Určitě jste na to už také narazili. Chtěli jste si koupit co nejzdravější variantu nějaké potraviny a zjistili jste, že v názvech obsahujících slova jako farmářský, z farmy, přírodní, domácí, organický a podobně je těžké se vyznat. Respektive, že je těžké zjistit, jestli se výrobek od běžných neliší náhodou jen tím, že na jeho obale je na obrázku bodrá selka před udržovaným statkem.
Ve skutečnosti je to docela jednoduché, hledáte výrobky s označením bio, které mohou používat jen výrobky splňující požadavky produkce rostlinných komodit i chovu zvířat kladené na ekologické zemědělství.
Jinými slovy, i když někdo vyrábí a například na trhu prodává domácí sýry, neznamená to, že jde o bioprodukt, stejně jako jím automaticky nejsou ani vejce přímo od slepic. A bioproduktem není ani průmyslově vyráběný produkt z konvenční výroby, která nemá nic společného s ekologií v požadované míře, ačkoli se to výrobce snaží naznačit třeba slovem „organický“.
Vyznejte se v označení, hledejte zebru nebo list
Ať už v kamenných obchodech, supermarketech, nebo na trzích, bioprodukty musí být vždy viditelně označené. Při nákupu proto hledejte loga biozebry a biolistu, podle nichž biokvalitu bezpečně poznáte. Zatímco biozebra je označením používaným v Česku, biolist vychází z evropské legislativy.
Biozebru doprovází nápis „Produkt ekologického zemědělství“ a znamená to, že poslední úpravu výrobku – ať už výrobu, zpracování, či balení – provedl subjekt certifikovaný českou kontrolní organizací.
Také u evropského biolistu najdete kontrolní číselný kód kontrolní organizace a také informaci o původu surovin, obvykle ve formátu „EU“, nebo „mimo EU“ společně s názvem země, odkud použité suroviny pocházejí.
V případě nebalených potravin, jako je třeba ovoce nebo zelenina, se neostýchejte zeptat na certifikát, jímž by měl prodávající původ zboží, které deklaruje jako bio, vždy prokázat.
Uherák s biocertifikátem není dietnější
Lidé někdy také nemají docela jasno v tom, jakým způsobem jsou biopotraviny prospěšné jejich zdraví – kromě pěstování rostlinných produktů nebo produkce masa či mléčných výrobků bez zbytečné chemie a šetrným způsobem je plusem i to, že zboží necestuje přes půl světa. Zemědělci navíc přirozeně pečují o půdu a krajinu a zachovávají ji tak i pro budoucí generace.
Ale bio samozřejmě může být i slanina nebo uherák, které mohou splňovat všechny zákonné podmínky, ale těžko o nich můžeme hovořit jako o dietním jídle, ačkoli si to někteří lidé myslí,
upozorňuje dietoložka Karolína Hlavatá. Zákazníci se například běžně domnívají, že takové jídlo obsahuje méně kilojoulů nebo alespoň živočišných tuků. Ale tak to není, pokud jde o výživová doporučení, ta jsou stejná pro bio i nebioprodukty – klidně si občas uzeninu nebo třeba tučný plísňový sýr dejte, ale s mírou.
Kupujete skutečné biopotraviny? Do konce měsíce září můžete za jejich nákup vyhrát jednu ze 12 elektrokoloběžek! Registrační formulář a pravidla soutěže najdete na myjsmebio.cz/soutez. Na tomto webu se zároveň dozvíte další podrobnosti o skutečných biopotravinách.
Jaká jsou biopravidla?
Bio je certifikovaný systém hospodaření podložený národní i evropskou legislativou s vlastním kontrolním systémem, který garantuje stát.
Označení bio může získat potravina, která splňuje požadavky pro ekologické zemědělství – tedy takové, v němž se mimo jiné nepoužívají umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované organismy ani jiné chemické postřiky.
Zvířata nejsou pouze využívána, ale je o ně s láskou pečováno. Produkce biopotravin v ekologickém zemědělství přírodu neničí. Naopak ji zlepšuje a uchovává pro příští generace.
Ministerstvo zemědělství pověřuje vybrané kontrolní organizace, jimiž jsou KEZ, ABCert, Bureau Veritas nebo Biokont, k zajištění dohledu nad dodržováním pravidel týkajících se péče o zvířata a pěstování plodin v režimu ekologického zemědělství. Pokud výrobce při kontrole uspěje, může požádat o příslušnou registraci ministerstvo zemědělství a absolvovat přechodné období, na jehož konci může získat až na 15 měsíců certifikát bio.
Minimálně jednou ročně pak celý řetězec ekologické produkce – od prvovýroby až po distribuci – prochází speciální kontrolou. Ekologický způsob hospodaření navíc kontroluje například také Státní veterinární správa nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce.