Hlavní navigace

Dita Pichlerová: Jen dvě procenta lidí, kteří zhubnou, si váhu udrží

Sdílet

 Autor: Vitalia.cz /Karel Choc
Někdo jí za čtyři a netloustne, druhý si dá jednou za čas dort a ručička na váze se stočí doprava. A když už obézní zhubne, tak obvykle zase nabere. Proč je to tak nefér? A co s tím můžeme dělat? „Zhubnout zvládne prakticky každý, ale udržet váhu je mnohem horší,“ říká obezitoložka.

Každý někdy zatoužil kilo či dvě (deset, dvacet) zhubnout, hodně lidem se touhy i splnily, ale ne na dlouho. Dostavil se jojo efekt, který dle obezitoložky Dity Pichlerové dostihne devadesát osm procent lidí, kteří zhubli. Proč si nedokážeme váhu udržet a co nám opravdu pomůže?

Paní doktorko, není trochu nespravedlivé, že někdo sní dva dorty a je jak tyčka, zatímco dalšímu se hned kulatí bříško?

Nespravedlivé to je, ale co je v životě spravedlivé. Až budeme znát odpověď na tuto otázku, tak se genovým inženýrstvím necháme nějak přeprogramovat. Zatím to bohužel nevíme.

Tak jako se rodíme s danou barvou očí, tak se už rodíme s chuťovými preferencemi, s úrovní metabolismu nebo s úrovní tzv. postprandiální termogeneze, což je množství energie, které vydáme bezprostředně po jídle. To je dané, s tím nemůžeme nic dělat. Ale pak existuje ještě další stránka věci, kterou ovlivnit můžeme, a to je pravidelný sport, jídelníček, pitný režim… Ale určitě znáte i ve svém okolí lidi, kteří jsou tzv. zadarmo štíhlí a nikdo neví proč. Prostě genetika.

Jak velkou roli genetika hraje?

Úvahy jsou různé, ale dnes již známe stovky tzv. obezitogenních genů, které zaviní, že budeme inklinovat spíše k obezitě. Řekněme, že genetika má vliv silný, jistě nad padesát procent. Zbytek je epigenetika a naše režimová snaha.

Dá se říct, že obézní maminka s obézním tatínkem budou mít obézní dítko?

Zde je sedmdesátiprocentní pravděpodobnost, že se jim narodí potomek, který bude v dospělosti obézní. Navíc když vyrůstá v obezitogenním prostředí, v němž si upevňuje nesprávné návyky; nesportuje, často chodí do fast foodu, denně pije sladké nápoje, tak to ani jinak být nemůže. Než sám dojde k tomu, že tyto rodinné návyky jsou špatné, už je mu patnáct a má sto kilo.

Galerie: 15 nejhorších „pamlsků“ na hubnutí

Když se narodím se špatnou genetickou výbavou, ale nechci, aby i moje dítě bylo obézní, co pro to můžu udělat?

Jít mu co nejlepším příkladem. Bylo by dobré, aby si žena se sklony k obezitě nebo obézní vybrala štíhlého partnera, muž s bříškem by si zase měl najít štíhlou partnerku. Tím chci říct, že je vhodné, aby se geny nakřížily. Ale berte to prosím s nadsázkou, emoce tak dobře neovládáme. Pokud se sejdou partneři se sklonem k obezitě, tak by se alespoň měli snažit sportovat, zdravě se stravovat, místo televize jít na procházku, vést děti přirozeně správně, protože ony je budou následovat. Často se mi však stává, že mi do ambulance přijdou obézní rodiče s obézním patnáctiletým synem a říkají: Je obézní, spravte mi ho. Ale vůbec nevnímají, že sami mu jinou šanci nedali.

Vy sama jste také měla problém s váhou, takže jako obezitoložka se dokážete do svých pacientů dobře vcítit. Kdy jste svou váhu začala řešit?

Já jsem váhu řešila už od malička, byla jsem baculatá jako dítě i jako teenager a není se co divit, v mé rodině je obezita poměrně rozšířená. Ta nadváha mě velmi limitovala, chtěla jsem nosit džíny velikosti třicet šest, chtěla jsem být štíhlá a krásná po vzoru modelek, chtěla jsem se líbit. A pak přišla dvě těhotenství, po kterých se mi nepodařilo vždy všechno shodit. Po druhém těhotenství jsem měla dokonce nad sto kilo, ale zvládla jsem zhubnout jen na devadesát pět kilo. A protože jsem si nedokázala představit, že bych byla už celý život obézní, tak jsem se jednoho dne pevně rozhodla, že to zkusím změnit.


