Hlavní navigace

Kadmium je jed. Hlavním zdrojem ale vůbec nejsou potraviny

12. 5. 2015

Sdílet

 Autor: Wikipedia.org / Bartosz Senderek, podle licence: CC BY-NC 2.5
Státní zdravotní ústav přišel s alarmující zprávou – v ledvinách českých předškoláků se našly extrémně vysoké hodnoty kadmia. Kadmium se tak rázem stalo středem pozornosti – a s ním i potraviny, které ho mohou obsahovat.

Neplánovaný důkaz o protichůdnosti informací, kterými je v rámci osvěty zásobován tuzemský spotřebitel, přinesla před několika dny domácí média. Rozporuplné údaje se přitom týkaly například mediálně obvykle opomíjené komodity – totiž máku. Ale nejde zdaleka jen o něj.

Nebezpečný mák: kvůli kadmiu

V článcích mapujících nejvýznamnější zdroje kadmia pro lidský organismus byl mák označen za v podstatě nebezpečnou surovinu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) v něm totiž zjistila v rámci monitoringu nebezpečných látek ve sto procentech případů stopové množství kadmia.

Stopové množství kadmia je tak u máku prakticky jistotou, byť podle SZPI u žádného vzorku nedosáhlo zjištěné množství kadmia limitů, které by znamenaly stažení příslušných produktů z trhu.

Ideální mák: díky vápníku

Ve stejný den byla naproti tomu zveřejněna informace, tentokrát v souvislosti s riziky konzumace mléčných výrobků, podle kterých je pro lidský organismus mák optimálním zdrojem vápníku.

Mák totiž disponuje ze všech potravin nejvyšším podílem této látky, a proto lze jeho konzumací nahradit příjem vápníku z výrobků z mléka.

Pakliže si někdo přečetl oba články najednou, musí být zmaten: Je dobré konzumovat ve větší míře mák a výrobky, které mák obsahují, nebo ne?

Kadmium je jednoznačně rizikové

V prvé řadě je vhodné připomenout, že kadmium je bez nějakých větších rozporů považováno za prvek s prokazatelně negativním vlivem na zdraví člověka. Je karcinogenní, poškozuje ledviny, játra, má negativní vliv na reprodukci a způsobuje osteoporózu – řídnutí kostí.

Z organismu se kadmium vylučuje jen velmi pozvolna, i několik desítek let. Jeho pravidelný příjem, byť v malém množství ,tak znamená, že se dokáže v lidském těle postupně nahromadit a způsobit otravy.

Hlavním zdrojem nejsou potraviny, ale vzduch

Co je ale nejdůležitější: Přes všechny údaje o hlavních zdrojích kadmia ze širokého spektra běžně konzumovaných potravin se kadmium přijímané potravou vstřebává jen zhruba z jednoho až pěti procent, zatímco ze vzduchu z padesáti i více procent.

Řádově zásadnějším rizikem příjmu kadmia je tak dýchání, především pak pobyt v místech s vysokou koncentrací prachových částic v blízkosti hutních provozoven a plynných exhalací. Absolutně nejvyšším rizikem je pak kouření, což je potvrzeno výzkumy, z nichž vyplynulo, že kuřáci mají zhruba desetinásobně vyšší koncentraci kadmia v ledvinách než nekuřáci.

Naopak konzumace potravin, včetně máku, zas tak velkým rizikem není. Kdo chce, může tak mákem nahrazovat příjem vápníku ze zmíněných mlékárenských výrobků, a nic se mu podle všeho nestane. Na druhou stranu je nesmyslem vynechávat programově z jídelníčku výrobky z mléka, neboť kdo má problém se štěpením laktózy (díky nedostatku laktázy), může si dopřát výrobky zakysané. Tedy: nic není jednoznačné.

Pět obecných doporučení

Všechny výše zmiňované údaje by možná bylo žádoucí shrnout do několika obecných doporučení.

Jednak, že složení zemědělských surovin nebo potravin nelze označovat za generálního viníka veškerých zdravotních problémů. Primárním zdrojem kadmia nejsou totiž potraviny, ale půda, zplodiny průmyslových výrob či chemická hnojiva.

Za druhé, že není vždy dobré do důsledků přijímat jednotlivě prezentované mediální informace o rizicích nebo pozitivech potravin a surovin k jejich výrobě, zejména, když jde o údaje příliš jednoznačně negativní nebo příliš jednoznačně pozitivní.

Za třetí, že je vhodné rozlišovat míru přítomnosti rizikových, ale i pozitivních látek v popisované surovině nebo potravině, protože je velký rozdíl mezi stopovým množstvím a množstvím, které již může mít na člověka vliv.

Za čtvrté – což se netýká popisovaného případu, že lidské tělo dokáže některé látky lépe zpracovat (vstřebat) z potravin rostlinného původu a některé z potravin původu živočišného. Například legendární vysoký obsah železa ve špenátu, pokud by se výzkumníci nezmýlili v desetinné čárce, by člověk stejně nevyužil díky tomu, že je železo v rostlinách vázáno jiným způsobem, než v živočišné tkáni.

A za páté, že kadmium v našem životním prostředí je opravdu velký problém. Ten ale nevyřešíme strukturou konzumace potravin, ale zlepšením stavu naší krajiny a vzduchu.

Jak se také psalo o kauze kadmium:
Aktuálně.cz: Alarmující zpráva: Polovinu předškoláků ohrožuje toxický kov
Blesk.cz: Odkud se bere jed v našich dětech: Kadmium se dostává i do zdravých potravin
Tn.nova.cz: Tyto potraviny obsahují škodlivé kadmium! Nedáváte je dětem?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).