Hlavní navigace

Hygiena našich předků: Ženy se mydlily v košili

16. 7. 2019

Sdílet

 Autor: on Wikipedia.org / Alfred Stevens, podle licence: Public domain
Děsí vás představa, že byste se mohli koupat jenom jednou týdně, a to ještě ve veřejných lázních, anebo doma v neckách v dlouhé košili? Rozhodně se dá říci, že i tohle byl svého času velký pokrok.

Vlastní necky by se daly brát za luxus, alespoň oproti středověkým lázním, ve kterých se ženy bály otěhotnění nebo nákazy pohlavními chorobami. Jak na tom byli naši předkové s hygienou?

Lázně zakázali kvůli moru a syfilidě

Ve středověku se na hygienu moc nedbalo. Jedinou možností, jak se trochu zkulturnit, byly veřejné lázně. Ty ale sloužily nejen jako možnost očisty těla, ale třeba i jako místo pro ukojení tělesných žádostí. Prostituce v nich rozhodně jen kvetla. Byly určeny převážně mužům, kromě prostitutek se v nich ženy příliš nevyskytovaly. Bály se nejen nákazy pohlavně přenosnými chorobami, ale třeba i otěhotnění, protože se věřilo, že horká voda roztahuje póry a podporuje snadnější průnik spermií, které prý v horké vodě déle přežívají, do těla ženy. Kvůli morovým epidemiím a rozšířené syfilidě byly veřejné lázně později stejně uzavřeny.

Syfilida se šířila velmi rychle, a to nejen díky prostituci. O nákazu manželky se často postaral manžel, který se někde zapomněl s prostitutkou a nebohé ženy vstupující do manželství už s touto variantou tak nějak počítaly a smiřovaly se s ní předem. Historička Milena Lenderová ve své knize K hříchu a k modlitbě píše, že ženy tuto nemoc tajily, protože se za ni pochopitelně styděly. Neexistovala vlastně žádná forma pomoci, teprve s rozšířením možnosti studia medicíny pro ženy a pokroku v lékařství bylo možné začít se svěřovat s intimními problémy ženě-doktorce.

Galerie: Syfilis – to není „nemoc z lásky“

V roce 1770 vydala Marie Terezie říšský zdravotní řád, přičemž od roku 1753 platil zdravotní řád pro Čechy. Vznikaly tak orgány státní zdravotní správy s vymezenou pravomocí, prováděly hygienický dozor, boj proti epidemiím, dozor na zdravotní personál, nemocnice, chudobince, porodnice a sirotčince. Jejich úkolem bylo také potírání činnosti šarlatánů a mastičkářů.

Ženy se mydlily v košili a křižovaly se

V 18. století se ženy z bohatších vrstev koupaly doma, byl to jakýsi ranní rituál, během kterého přijímaly návštěvy, například přítelkyně a modistky, anebo třeba také milence. Vana byla ze dřeva nebo z mědi, oválná, o rozměrech 1,5 × 0,7 metru a koupelny šlechty byly vcelku přepychové. Běžnou výbavou dam byly různé pudry, které sloužily jako suché šampony, parfémy, drbátka a pastičky na vši a blechy, později prášky a pasty na zuby. Prádlo se měnilo co nejčastěji, aristokraté si brali čistou košili každý den, měšťané jen jednou týdně.

V době osvícenství bylo zdraví na prvním místě, začaly se propagovat i studené koupele, které měly mít léčebný efekt. Podle filozofa Rousseaua byl v zájmu člověka jakýsi návrat k přírodě a ke všemu přirozenému. Hygiena byla nezbytná – chránila tělo před nemocemi a duši před neřestí. Koupel se doporučovala alespoň jednou týdně v sobotu, u chudších vrstev se v jedněch neckách nebo plechové vaně jednou týdně vykoupala celá rodina. Ruce a obličej se omývaly denně v keramickém umyvadle.

Ženy a dívky se mydlily v košilích. Koupací košile byla součást svatební výbavy. Při jejím převlékání, kdy hrozilo, že spatří své nahé tělo, zavíraly oči a pokřižovaly se. V 19. století se už na hygienu dbalo mnohem více, používaly se i prášky na čištění zubů a nejrůznější kosmetické prostředky, aby byly ženy krásné. Spisovatelka Honorata Zapová v této době ženám doporučovala: „Časté užívání lázní jest velmi zdravé, a když to není možné, aspoň myj se každodenně celá studenou vodou.“

Galerie: Léčení vodou podle faráře Kneippa

Vložky z vojenského materiálu pro lazarety

Jak píše Milena Lenderová, žena byla v různých historických dobách často považována za nemocnou už díky zcela přirozeným fyziologickým procesům, které v jejím těle probíhaly, například menstruaci nebo těhotenství. Protože ženy byly převážně zavřené doma nebo těžce pracovaly a rodily děti, často trpěly nejrůznějšími zdravotními problémy a také umíraly dříve a častěji než muži, a to i na různé epidemie. Mezi typické ženské potíže patřila bledost, častá bolest hlavy, nechutenství nebo „hysterie“, která byla ještě v 19. století považována za syndrom onemocnění dělohy (více v článku Dějiny šílenství: hysterie se léčila vibrátorem).

V závislosti na konstituci a výživě ženy v 19. století začínaly menstruovat kolem třináctého až čtrnáctého roku. Jako hygienické pomůcky se používaly podomácku šité nebo háčkované vložky, které se daly opakovaně vyprat. Dnes zase přicházejí do módy, a to především kvůli ekologickému hledisku. Průmyslově vyráběné vložky na jedno použití se poprvé začaly objevovat až po 1. světové válce, a to zejména zhotovené ze zbytků obvazového materiálu pro vojenské lazarety.

Žena mezi zdravím a chorobou

První česká lékařka MUDr. Anna Bayerová v tom měla jasno. Tvrdila: „Oblečme několik zdravých, čilých hochů záhy v těsné šaty ženské, obujme jim ty moderní botky naše, v nichž by z bázně, aby vaz nezlomili, ani uzounkou loužičku přeskočiť by si netroufali, přikovejme je k šicímu stolku a stroji a pianu po škole a vyčkejme málo měsíců, a zvíme hned, kudy ta čilosť, svěžesť a zdraví ubíhá. Poblednou a povadnou hošíci, jako se to děje dívkám za nešťastného předsudku, že hoch k čilému, veselému mládí je stvořen, ale dívka k existenci, která kolísá neustále mezi zdravím a chorobou.“

„Co musí míti muž za den toho piva a masa a co tabáku a cigár, než mu je život možný? Co musí míti jiných dráždidel, chce-li duševně něco vyvést? Pohlídněte na ženu – trocha kávy, skýva chleba s máslem, a ona je úplně spokojena, syta a šťastna,“ dodává spisovatelka Karolína Světlá.

Zdroj: Milena Lenderová: K hříchu a k modlitbě (Karolinum, 2016)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).