Autor: Vitalia.cz

Tenkrát jste měla patnáct let lékařské praxe, věnovala jste se diabetu i obezitě, přesto jste se do hubnutí nepustila pod svým vlastním vedením…

Teoreticky jsem věděla vše, ale prakticky bylo všechno jinak. Takže jsem začala chodit do klubu pro skupinové hubnutí. Každý týden jsem se sešla s dalšími baculkami, musely jsme psát celý týden jídelníček, zvážily jsme se před sebou, cvičily společně. Bylo to často velmi tvrdé, ale vlastně bezvadné. Vzájemná podpora kolektivu a společné sdílení problému se ukázaly jako to pravé. Absolvovala jsem tříměsíční kurz, během něhož jsem dobře nastartovala hubnutí. Po dvou letech jsem se do těchto kurzů vrátila jako nutriční poradce, kde jsem další asi tři roky pracovala. Ty ženy mi nesmírně dobíjely baterky, ale i díky nim bylo snazší si svou novou váhu udržet. Nedovolila bych si nejít jim příkladem, obézní lektorka vedoucí kurz hubnutí by asi ostatní nedokázala motivovat.

Jaká motivace vlastně lidi nejčastěji přivádí do vaší ordinace? Chtějí nosit menší džíny, mají zdravotní obtíže, chtějí se líbit?

Motivace se u žen hodně různí s věkem. Dvacetiletou dívku trápí estetická stránka, žena středního věku chce být zdravá pro své děti, ve středním vyšším věku výrazně začínají převyšovat zdravotní rizika. U mužů je zase největší motivací sport, oni se chtějí účastnit života jako do těch řekněme čtyřiceti let, ale to bříško jim už teď překáží. U mladých mužů je motivací erektilní dysfunkce, pokud zhubnou, tento problém se výrazně zmírní, nebo zmizí.

Co ženy, které chtějí otěhotnět, ale kvůli obezitě se jim to nedaří?

Všichni vědí, že anorektičky mají malou šanci otěhotnět. Ale o tom, že obézní mladá žena je ve stejné hormonální nevýhodě jako anorektička, akorát to má obráceně, už se nemluví. Obézní ženy pak opakovaně podstupují IVF (umělé oplodnění), po kterém ještě více přiberou, než osvíceného gynekologa napadne, aby ženu poslal do obezitologické ambulance.

Jakými tipy zásobujete své pacienty, co jim zkraje jejich hubnutí nejvíce pomáhá? Prý jde o drobnosti, které si ani neuvědomujeme.

Jde například o pití, pokud je pro někoho normální vypít litr a půl sladkého pití, nemohu mu říkat, aby sladkou limonádu okamžitě vyměnil za vodu. Jdeme vždy metodou postupných kroků, kdy řeknu, dejte si minerálku se sladidly nebo si kupte slazenou cukrem, ale řeďte si ji vodou: každý týden o trochu víc. Za rok se chutě tak upraví, že jim voda přijde k pití zcela normální. Ten přechod je nebolí. Pro co musíte hodně vytrpět, to nevydrží.

Dá se tedy říct, že chuť na sladké nápoje můžeme časem ztratit, platí to i u jiných sladkých jídel? Narážím například na to, že řada lidí je zvyklá snídat doma pečené buchty a koláče a jako hubnoucí si nedovede představit, že se jich zřekne.

Vzpomínám si na pacienta, který mi do jídelníčku napsal, že denně sní dvacet bílých tukových rohlíků, nejedl žádné přílohy, i k obědu jedl k masu rohlíky. Tvrdil, že bez rohlíků to nezvládne, a teď, po pěti letech (ano, trvalo to hodně dlouho), si už tukový rohlík nedá. Nedávno byl u mě na kontrole a říkal, že si svátečně koupil rohlík a jak se na něj těšil, tak si na něm vůbec nepochutnal, odvykl si.

Chutě jsou zvyk na to, co jíme často, od dětství. Když si dáme tu práci a zvyky změníme, tak časem uvidíme, že se změní i chutě. A je jedno, jestli jde o sladké snídaně, rohlíky nebo slazení kávy. Jde to, ale ten proces bolí. Hodně určitě pomůže, když si doma nebudete sladké péct a nebudete se zbytečně vystavovat pokušení. Stejně tak nekupujte domů lákadla, která chutnají konkrétně vám.

K vám nejvíce chodí pacienti, kteří se pokoušejí zhubnout opakovaně, může i takový člověk trvale zhubnout na váhu, kterou třeba nikdy neměl, ale celý život po ní toužil?

