Hlavní navigace

Domácí pečení z mandlové mouky: oblíbený je recept na rohlíčky s nivou

12. 5. 2021

Sdílet

 Autor: Nina Havlová
Péct se dá i bez klasické obilné mouky. A různé varianty mouky nabízejí i řadu benefitů. Třeba mandlová mouka, ať domácí, či kupovaná, je bez lepku a tzv. low carb, tedy nízkosacharidová.

Řada lidí se v poslední době vrhla do pečení chleba, ještě mnohem širší prostor pro vlastní výrobu domácích pekárenských produktů ale představuje doma vyrobené pečivo. Dokonce tak široký, že se lze v mnoha případech zcela obejít bez tradičních hlavních složek klasického pečiva, tedy obilných mouk. Nedávno jsme se věnovali například moukám z luštěnin, které oproti běžnému pečivu neobsahují lepek a oproti klasickým luštěninám nenadýmají. Jednou z dalších alternativ obilné mouky je také mouka mandlová, která je rovněž bez lepku.

Mandlová mouka – bezlepková a nízkosacharidová

Mandlová mouka má několik výhod. Lze z ní vyrobit domácí pečivo, kromě něj je ale možné vytvořit i různé druhy sušenek nebo třeba tzv. „low carb“ (nízkosacharidové) knedlíky.

Mandlové, ale i další neobilné mouky přitom využívají právě spotřebitelé, kteří musí držet bezlepkovou dietu, ale stále častěji i ti, kteří preferují nízkosacharidové diety, což je celý soubor doporučení zastřešený výše uvedeným pojmem „low carb“ – LC.

 

Veškeré mandlové a ořechové mouky jsou samozřejmě přirozeně bezlepkové, hlavním problémem při jejich pravidelném využívání je ale poměrně vysoká cena těchto druhů mouky.

Domácí mandlová mouka

Ekonomicky praktické je tak vyrobit si i mandlovou mouku z mandlí vlastními silami. Chce to ale zvolit správný postup, když mandle zbavujeme slupek.

Na rozdíl od standardního máčení mandlí ve vodě a následného loupání zvolíme proces blanšírování, při kterém vložíme mandle zhruba na minutu do horké vody a následně rychle, za pomoci ledu zchladíme. Tím se v maximálně možné míře zachová nutriční hodnota suroviny k výrobě mandlové mouky.

Následně postupujeme podobně jako u jiných doma připravovaných druhů mouky, tedy suchou surovinu vložíme do mixéru s vysokými otáčkami a rozmixujeme, ne však příliš dlouho, abychom místo mouky nedostali pastu. Rozmixované mandle ještě prosejeme přes sítko, kde se zachytí případné větší kousky.

Důležité také je, že tento polotovar nelze moc dlouho skladovat. Je to vzhledem k tomu, že na rozdíl od obilných mouk obsahuje větší množství tuků, takže mandlové a obecně ořechové mouky poměrně rychle žluknou.

Pečeme z mandlové mouky

Mandlová mouka ovšem není při výrobě domácího pečiva základní složkou – tu totiž tvoří mlékárenské produkty, jako je tvaroh, žervé nebo sýr, nebo u některých receptů na sušenky máslo. Mandlová mouka tak slouží především k vytvoření žádoucí konzistence těsta tak, aby se dalo zpracovat a vytvarovat z něj základ budoucího pečiva.

Takové těsto ovšem nekyne, lze ale přidat kypřicí prášek, přičemž někteří domácí pekaři používají raději kypřicí prášek s vinným kamenem, což je ingredience získávaná ze sudů, v nichž zraje víno.

Vytvarované těsto se následně klade na pečicí papír a peče se zhruba 15 až 25 minut, podle druhu receptu, jichž je na různých webových stránkách značné množství. Výsledný výrobek je docela sytý, jeho chuť lze obohatit dalšími složkami (například špekem), povrch je pak možné dozdobit například slunečnicovým semínkem.

Oblíbený recept: nivové rohlíčky

Mezi nejoblíbenější recepty patří „nivové rohlíčky“ (na snímku). Recept na ně, ale i další produkty využívající mandlovou mouku, lze nalézt například na webu Jídelní plán.


Autor: Nina Havlová

Základ uvedeného receptu tvoří 100 g Nivy, 100 g žervé, 180 g mandlové mouky, půl lžičky soli a hrst sekaných nebo mletých škvarků. Z těchto složek zpracujeme těsto, z něhož vytvarujeme cca devět rohlíčků. Pečeme po dobu zhruba 25 minut při teplotě 180 stupňů Celsia.

Příprava je tedy snadná, cena takového pečiva je ale v porovnání třeba s běžným rohlíkem mnohem vyšší. Benefitem je pečivo obsahující málo sacharidů, ale více bílkovin a také tuků (zde prostřednictvím škvarků), takže energetický příjem má sice jinou než obvyklou strukturu (dominantním zdrojem energie jsou stále pro značnou část spotřebitelů sacharidy), ale organismus energeticky určitě nestrádá. A chuťové buňky také ne.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).