Hlavní navigace

Jak moc záleží na tom, kolik vážím? Důležitější než hmotnost je kondice

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Každý nemůže být jako laňka, zejména pokud má rodiče, kteří mu do vínku dali nějaké to kilo navíc. Jak moc je vlastně důležité, kolik vážíme? Znamená těžký tlustý? Lidé mohou být svou váhou posedlí a kvůli vlastním kilům navíc si zkazí celý život.

Ve světě, kde netrpíme hlady, jsou dva krajní póly; lidé obézní anebo lidé podvyživení v důsledku poruch příjmu potravy. Obojí zhoršuje kvalitu jejich života, ať už po zdravotní stránce, tak po té psychické. Zda máte nadváhu, nebo jste zcela v normě – tedy zda jste mezi těmito póly – si můžete snadno spočítat. U dospělých se hodnotí tzv. BMI – Body Mass Index. Ale není to vše.

Kdy je dobré zhubnout?

Normální hodnoty BMI jsou 20 až 24,9. Nadváha má index 25 až 29,9. Hodnoty od 30 do 39,9 charakterizují obezitu středního stupně, hodnoty nad 40 obezitu těžkého stupně.

BMI (Body Mass Index)

se počítá ze vzorce:

BMI = tělesná váha (kg) / výška (m)²

„Pokud vám vyšel BMI v normě, rozhodně nehubněte, v pásmu nadváhy zvažte zisky a ztráty z hubnutí a dle toho se rozhodněte, pokud máte BMI nad 30, neváhejte a do hubnutí se pusťte,“ říká Iva Málková ze společnosti STOB (STop OBezitě), která se dlouhodobě věnuje problematice obezity. Podrobněji se tématem zabýváme v článku Mám nadváhu, jsem obézní, mám hubnout?


Graf hodnot BMI

U dětí vzhledem k nerovnoměrnému vývoji nelze použít BMI, používají se proto tzv. percentilové grafy. V nich si vyhledáte průsečík věku a váhy vašeho dítěte a zjistíte, jakému percentilu odpovídá. Pokud se hmotnost dítěte nachází v úrovni 90. nebo vyššího percentilu, spadá již do kategorie nadváhy či obezity.

 

Důležitější než hmotnost je kondice

„V úplně hrubých obrysech platí, že štíhlost končí tam, kde hmotnost v kilech převýší výšku v centimetrech minus sto,“ říká obezitoložka Dita Pichlerová s tím, že hmotnost je důležitá, ale není to vše. Váha hodně naznačí, stejně jako BMI, ale ani jeden z těchto parametrů není jednoznačným ukazatelem toho, jak na tom naše tělo je. Nezohledňují totiž náš věk, pohlaví ani složení těla.

„Jak jsme na tom s naším zdravím, totiž neurčuje naše tělesná hmotnost ani BMI, ale složení našeho těla. Kolik svalové (aktivní) hmoty máme, bude i určovat, jak rychle bude náš metabolismus spalovat. Množství podkožního tuku zase představuje zátěž na klouby a srdce, je to zkrátka závaží, které s sebou denně nosíme. A ruku na srdce, je velký rozdíl, jestli si ráno nasadíme na záda patnáctikilový batoh, či nikoliv,“ říká Martina Dvořáková, hlavní výživová poradkyně KetoDiet.

Důležitost složení těla a kondice potvrzuje i Dita Pichlerová: „Není cílem být celý život přísně štíhlý, důležitější je, jestli jsme fyzicky aktivní a sportujeme. Tam platí to známé, že je paradoxně lépe být fit and fat (angl. tlustý, pozn. red.) než unfit unfat. Na fyzickou kondici klademe čím dál větší důraz.“ Člověk s kily navíc, který se hýbe, je na tom totiž často zdravotně lépe než štíhlý nepohyblivý kuřák.

„Vedeme lidi k tomu, aby se zbavili nadměrného upnutí se na číslo na váze, které jim odčerpává životní energii, kterou pak nemohou investovat do jiných životních oblastí. Jsou nespokojení sami se sebou, nevyzařují ze sebe pohodu, a o to více se jim pak nedostává pozitivní odezvy od ostatních, což je bludný kruh. Je škoda, že kvůli tomu, že přikládají váze nadměrný význam, prožijí neplnohodnotný život,“ říká Iva Málková.

Všichni nemůžeme být stejně hubení

Kromě špatné kondice hraje roli i zvýšený obsah nitrobřišního tuku, tedy lidé s břichem – typ jablko – mají horší životní prognózu než ti, kterým se tuk ukládá spíše do boků a stehen. Naneštěstí místo ukládání tuku si nevybíráme, to je dáno geneticky. Ona vlastně i hmotnost v dospělosti je nám každému dána do vínku a ovlivnit ji můžeme jen do určitých mezí svým životním stylem. Bohužel tak neplatí, že každý z nás může být jako laň, když začne držet dietu. Tématu se samostatně věnujeme v článku Po kom máme postavu: Za co (ne)mohou geny?