Pracovat s člověkem, který se pokouší zhubnout po desáté po patnácté, to je těžké. Pracovat s ním musí řada odborníků, protože jeho cíl je stále vzdálenější. Po jojo efektech se člověk nevrací ke stejné váze, konečná váha je bohužel často trochu vyšší. Když jste jednou vážila sto kilo, tak se vaše tělo stále chce vracet zpátky. Tělo si to nastavení v hypotalamu pamatuje, jakmile jste jednou byla obézní, tak jste extrémně ohrožena tím, že se vaše tělo bude chtít vrátit k této váze. Pokud jste nikdy neměla sto kilo, tak je to jedině dobře.

Galerie: K čemu vede šílené hubnutí

A proč se tělo nechce vracet k té nižší váze, ale k té vyšší?

Protože tělo má pocit, že pokud hubne, umírá. To nám zůstalo z dob pravěku; je mamut, najím se a přežiji, není mamut, ztrácím váhu, umírám.

Řekněte mi ještě k těm motivacím, budou-li pro mě motivací džíny velikosti 36 a přitom teď vážím sto kilo, pomůžete mi? Je má motivace správná?

Není cílem vracet se k ideální váze, ani u ženy s lehkou nadváhou, ani u obézní ženy v klimakteriu. Vždy pacientům říkáme, zhubněte deset procent své nadváhy, už tak si výrazně zlepšíte metabolický stav organismu, tedy hladinu cukru, cholesterolu, tlak. Reálné cíle jsou dosažitelnější.

A nevadí stokilové ženě, která chce vážit šedesát, že jí radíte, aby zhubla jen deset kilo?

Někdo bude vyveden z omylu a někdo neuvěří a sklouzne zpět do začarovaného kruhu. Lidí, kteří zhubnou a dostanou se na štíhlou zdravou váhu a udrží si ji pět let, těch jsou jen dvě procenta. Devadesát osm procent lidí zhubne a zase přibere. Když potkám někoho, kdo zhubl a váhu si takto dlouho udržel, tak před ním musím smeknout, považuji to za zázrak.


Autor: Vitalia.cz /Karel Choc

Dita Pichlerová se svou novou knihou Jak zhubnout a už nikdy nepřibrat

Když už se mi tedy podaří zhubnout a smířím se s tím, že ty džíny ze střední školy prostě už nikdy neobléknu, nastává podle mě fáze nejhorší, což je udržení si nové váhy.

Přesně tak, zhubnout zvládne prakticky každý, ale udržet váhu je mnohem horší. Krátkodobý sprint vydržíme všichni, ale maraton máte na celý život. Geny si nezměníte. Naopak, jak stárneme, křivka obezity neustále roste. U mužů se to láme až lehce po šedesáti, kdy statisticky začínají hubnout, u žen se to bohužel láme až o deset let později. Hubnout začínají kolem sedmdesátého třetího roku. Co nenatloustnete do sedmdesáti, to už nenatloustnete, což je sice hezké, ale nikoho tím neohromíme. Takže je dobré, aby pacienti, kteří zhubnou, na obezitologickou kliniku docházeli celoživotně, aby je lékař tak trochu držel na té správné cestě. Přibrala jste jedno kilo, dvě? Nic se neděje. Přibrala jste tři? Á, pozor, proč tři? Nemůžete tu váhu nechat utéct. Buď si to uvědomíte, nebo jste zpátky tam, kde jste byla už tolikrát předtím, zpátky u jojo efektu.

Máte nějaký vlastní fígl, jak být mezi těmi dvěma procenty obézních, kterým se podaří zhubnout a nižší váhu si už udrží?

Musí si v novém systému, který si během hubnutí osvojil, najít zálibu. Nová jídla mu musí chutnat, musí se v tom novém režimu najít. Co mu nechutná, do toho ať se nenutí, ale ať si najde kompromis mezi tím, co je zdravé a co je úplně špatně. Jak se bude do něčeho nutit a denně se přemlouvat, tak to nemůže nikdy dlouho fungovat. Některé typy a vlastní zkušenosti jsem napsala do své knížky Jak zhubnout a už nikdy nepřibrat.

MUDr. Dita Pichlerová

Lékařka s atestací z vnitřního lékařství a čtrnáctiletou praxí, promovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1997 až 2007 pracovala v Centru diabetologie IKEM. V roce 2009 stála u zrodu OB kliniky, kde stále pracuje. Aktuálně vydala knihu Jak zhubnout a už nikdy nepřibrat.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).