Hlavní navigace

Fyzioterapeut: soukromý má na vás více času, ale musíte si zaplatit

15. 5. 2017

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Krční páteř, bedra, koleno a další neduhy – když bolí, pomůže fyzioterapeut. Podle čeho ho vybrat a vyplatí se připlatit si?

Dříve tu bývaly rehabilitační sestry, později absolventi nástavby nebo vyšší odborné školy; dnešní odborník na bolesti pohybového aparátu se jmenuje fyzioterapeut. Má minimálně tříleté vysokoškolské vzdělání, není náhradou ortopeda, ale může pomoci jinak a třeba i rychleji než on. I mezi fyzioterapeuty jsou lepší a horší. Kritéria našeho výběru jsou různá: rychlost, kvalita péče, dostupnost, možnost investovat do svého zdraví, speciální požadavky.

Kdy ho potřebujeme nejčastěji?

„Nejčastější důvod vyhledání péče fyzioterapeuta jsou bolesti v zádech nebo poúrazové stavy,“ shrnuje Renata Větrovská, fyzioterapeutka a odborná asistentka na 1. LF UK a VFN v Praze. „Spousta lidí také nechce dlouho čekat ve zdravotnických zařízeních, když si třeba jen vymkne kotník. Fyzioterapeut může pomoci rychle třeba kineziotapingem.“

Fyzioterapeut ale není lékař, nepředepíše vám rentgen ani léky na bolest. Může ulevit, než se k lékaři dostanete, zestabilizuje akutní problém nebo poradí se cvičením.

„Bolesti v krční, hrudní nebo bederní páteři, bolestivá kolena, kyčle, ramena či blokády žeber – to vše jsou typické potíže lidí, kteří k nám přijdou akutně,“ vyjmenovává Renata Větrovská. „Další velkou skupinu tvoří ti, kteří se potřebují po úrazech nebo operacích dostat znovu do formy a cvičení ‚na poukaz‘ k tomu nestačila.“

„Státní“ fyzioterapeut

Takzvaně „na poukaz“ znamená, že se služby odborníka hradí z vaší zdravotní pojistky a ne přímo z peněženky. Je to jakýsi balíček služeb, který může předepsat váš lékař. Má ale svá ALE.

Prvním z nich je dlouhá čekací doba, „státní“ fyzioterapeuti mají plno. A čekat třeba měsíc na rehabilitaci a rozcvičení po úrazu je příliš dlouhá doba.

„Fyzioterapeut ve státním zařízení má také méně času,“ konstatuje Renata Větrovská. „Obvyklých dvacet až třicet minut včetně svléknutí a obléknutí pacienta je většinou opravdu málo.“

Fyzioterapeut „soukromník“

Bude mít víc času, který ale budete muset zaplatit. Ceny u fyzioterapeutů „soukromníků“ se pohybují asi od 400 Kč výše za hodinu, ve větších městech a Praze počítejte s 800 i 1200 Kč. Zdá se vám to moc? Dobrý fyzioterapeut se ale celý život vzdělává. Podobně jako lékař ani on nemůže „zakrnět“ na jedné metodě. Odvětví, které u nás zní zvučnými jmény jako Vojta nebo Janda, se stále vyvíjí a účast na kurzech je tak pro všechny kvalitní fyzioterapeuty nutná.

„Jeden kurz stojí až desítky tisíc korun,“ dodává Renata Větrovská a vysvětluje tím hodinové sazby soukromých odborníků. „Dobrý fyzioterapeut se musí dovzdělávat a investovat do sebe, trénovat, opakovat, konzultovat své případy.“

Kdo je to fyzioterapeut

  • jedná se o zdravotnickou profesi, v dnešní době má fyzioterapeut vystudovaný minimálně bakalářský stupeň oboru na VŠ
  • v minulých letech (před r. 2004) se obor studoval i na středních nebo vyšších odborných školách
  • fyzioterapeut má znalosti z oblasti anatomie, biomechaniky, neurofyziologie, farmakologie atd.
  • fyzioterapeuti se dále vzdělávají celý život na certifikovaných kurzech a specializačních studiích

Který je ten NEJ?

