Hlavní navigace

Jak se zbavit strachu z řízení

8. 12. 2014

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Bojíte se sednout za volant? Nejste sami. Úzkost z řízení neplyne jen z nedostatku řidičských dovedností, ale – jako skoro všechno – vězí pevně v naší hlavě. Dopravně-psychologické programy pomáhají strach překonat.

Mnoho lidí zažívá za volantem pocity úzkosti, které nejenže jsou nepříjemné, ale mohou také způsobit, že se řidiči raději dobrovolně rozhodnou přestat řídit. Sami máte jistě ve svém okolí známé, kteří mají řidičský průkaz, ale neřídí, protože mají strach. Nebo se snad tato situace týká přímo vás?

Čeho se řidiči vlastně bojí?

Strach z nehody a jejich důsledků je přirozený. V poslední době ho však bohužel posilují každodenní zprávy o tragických nehodách, ale i televizní spoty, které ukazují často drastickým způsobem, jaké hrůzy se mohou na silnici stát. Tyto obrazy působí zejména na citlivější řidiče, kteří už většinou opatrní jsou. Nebo na řidiče, kteří nějakou zlou nehodu zažili a obávají se další. To se potom těžko sedá za volant.

Další typ obav pramení ze sociální nejistoty a úzkosti. Do této skupiny často patří začínající řidiči, kteří po skočení autoškoly nejezdili a nezískali dostatek zkušeností. Nezáleží na tom, jak dlouho mají řidičské oprávnění. V jednom kuse přemýšlejí, jak je budou hodnotit ostatní řidiči či spolujezdci a děsí se jejich kritických reakcí. Úplně stačí, když na ně někdo zatroubí, nebo když musí znovu nastartovat při rozjezdu na křižovatce. Pak mají pocit, že se úplně znemožnili.

Úzkost může také přirozeně vyplývat z nedostatečných řidičských schopností, jako jsou zautomatizované dovednosti ovládat vozidlo, šikovné sledování provozu, dobré porozumění chování druhých řidičů, či schopnost předvídat. Zlepšení těchto schopností jde ruku v ruce s praxí. Mnohdy však ani intenzivní trénink nesníží pocit osobní nejistoty. A právě takové nepřiměřeně nízké sebehodnocení bývá zdrojem úzkosti, která znepříjemňuje cestování. Řidiči se vyhýbají dálnici či hustému městskému provozu a potmě raději vůbec nejezdí.

Do další skupiny řadíme řidiče se silnými tělesnými příznaky úzkosti, jako jsou například bušení srdce, motání hlavy, nevolnost, tlak na hrudníku či do hlavy, třes. Řidič se bojí, že kvůli tomu ztratí sebekontrolu a nebude schopen bezpečně pokračovat dál v cestě. Ne vždy však může snadno zastavit a auto opustit. Pro tyto řidiče je neproblémovější jízda na dálnici, v zácpě, v tunelu či přes most.

Jak se zbavit strachu z řízení? Řešení existuje

Výše uvedené problémy se dají řešit a někdy dokonce spontánně zmizí, když řidič najde odvahu sednout za volant a začne jezdit. Pokud se tomu však dlouhodobě vyhýbá, může si vytvořit bariéru, k jejímuž odstranění je potřeba pomoci.

Někdy stačí laskavá kamarádka, jindy je třeba vyhledat profesionála. Tím může být lektor kondičních jízd anebo klinický psycholog. Ten řeší problém s řízením jako fobii.

V zahraničí jsou běžné speciální dopravně-psychologické programy, které pomáhají řidičům překonat úzkost. V České republice se mohou přihlásit do ojedinělého programu „Za volantem to zvládám“ (www.bojimseridit.cz), který formou kurzu a individuálního plánu jízd pomáhají úzkostným řidičům rozjezdit se.

Většina úzkostných řidičů je schopna se zapojit do skupiny, jen někteří potřebují ušít program na tělo. Obsah kurzu je cílený právě na boj s úzkostí. Podstatnou součástí je však i celkové posílení teoretických i praktických řidičských dovedností – stručné opakování předpisů, řešení křižovatek, citlivě domlouvaný plán jízd s možností podpory lektora zaměřený na procvičení potřebných oblastí (parkování, rozjíždění…). Frekventanti se naučí zvládat situace, které mohou být prožívané s úzkostí, jako jsou např. předjíždění, průjezdy křižovatkou nebo co dělat, když se ztratí. Získaná řidičská sebedůvěra přináší zúčastněným nejen radost, ale hlavně užitek. Prospěch pak obvykle pocítí celá rodina.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Ivana Rosická, psycholožka, Poliklinika Zelený pruh, www.poliklinika-zelenypruh.cz

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).