Hlavní navigace

Jídlo na českých horách: od blbouna po hranolky za 130 korun

9. 1. 2018

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
České hory jsou malé, s tím nic moc nenaděláme. Mačkáme se na sjezdovce, ve frontě na lanovku i o místo na oběd. A s tím už by se něco dělat dalo. Stejně tak jako s kvalitou či cenami, které jsou někde skutečně „velehorské“.

Na české hory jezdím pravidelně a ráda, i když srovnání se zahraničím se člověk neubrání a výsledek je leckdy neveselý.

Co se mi u nás (někde) nelíbí

Nesmyslně napálené ceny. V lyžařské chatě hranolky nebo párky formou „samoobsluha s tácem“ za sto třicet, když u vedlejšího kiosku je zvládnou téměř o stovku levněji. V restauraci stejného provozovatele o sjezdovku dál a o pár metrů výš – jeden sladký knedlík stojí přes sto sedmdesát korun, svařené víno devadesát. Ceny jak natvrdo překlopené z Alp, jen bez těch velehor kolem, bez příslušných služeb a mnohdy bez personálu, který se o hosty stará… jako o hosty (čest výjimkám).

Někde je obsluha vyloženě nepříjemná (lezou jim tam lidi), jindy ji „jen“ nenapadne otřít opatlané stoly, uklidit zbytky po předchozích návštěvnících, sklidit sníh z venkovních lavic, aby si bylo kam sednout…

A co je platné, když personál dře, až se z něj kouří, ale je ho prostě na tu masu lidí málo, majitelé šetří. O svátcích a prázdninách jsou narvané boudy a restaurace, za barem a na place přitom pobíhá pár splavených zmatených brigádníků. Pak na nějakou kreativitu není čas ani energie. Takže se nedočkáme lehátek s dekami, přestože prostor by tu byl, rychlejší obsluhy a lepší organizace, aby se zkrátily dlouhatánské fronty, natož příjemného pocitu z návštěvy a jídla.

Co se mi u nás (někde) líbí

Po letech fritovaných hranolků, smažáků a rozmrazovaných bramboráčků, kterými se naše hory nijak nelišily od zbytku země, se blýská na lepší časy.

Mnohé horské boudy si pečou vlastní pečivo, takové, o jakém se může Pražákovi jen zdát. Čerstvé, voňavé, chutné, žádný rozpečený polotovar nebo rohlík gumák bez chuti a bez zápachu.

Pak už stačí ke křupavé housce horká polévka, klasika – zelňačka, česnečka, bramboračka nebo taková kulajda s místními houbami. A praskající kamna, co víc chtít.

Nebo klidně na stojáka u kiosku (ještě líp v lehátku na slunné terase) chleba se škvarkama a cibulí. I v Čechách jsme znovu objevili, že stačí úplně obyčejné věci, když jsou dobré a kvalitní.

Vedle slaného pečiva se pečou i koláče, kynuté, nadýchané, s tvarohem, povidly, v létě plné místních borůvek. Z těch pak je v zimě požehnání, které na sebe bere podobu borůvkových lívanců, borůvkových knedlíků a blbouna se žahourem – obřího kynutého knedlíku nacpaného borůvkami a s borůvkovým přelivem.

Prostě jídla víceméně obyčejná, ale neobyčejná tím, že z dobrých surovin, mnohdy lokálních, co vyrostly někde na stráni, čerstvě uvařená či upečená. Na dietní pobyt na horách pak zapomeňte…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).