Hlavní navigace

Homeopatie a elektrohomeopatie se těšila oblibě už před 100 lety. Hrabě Mattei vymyslel léčbu bez jedů

Taťána Kročková

Věříte homeopatii, nebo patříte mezi skeptiky a považujete ji za pouhé placebo? Prvotní principy této léčby byly představeny již počátkem 19. století a o něco později hrabě Mattei metodu ještě rozšířil o elektromagnetické působení. První homeopatická lékárna vznikla zhruba před sto lety. Jaký byl dobový pohled na tyto praktiky?

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Doktor Jan Šimsa, autor přibližně sto let starého článku, v tehdejším domácím lékaři představuje principy homeopatické léčby, která léčí podobné podobným – similia similibus curantur. Ovšem též dává patřičně najevo, co si o tom myslí. Podle něj je celá „Hahnemannova teorie obludná“, prý za to ale nemohl. Podle Šimsova názoru je homeopatie pouhé placebo, lék nese jen jméno, ale neobsahuje žádnou účinnou látku. Víme však, že homeopatické léky obsahují naředěné základy v takovém množství, které nemohou nikomu uškodit. Údajně ale ani pomoct.

Odpůrců i příznivců homeopatie je mnoho. Navzájem se sice škorpí, ale ti, kterým homeopatie pomohla, na ni nedají dopustit. Tato léčebná metoda je stará stovky let, za jejího zakladatele se považuje zmíněný Samuel Hahnemann (1755–1843), lipský lékař, který na sobě zkoumal účinek jednotlivých léčiv. Navzdory skepsi k celé léčbě si ale doktor Šimsa Hahnemanna vážil. Píše o něm, že „se ostře postavil proti tehdejšímu zvyku lékařů, kteří ordinovali velice složité směsi různých látek bez bližší znalosti jednotlivých součástí. Čím delší byl recept, tím větší měl respekt lékař i lék.“

Hahnemann zkoušel každý lék zvlášť

Hahnemannova praxe vypadala tak, že zkoušel účinky jednotlivých léků a přišel na to, že některé vyvolávají stejné příznaky, jako mají různé nemoci, například návaly krve, pocení, třes a podobně. Na základě toho pojal myšlenku, proč tedy nezkusit léčit těmito léky stejné příznaky, které vyvolaly. Musí však být oslabené, tedy naředěné v určitých potencích. Tvrdil, že účinek léků se stupňuje tím víc, v čím jemnější a zředěnější formě do těla přichází.

Jan Šimsa píše, že homeopatie se udržela díky tomu, že pracuje bez léků, a nemůže tedy nikomu uškodit, což je výhodné u pacientů, kteří se každého léku bojí. Je to tedy myšleno k době, v níž tento lékař žil, což bylo na počátku 20. století; nicméně možná to platí i dnes. Navíc je prý dobré propojit homeopatickou léčbu se zdravou výživou a ostatními přírodními metodami.

Homeopatické léky na počátku 20. století

Dnes si stěží někdo vyrábí homeopatické léky sám. Chodíme si pro ně do lékárny, kde nacházíme zpravidla produkty od významné francouzské firmy, jejímž předchůdcem byla první homeopatická lékárna, kterou v roce 1911 založil lékárník René Baudry. Do té doby si totiž vesměs každý vyráběl léky sám. O historii výroby homeopatik se více dočtete v článku Není až taková náhoda, že se jmenuji Boiron.

Galerie: Moderní výroba homeopatických léků

Mezi typické formy léků patřily lihové tinktury z léčivých bylin a esencí čerstvých šťáv, prášky a léky utřené s cukrem, zrníčka cukru navlhčená roztoky tinktur nebo tablety o určité potenci. Čím více byla nemoc akutní, tím koncentrovanější léky se užívaly, čím více byla nemoc chronická, tím více byly léky naředěné.

Během homeopatické léčby nesmíte česnek

V dnešní době se obecně ví, že během užívání homeopatických léků by se lidé měli vystříhat mentolu, například v zubních pastách. Ve staré lékařské knize se doporučuje nepít kávu ani alkohol a nejíst nic kyselého, ostrého, kořeněného nebo slaného. „Kávu a lihoviny dovolují jen starým, když užívají grafitu, merkuru nebo silicea (křemičité hlinky),“ uvádí Šimsa.

