Hlavní navigace

Názor k článku Hledáte domov pro rodiče s Alzheimerem? Spadnete do černé díry od anonym - Nechci aby to vyznělo zle, ale jsem ráda,...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 23. 1. 2019 13:09

    bez přezdívky

    Nechci aby to vyznělo zle, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Taky mám matku s Alzheimerem a přestože jsme 2 sourozenci, starám se o ni již 7 měsíců sama. Bratr vydržel týden a pak mi ji společně s urážkami nechal samotné " na krku ". Zjišťuji lehce podobné rysy s vaší matkou, jen v tom rozdílu, že máme výborného obvodního lékaře a matce jsem dokázala vysvětlit, že má problém. Psychiatr mou domněnku potvrdil. 2 měsíce trvalo, než léky trochu zabraly. Vůbec jsem netušila, co to bude za zkoušku nervů. Jsou dny, kdy je jako malé dítě, trpělivě vysvětluji co a jak stále dokola a pak jsou dny ( jako dnes ), kdy vejdu k ní do bytu, abych jí dala léky, připravila jídlo, oběd a on a hned ve dveřích na mě vystartuje s nařčením, že jí někdo ukradl dokladovku ( kde má jen nedůležité věci, doklady po neustálém hledání už mám u sebe ) a když jí řeknu, že to zase najdeme někde uklizené, začne zle vykřikovat, že ona by to nikdy z kabelky nevyndala ( hledáme to cca 3x do měsíce ) a že prý prodá byt a půjde jinám, tady že jí do bytu lezou davy lidí a kradou jí věci.Když chtěla znát po vyšetření psychiatrem svou diagnózu, trvala na tom, takže ví co jí je. Ale ve dnech "zla" vykřikuje, že se nám to hodí, dělat z ní blázna a krást jí věci. Danou věc vždy najdeme a chvíli je klid a za 2 dny, týden je to nanovo. Jsem už alergická na slova někdo mi ukradl...
    Je toho hodně a různě se to stupňuje, problém je ten, že si od ní nemůžu ani na den odpočinout, protože už nikoho nemá. Do prosince jsem jí občas ( max.1x týdně ) odvezla do stacionáře, ale ona se tam nudila. Není problém v perzonálu, ale v ní. Na lidi celý život nahlížela jako na něco podřadného, nikdo v její blízkosti dlouho nevydržel, přátele nemá. Ani mě, jako dceru nikdy nepřijala, protože nenáviděla mého otce, kterého vyštvala a já jsem prý celý on.Někdy mám chuť se na vše vykašlat, ale moje svědomí mi to nedovolí. Ale netuším, jak dlouho to ještě zvládnu. Opravdu jsem si nikdy nedokázala představit, jak to může být těžké.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).