Galerie: Jsou morbidně obézní. Jídlo je zabíjí

„Komu je geneticky dáno být člověkem s kily navíc, nebude pravděpodobně nikdy úplně štíhlý. Někomu je dáno být v pásmu nadváhy, a pokud se bude snažit obelstít přírodu velmi nízkým příjmem, je to stav, kdy většinou za cenu utrpení zhubne kilo a vzápětí přibere kila dvě. V tomto případě je výhodnější pracovat na tom, aby se člověk smířil se svým tělem, i když má pár kilo navíc. Pokud se budete hýbat a jíst zdravě, můžete prožít život daleko spokojeněji, než kdybyste úzkostlivě hlídali stále ručičku na váze,“ říká Iva Málková a dodává: „Nesnažte se vtěsnat se svými proporcemi za každou cenu do tabulkových norem, ale respektujte tzv. teorii set pointu – kritického bodu, biologickou váhu, která je člověku vlastní – je to jeho ideální váha, kterou si tělo zuby nehty drží. Nebojujte proti přírodě a soustřeďte se spíše na zdravý životní styl.“ 

Když se hubnutí stane posedlostí

Hmotnost by jednoduše neměla být středobodem našeho žití. Jestliže se tak stane, je to problém větší než samotná kila navíc. „Pokud má někdo těžký stupeň obezity a kila mu opravdu brání v tom, že nemůže dělat to, co by chtěl, tak to jednoznačně zhoršuje kvalitu života. Pokud však někdo chce zhubnout například ze sto deseti kil, zhubne úžasně téměř dvacet kilo a přitom je stále nešťastný, protože chce, aby jeho váha začínala osmičkou – tak to je věc hlavy – psychiky, a ne samotných kil,“ říká Iva Málková s tím, že většina chronických dietářů prožije život ve jménu hubnutí. Odkládá život až na dobu, kdy zhubne; nekoupí si hezké oblečení, to až zhubne; nedojde si ke kadeřnici, to až za odměnu, až zhubne…

Takoví lidé se musí znovu naučit poznávat signály svého těla při rozhodování, zda jíst, či nejíst, zda mají hlad, nebo chuť, kdy s jídlem skončit, a to vše bez pocitu viny a přejídání. Všímavé jedení vám pomůže jíst to, co si žádá vaše tělo a duše, a nebýt otrokem vnějšího prostředí, které vás provokuje k jídlu navíc. Pomocí nahrazování kritizování sebe sama za péči o sebe získáte svobodu od výčitek a strachu z jídla, váhy a vaší postavy. Cílem je, aby jídlo zastávalo normální úlohu ve vaše životě – aby bylo radostí, a ne starostí,“ říká Iva Málková.

Dita Pichlerová se svým klienty začíná vždy u změny jídelníčku, vyřazení alkoholu, naordinováním dostatku spánku, zmírněním stresu a přidáním pohybu. Od věci není ani zákaz vážení na osobní váze. „Mnoho lidí se každý den ráno váží. Číslo na váze pak ovlivní jejich náladu i pocit ze sebe na celý den. V průběhu hubnutí to může být velmi demotivující. Každé ráno očekáváme pozitivní výsledek, ale naše hmotnost se nemusí několik dní vůbec pohnout a my jsme pak ze sebe zklamaní. Já doporučuji svým klientům vážit se maximálně jednou týdně, ideálně jednou za dva týdny, a to ve stejný čas,“ říká Martina Dvořáková.

Jídelníček a sport je základ

Správně poskládaným zdravým jídelníčkem můžeme naši hmotnost významně ovlivnit. „Pokud snížíte příjem denně o přibližně 2000 kJ, za týden bude deficit cca 14 000 kJ, což představuje úbytek zhruba půl kg tělesného tuku (při nezměněné pohybové aktivitě). Snížit příjem o 2000 kJ není nic tak dramatického, znamená to odpustit si za den např. stogramový balíček oplatek či sušenek, jeden croissant, 100 g tučnějšího salámu či sýra, pytlík oříšků či litr limonády nebo džusu,“ říká Iva Málková. Většinu potravin lze přitom nahradit méně kalorickými potravinami, které jsou chuťově dobré a nutričně výhodnější.

15 nejhorších „pamlsků“ na hubnutí: Co čím nahradit? 

Anebo pokud si kalorické oblíbené potraviny nedokážete odpustit, postupně snižujete jejich množství.

přidejte pohyb. Jedno bez druhého ale nefunguje. „Jen sportem se bohužel zhubnout v žádném případě nedá. To by snad zvládla svým tréninkem jedině Sáblíková, a tak intenzivnímu tréninku se běžná obézní žena se sedavým zaměstnáním nikdy nepřiblíží. Vždy je ke sportu třeba i měnit jídelníček. Dodávat tělu dostatek bílkovin = stavebních kamenů pro svaly, jíst pravidelně s dostatkem vlákniny a minimem cukrů. Tím zajistíme to, že se svaly nebudou odbourávat, tělo bude hubnout tuk. Při této šťastné kombinaci se skutečně může stát, že úbytek na váze není tak výrazný, ale postava se zpevní a změní se třeba obvody v pase i v jiných partiích,“ říká Dita Pichlerová.

To je dáno tím, že se mění složení těla, ubývají tuky. „Když přidáme pohyb, tak se nám zvyšuje aktivní svalová hmota. Na naší hmotnosti se to tím pádem nemusí významně projevit, ale co se mění, jsou obvody, tudíž jsme štíhlejší,“ potvrzuje Martina Dvořáková.

Odborná spolupráce:

Martina Dvořáková

Výživová specialistka a dietní koučka, hlavní výživová poradkyně KetoDiet.


PhDr. Iva Málková

Psycholožka, problematice obezity se věnuje 30 let. V r. 1990 založila společnost STOB (STop OBezitě), která sdružuje na tři sta psychologů, lékařů, nutričních terapeutů, cvičitelek ad. odborníků s cílem pomáhat hubnout s rozumem.



MUDr. Dita Pichlerová

Lékařka s atestací z vnitřního lékařství a čtrnáctiletou praxí, promovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2009 stála u zrodu OB kliniky, kde stále pracuje. Vydala knihu Jak zhubnout a už nikdy nepřibrat.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).