Hlavní navigace

Dvojí kvalita potravin? Nestane se nic

Petr Havel

Boj proti dvojí kvalitě potravin v EU sice nevyjde úplně do ztracena, vše však nasvědčuje tomu, že bude schválen kompromis. Země mohou nekalé praktiky, včetně „dvojí kvality“ potravin, postihovat již dnes, kdo ale očekával řešení, či jakýsi návod, na úrovni EU, bude zklamán.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Ačkoli je v naší zemi problém dvojí kvality potravin již několik let frekventované spotřebitelské i politické téma, v rámci EU jde evidentně o problém marginální. Ani předchozí rakouské předsednictví EU, ani současné, problematice více nakloněné rumunské předsednictví totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou dvojí kvalitu potravin ke spokojenosti některých našich politiků, kteří si jej vzali za své, nevyřeší.

„Dočasné“ řešení

Poslední příležitostí k prosazení tvrdé regulace dvojí kvality nastává tento týden. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že bude schváleno kompromisní řešení, které vzešlo z předchozích diskusí mezi evropskými orgány. Uvedené řešení má sice podle textu navrhovaného dokumentu punc „prozatímní dohody“, takže se může časem ještě měnit, ne ale zřejmě v nejbližší době.

Za „dvojí kvalitu“ se přitom v ČR považují potraviny prodávané ve stejných obalech, ale odlišného složení. To je podle některých názorů klamáním spotřebitele a nekalou obchodní praktikou, byť složení uváděné na obalech odpovídá tomu, co v obalech skutečně je.

Galerie: Dvojí kvalita potravin potvrzena (r. 2017)

Problém je, že v různých zemích je složení potravin, které podle obalu vypadají jako identické, opravdu ve skutečnosti jiné. Pojem „dvojí kvalita“ je nicméně pouze český výraz, v rámci legislativy EU se operuje s pojmem „podstatně odlišné složení nebo vlastnosti“ výrobků. Právě to je ale hlavní oříšek.

Obtížné hledání definice „dvojí kvality“

Je totiž velmi sporné stanovit, co je „podstatně odlišné“ a co je ještě odlišné „nepodstatně“. Variabilita odlišnosti je samozřejmě velmi široká, takže kritici navrhovaného kompromisního řešení správně upozorňují na to, že z působnosti připravovaného Nařízení EU může téměř každý výrobce „dvojí kvality“ potravin uniknout.

V Nařízení se přitom navrhuje, aby byl každý případ „dvojí kvality“ posuzován individuálně, a i když to kritici „dvojí kvality“ považují za svou prohru, je to zřejmě jediné možné řešení. Pokud vezmeme v úvahu, že v rámci EU se vyrábí několik set tisíc položek různých druhů potravin, z nichž mnohé si jsou hodně podobné nejen svým obalem, ale i názvy a složením, těžko by bylo možné regulovat tak rozsáhlé spektrum výrobků nějakým obecným předpisem.

Samotných výrobků „dvojí kvality“ (identický obal, jiné složení) kromě toho není mnoho a nikdo nenutí spotřebitele tyto produkty, z nichž mnohé jsou mediálně známé, kupovat. Podobných potravin, byť ne v podobě obalu, je ovšem naopak téměř nekonečné množství.

Galerie: Dvojí kvalita potravin: Druhá fáze testování (r. 2017)

Potravina od potraviny, stát od státu

Odůvodnění v návrhu dokumentu, který má zvýšit ochranu evropského spotřebitele před škálou nekalých praktik, navíc konstatuje další významný fakt: znění národních legislativ i systém sankcí postihujících nekalé praktiky je totiž v současné době v jednotlivých členských zemích EU velmi rozdílné.

Nicméně – jednotlivé země mohou nekalé praktiky, včetně „dvojí kvality“ potravin, postihovat již dnes. A na to se také návrh dokumentu odvolává, ba dokonce k tomu nabádá. Jinými slovy, i naše kontrolní orgány mohou (a i v minulosti mohly) „dvojí kvalitu“ postihovat, to se však nedělo a neděje, právě proto, že se očekávalo řešení, či jakýsi návod, na úrovni EU. Není totiž jednoduché bojovat s velkými nadnárodními potravinářskými koncerny vybavenými řadou velmi dobrých právníků, kteří jsou schopni (ne)odlišnost složení potravin a jejich vlastností obhájit. Sankce vůči takovým společnostem pak zakládají riziko vleklých a drahých právních sporů s nejistým výsledkem.

Tak či tak, snaha řešit „dvojí kvalitu“ potravin má už své výsledky i bez toho, aby se nějak výrazně měnila evropská legislativa na ochranu spotřebitele. Medializace příkladů odlišných potravin ve stejných obalech vede jejich výrobce k postupnému obměňování svých výrobků tak, aby se jejich složení v různých zemích příliš nelišilo, nebo se nelišilo vůbec. Cesta osvěty, ač jde o proces obvykle dlouhodobější, než jsou regulace prostřednictvím zákonů, tak přináší ovoce i na tomto poli, takže zas taková prohra nepřijetí tvrdé regulace „dvojí kvality“ potravin nebude. 

Galerie: Nejhorší potraviny roku 2018