Jak se správně pije tequila: Červ ani citron do ní nepatří

Kolem mexické tequily vznikají stále nové mýty a rituály. V současné době například světem hýbe trend pít tequilu přímo ze solných kalíšků. Tequilu zároveň ale také obestírá mnoho polopravd a mylných představ.

Hned první omyl souvisí se vznikem tequily. Často se uvádí, že tento drink je vynálezem mexických Indiánů. Tato legenda ovšem zapomněla na skutečnost, že Indiáni neznali proces destilace, a tak nemohli vyrábět vysokoprocentní alkoholický nápoj. Úplní abstinenti ale původní obyvatelé Mexika také nebyli. Z modré agáve, ze které se tequila pálí, Indiáni připravovali lehký kvašený nápoj zvaný pulque. Ten měl pouhá čtyři procenta alkoholu a využíval se především k náboženským účelům.

Metoda destilace se do Mexika dostala až v první polovině šestnáctého století společně s příchodem španělských kolonizátorů. Těm čtyřprocentní pulque nestačilo, a tak začali plody modré agáve destilovat, čímž se zrodila nám známá tequila.

Červ do tequily nepatří

Tequila se nevyrábí z kaktusu, jak se věci neznalí pijáci často nesprávně domnívají. Jedinou vstupní surovinou pro tequilu je sukulent modrá agáve (latinsky Agave tequilana).

Trvá přibližně deset let, než na této rostlině dozraje sedmdesáti až stokilový plod. Ten se po sklizni kvůli přeměně sacharidů na fruktózu ještě pomalu peče v obrovských pecích. Až poté se ze srdce agáve lisuje šťáva, z níž se po správném zkvašení destiluje tequila.

Další omyl, který tento mexický drink doprovází, je přesvědčení, že na dně láhve se správnou tequilou by měl být naložený červ. Toto nedorozumění pravděpodobně vzniklo tak, že pro zvýšení atraktivity se výrobci dalšího mexického nápoje zvaného mezcal rozhodli skutečně do láhví přidávat larvu motýla Hypopta agavis. I když se po tomto marketingovém kroku výrazně zvedl prodej mezcalu, tento červ ani do jednoho z těchto alkoholických nápojů tradičně nepatří. Larva hypopta agavis je naopak agávovým škůdcem a pro pěstitele modré agáve nález tohoto červíka na rostlině značí špatnou úrodu, a tedy i horší tequilu.

Jak poznat dobrou tequilu

Kromě přítomnosti nevzhledného červa na dně láhve se tequila od mezcalu také liší v druhu použité agáve. Zatímco k výrobě mezcalu lze použít jakýkoliv z téměř třiceti druhů agáve, tequilu je možné destilovat pouze ze šťávy modré agáve.

Protože je tequila celosvětově velmi populární nápoj, muselo Mexiko zavést několik zákonem daných pravidel pro to, aby spotřebitelé mohli snadno odlišit kvalitní produkt od podvodných padělků.

Na každé láhvi pravé tequily vyrobené v jedné z pěti povolených mexických provincií tak musí vždy být označení NOM (Normas Offical Mexicana) a číslo udávající, kde byla tequila vypálena. Dalším kritériem určujícím stupeň kvality je nápis „100% agave“ uvedený na etiketě. Ten značí, že obsah láhve byl vydestilován pouze z agávové šťávy. Ani pravá tequila ale nemusí obsahovat pouze sto procent agáve. Zákon povoluje minimálně jednapadesát procent šťávy z modré agáve. Zbytek může tvořit třtinový cukr přidávaný během kvašení. Tyto méně kvalitní tequily se nazývají mixto a chutí rozhodně nezaujmou tolik jako stoprocentní tequila.

Kromě rozdělení tequil na stoprocentní agave a mixto se tato mexická pálenka také řadí do kategorií podle doby zrání. Blanco, které se u nás říká stříbrná, je tequila lahvovaná hned po destilaci. Její barva je průzračná a odborníci tvrdí, že v ní nejlépe vyniká chuť agáve. Tequila reposado po vypálení zraje minimálně šedesát dní v dřevěných sudech. Nikdy nezraje déle než rok. Rok a více staré tequile se říká aňejo.