A co všechno je zapovězeno? Jsou to: šťovík, špargel (chřest), hořčice, ředkev, petržel, cibule, česnek, kmín, kopr, jalovec, houby, cikorka, puškvorec, skořice, vanilka a všechno kuchyňské koření vůbec. Zde najdete aktuální zásady užívání homeopatie a pravidla pro léčbu homeopatiky.

Hrabě Mattei léčil i ruského cara

Ital hrabě Caesar Mattei (1809–1896) si s homeopatickými léky trochu pohrál. Protože je chtěl poněkud vylepšit, vsadil na elektromagnetickou energii obsaženou ve všem živém. Domníval se, že přípravou léků, jako například vařením nebo louhováním v lihu, se tato vitální energie ničí. Proto si připravoval léky vlastním šetrným způsobem, kdy mají zachovávat elektrické a životní síly čerpané z vesmíru, ze slunce, ze vzduchu i země. Účinek léků byl tzv. dynamizován. Jeho metoda se nazývala elektrohomeopatie.

Hrabě Mattei nebyl žádný vystudovaný lékař, původně to byl politik. Zdá se, že svou metodou vydělával spousty peněz. Prvotní výzkumy prováděl doma, později v nemocnici sv. Terezy v Římě. Nakonec si zřídil vlastní léčebné centrum. Ve svém zámku Rocchetta Mattei v Bologni léčil vlivné osoby, například i ruského cara Alexandra II. nebo bavorského krále Ludvíka II.

Po jeho smrti s výzkumy pokračovali další Matteiho stoupenci. Například jeho adoptivní syn Mario Venturoli nebo německý homeopat Theodor Krauß.

Jak fungovala elektrohomeopatie

Caesar Mattei tvrdil, že každá nemoc je důsledkem porušení rovnováhy vnitřních sil. A právě elektrohomeopatie může tento problém napravit. Sestavil okruh léků na prostředky lymfatické – Scrofoloso, které léčily mozek, nervy, žaludek, průjem, revma, horečky, cukrovku, oči, uši, katary, kapavku, křeče, padání vlasů, choleru a ledviny. Dále to byly prostředky krevní – Angiotico, ty léčily srdce, krvácení, návaly, koliky, vředy, mrtvici, játra, slezinu, tuberkulózu a podobně. Pak prostředky pro tkáně – Canceroso. Ty léčily rakovinu všech ústrojí, záškrt, tyfus, slepé střevo, kýly a tak dále.

Čtvrtou hlavní skupinou léků byly prostředky tekuté, elektrické, které měly za úkol dodávat tělu elektřinu. Červená byla pozitivní a povzbuzující, žlutá působila opačně, čili byla negativní a uklidňující. Modrá působila na tepny, zelená na žíly, bílá byla neutrální, zvyšovala vitální elektřinu neurasteniků a tišila bolest. Negativní elektřina se přikládala na pravou polovinu těla, pozitivní na levou, neutrální na střed těla. Na křeče žaludku, záněty dělohy a solární pleteň se přikládaly obě elektrody střídavě.

Lahvička s elektřinou se přiložila na několik sekund na bolestivé místo. Podle temperamentu člověka se dokonce užívala elektrická tekutina i vnitřně, a to po kapkách, ve velmi malém množství. Někdy se z ní dal i připravit obklad. První tři typy léků zasílala Matteiho laboratoř i s návodem na další ředění.

Byl hrabě Mattei podvodník?

Doktor Šimsa vysvětluje, že léčba byla složitá, a neváhá ji patřičně kritizovat: „Jednu hodinu béře se Scrofuloso, druhou Angiotico, třetí Canceroso, pak kapky elektrické – a ještě se maže smíšeninou. Pacient nedělá celý den nic jiného, než se léčí a hraje si s přípravou tekutin. Když se neosvědčí jedno složení, zkouší se trpělivě druhé, až se přece za ta léta vyléčí. A když se nevyléčí – to byl ‚dřívějšími jedy tak zkažen, že mu není pomoci‘.“

Tipli listopad

Podle Šimsy byl hrabě Mattei podvodník, který tahal lidi za nos. Jeho závěr je následující:

„Komplexní a elektrická homeopatie je podvod s nátěrem vědy a kdo ji rozšiřuje, je vyděrač a nepřítel lidstva. Nic na tom nezáleží, že mnoho lidí chválí výsledky. Ty jsou u každé, i sebehloupější metody, protože ani nemocní, ani fušéři nedělají správné diagnózy. Když zrnéčka homeopatů vyléčí rakovinu, jsou zbytečná studia lékařů.“

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).