Pokud do svého zdraví chcete investovat a využít tak výhody soukromého fyzioterapeuta, hledejte podle několika kritérií. Na internetových stránkách uvidíte, jaké má fyzioterapeut vzdělání. Pokud studoval už před lety, může být absolventem třeba vyšší odborné školy – ale má už spoustu let praxe, což je také výhoda. Jinak to bude odborník s titulem bakalář nebo magistr. Ovládá měkké a mobilizační techniky.

„Opatrnější bych byla v případě, že fyzioterapeut nabízí pouze alternativní metody, jako jsou například aromaterapie, relaxační masáže nebo třeba baňkování,“ radí Renata Větrovská. „Není to špatně, ale už se stírají rozdíly mezi technikami, ty přidružené metody už nejsou základ fyzioterapie. Často se také nedělá rozdíl mezi fyzioterapeutem a masérem nebo trenérem a přitom je zásadní.“

Když najdete svého pomyslného favorita, můžete se informovat, zda je registrovaný. Na vyžádání by vám měl ukázat osvědčení, které mu umožňuje práci tzv. bez odborného dohledu a zajišťuje mu zmiňované kontinuální vzdělávání. Za absolvování kurzů totiž fyzioterapeut získává body, nutné k registraci.

Dobrý fyzioterapeut vás „proklepne“ všude

„Vodítkem ke zjištění kvality je i první návštěva,“ shrnuje Renata Větrovská. „Když přijde klient s bolavým kolenem, neměl by se fyzioterapeut omezit jen na tuto oblast. Bolest totiž může pocházet z úplně jiné části těla. Základem je tak důkladná anamnéza a diagnostika pacienta, hledání souvislostí a ‚proklepnutí‘ celého člověka.“ 

A tady je zásadní rozdíl se státní sférou. Sebekvalitnější odborník vás nemůže ve dvaceti vypsaných minutách „okouknout“ celkově, některé techniky jsou navíc časově dost náročné. Ve státním zařízení je také fyzioterapeut většinou limitován tím, co lékař předepíše.

Speciální požadavky? Speciální odborník (bez doplňků stravy)

Pokud máte speciální požadavky, hledejte zevrubněji. I mezi fyzioterapeuty jsou odborníci na určité spektrum potíží. S nohama tak třeba více pomůže fyzioterapeut se znalostmi z podiatrie, který má speciální vybavení např. v podobě podoskopu. Existují specialisté třeba na děti, na sportovce, zdravotně postižené nebo obézní. Fyzioterapeut se může zaměřovat i na pánevní dno – ten úspěšně pomáhá třeba s určitou formou inkontinence.

„Dobrý fyzioterapeut by si měl vést záznamy o pacientech a měl by být schopen odkázat vás případně i na jiné specialisty. Rozhodně také fyzioterapeut nenabízí například doplňky stravy,“ říká Renata Větrovská. „Dá se říct, že většinu své práce zvládne rukama, i když v případě potřeby a některých diagnóz pomáhají přístroje navíc.“

Co chybí v ČR? Návaznost

I když je Česká republika Mekkou odborníků na tělo, máme sousední státy v čem dohánět. V oblasti fyzioterapie totiž chybí návaznost. Třeba po operaci kolene dostanete poukaz na několik terapií. Vyberete si zařízení, kde s vámi třeba desetkrát rehabilitují. Ale co pak?

„Bez aktivity pacienta se dál nic neděje,“ konstatuje Renata Větrovská. „Prvotní rehabilitační péče nás třeba ‚rozhýbe‘, ale dostat se znovu do kondice trvá déle. A je k tomu zapotřebí odborné vedení. Ideální je kombinace fyzioterapeut a trenér. Ti spolu fungují třeba v některých sportovních zařízeních – u nás jich je ale zatím velmi málo.“

Mgr. Renata Větrovská

fyzioterapeutka

Odborná asistentka na Ústavu tělovýchovného lékařství VFN v Praze a na Palestře – soukromé vysoké škole tělesné výchovy a sportu. Má dlouholetou praxi s prací s obézními pacienty a pacienty s civilizačními chorobami v Rekondičním centru VŠTJ Medicina Praha. Věnuje se obézním dětem v Léčebně Dr. L. Filipa v Poděbradech, vytváří speciální pohybové programy pro seniory, těhotné maminky i maminky po porodu v rámci Centra zdravého pohybu. Je autorkou řady publikací.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Zaměřuje se především na problematiku zdravého životního stylu, sportu, nemocí a jejich řešení.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).