Tequila

Podle obsahu modré agáve:

  • 100% agave – nápis na etiketě značí, že jde o nejkvalitnější tequilu vydestilovanou pouze z agávové šťávy.
  • Mixto – méně kvalitní tequily s min. 51 % šťávy z agáve. Zbytek může tvořit třtinový cukr přidávaný během kvašení.

Podle doby zrání:

  • Tequila Blanco – tzv. stříbrná tequila je lahvovaná hned po destilaci.
  • Tequila Reposado – po vypálení zraje min. 60 dní, ale nejdéle rok v dřevěných sudech.
  • Tequila Aňejo –– zraje rok a více.

Tequila Gold

  • Zvláštní kategorií je tequila zlaté barvy. Označení nic negarantuje – může jít jak o kvalitní tequilu ze 100 % agáve, která dlouho zrála v dřevěném sudu, tak o levný nápoj dobarvený karamelem.

Zvláštní kategorií je zlatá tequila neboli gold. Díky zrání v dřevěném sudu alkohol získá zlatavou barvu a jemnější chuť. Výrobci levných tequil se tento krok snaží obejít a dobarvují obyčejnou tequilu karamelem. Zlatá tequila rozhodně není o nic lepší než stříbrná tequila. Naopak, kvalitní stříbrná tequila ze sta procent agáve bude mnohem chutnější než podřadná tequila gold.

K tequile patří limetka

S chutí také souvisí nejrozšířenější mýtus, který tequilu doprovází po celém světě. Většina lidí je přesvědčená, že jediný správný způsob, jak mexický drink pít, je slíznout z dlaně špetku soli, rychle vypít panáka tequily a kousnout do plátku citronu. Ve skutečnosti ale tento rituál mezi pijáky tequily rozšířili až prodejci nekvalitního alkoholu, aby zamaskovali nepříliš dobrou chuť svého produktu. Dobrou tequilu rozhodně není potřeba pít se solí a citronem.

V Mexiku se tequila pije nevychlazená a usrkává se po malých doušcích. Přesvědčení, že k tequile patří citron, vzniklo ze záměny s limetkou. V Mexiku se tomuto zelenému citrusu říká limon, odkud je už jenom krůček ke žlutému lemon.

I Mexičané si ale sůl a limetkovou šťávu k tequile občas dopřejí. Potom ale obě dvě ingredience přidávají přímo do skleničky s tequilou. Údajně má špetka soli a vymačkaná limetka dodat tělu potřebné minerály, které se z těla při pití alkoholu vyplavují.

Hitem jsou slané skleničky

„Nejvíc trendy“ způsob, jak tequilu pít, je servírovat ji v pohárcích vyřezaných z himalájské soli. Tento nový rituál podávání tequily se v posledních letech stal velmi populárním ve Spojených státech. Poté, co se tequila nalije do slaných skleniček, začne se pomalu ze stěn kalíšků uvolňovat sůl. Tequilu je proto potřeba vypít poměrně rychle. Čím déle bude alkohol ve slaných skleničkách stát, tím bude slanější a méně chutný.

Kromě tequily se tyto zajímavé pohárky také dobře hodí pro servírování koktejlů. Například nezbytnou součástí margarity, která se připravuje z tequily, limetkové šťávy a pomerančového likéru, je solná krusta na okraji sklenice. Při servírování tohoto koktejlu ve slaných skleničkách ale není potřeba se výrobou krusty zaobírat. Slanou chuť svěžímu koktejlu dodá samotná sklenička.

Díky dezinfekčním vlastnostem soli jsou skleničky snadné i na údržbu. Po dopití je stačí pouze lehce vytřít papírovým ubrouskem. Sůl totiž nedovolí přežít žádným nežádoucím bakteriím.

Kromě zábavy mohou ale pro někoho mít tyto efektní skleničky i hlubší rozměr. „Sůl se vždycky používala jako konzervant. Sůl tak dokáže zakonzervovat a na věky uchovat všechno včetně vašich přání,“ vysvětluje význam soli mladá Američanka Michael. „Když proto budete tequilu pít ze solných skleniček a u toho si něco přát, sůl vaše přání zakonzervuje. Přání se vám díky tomu natrvalo uloží v mysli a je větší šance, že se vám splní.“

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 9. 2017 10:34