Diagnóza hysterie neexistuje, hysteričtí lidé ano

Diagnóza hysterie není součástí oficiálního seznamu duševních chorob. „Papíry na hlavu“ na ni dostat nemůžete. Neexistuje, a přesto je zde.

Zřejmě i zde platí výrok významného psychiatra týkající se podobně zavrženého termínu psychopatie. Prý přežije všechny, kdož se podíleli na jeho odmítnutí.

O hysterii platí „nikdy neříkej nikdy“. Takto lze zareagovat na objektivně tragické události. Klasik psychologie profesor Zdeněk Matějček v této souvislosti říkával: „Nikdy nevíme, jaké to bude, když se budeme topit nebo umírat.“ Jednou z možných variant jsou hysterické reakce.

V hysterii zkameníme, nebo naopak propadneme nesmyslnému pobíhání

Hysterické reakce mohou probíhat jako ustrnutí z šoku (Lotova žena má mnoho následovníků), nebo přesně opačně. Namísto hysterické nepohyblivosti formou zbrklého pobíhání. Zvýšená pohybová aktivita není koordinovaná ani není v důsledku smysluplná.

Poučení o dialektické jednotě hysterických pohybových extrémů zahájila jedna z mých klientek dotazem, zda vím, co je na světě nejhorší. Odpověděl jsem: „Nevím.“ Pravila, že vůbec nejhorší je, pokud v misionářské poloze považujete výkřik protějšku za projev vášně, leč je to poslední výkřik před dokonaným infarktem. Poučila mne též, že v takové situaci tělo velmi těžkne. Cítila se jím zavalena a pohybově jakoby ochromena. Po čase přece jen vstala z lože sdíleného s cizím mužem v cizím pokoji. Začala hystericky běhat po místnosti a nebyla schopna se obléci. Naštěstí dokázala stisknout klávesu mobilu.

Na druhé straně se ozvala kamarádka, jež mezi hýkavým pláčem dotyčné vyslechla adresu jejího pobytu. Přispěchala včas (jak bájná vojska z dávných kronik). Přítelkyni zklidnila panákem a několika pohlavky. Oblékla ji a odeslala k rodinnému krbu taxíkem. Vykonala potřebné úkoly. Když přišel čas návratu manželky, byl pokoj uklizený, skleničky umyté a pečlivě vyrovnané, popelníky bez nedopalků. Popel a špačky se nacházely v igelitovém sáčku v popelnici a taťka v márnici.

Nejsme na divadle

Můžeme hystericky zareagovat i na to, co se nám subjektivně jeví jako tragédie, byť objektivně jde o pouhou epizodu. Ta pro nás dokonce může být v budoucnu přínosem. Opustí-li vás tvor s (neexistující) diagnózou psychopatie, nezoufejte. Je to lepší než vyhrát v loterii. Ostatně o výhru by vás miláček stejně připravil.

Hysterie může devalvovat i reálný a zdůvodněný smutek. Nejen dle učebnic dobrého tónu má být spíše neokázalý. Vyskytovat se v srdci – ne v teatrálních gestech. Hodláte-li na pohřbu skočit za milovaným člověkem do hrobu, raději tento čin přehodnoťte. Nejenže tím svým způsobem tyranizujete ostatní pozůstalé, ale musí vás ještě vytáhnout zpět. Můžete si při onom aktu dokonce přivodit i úraz, jakož i označení hysterka (hysterik).

On si píská, ona šílí

Za zmínku stojí i reakce, jež jsou hysterickou odezvou na tzv. hysteroformní chování (tj. provokující hysterický výbuch). Variant je bezpočet. Namátkou dialog:

Ona: „Slíbil jsi opravit vypínač (kohoutek, vynést smetí, přinést brambory, nekouřit, vodit kluka do kroužku, posadit svou sekretářku do jiné místnosti, nesedět pořád u PC atd.).“

On: Píská si „Svatí pochodují“.

Ona: „Tak řekni něco.“

On: Píská si „Studentská halenka“.

Ona: „Vnímáš aspoň trochu, co ti říkám?“

On: Píská si „Teče voda, teče, cez velecký majír“.

Ona: „Já se zblázním. To ti nestojím ani za pár slov?“

On: Píská si „Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila…“

Ona hystericky volá: „ Já se na to…“ (Pozn.: Již před chvílí zrudla, nyní se objevil mírný tik v očích.)

On: Píská „Kalinka, kalinka.“

Ona se na něj vrhá. Přestože váží o padesát kilogramů méně a na rozdíl od něj nechodí do posilovny (s vysvětlením: „Já se s nákupem naposiluji dost.“), buší do manžela pěstičkami.

On: Zareagovat může různě. (Pozn.: Pokud se pobijí partneři navzájem, nelze to považovat za trestně postižitelné domácí násilí. Bývá to klasifikováno jako italská domácnost. Faktem je, že pro některé hysterické osobnosti je uvedené nejlepší milostnou předehrou.)

Nejeden muž ani netuší, jak nebezpečnou činnost dělá, souloží-li se svou manželkou

Hysterické návyky mívají tendenci k fixaci. Vytvoří se tzv. ustanovka (einstellung, zaměření). Volně řečeno ustanoví se určitá forma vnímání a reagování. Ta pak přetrvává i při změně podnětů.

Hysterie produkuje jednání typu „bůh či ďábel“. Projevy jejího nositele jsou buď „sladké“ – nabízí a někdy i přináší „modré z nebe“. Mimochodem sexu se vám dostane přesně tolik, kolik si přejete. Druhou možností je vypočítavý, přes vzkypělé emoce chladně kalkulující tvor, jehož trestné aktivity se – bez ohledu, zda trest zasloužíte – zaměří na vaše nejcitlivější místa. Ne nadarmo zakončil známý lékař v Československé psychiatrii svůj článek o trestních oznámeních hysterických žen slovy: „Nejeden muž ani netuší, jak nebezpečnou činnost dělá, souloží-li se svou manželkou.“

Ilustrující je například výrok: „Jdi si, ale děti již neuvidíš.“ Je poněkud nadsazený. Určitě je ještě uvidíte u soudního znalce či obvykleji u soudní znalkyně. Budou mít namátkou tik (nemusí být jen v očích), v noci se začaly pomočovat, školní prospěch se jim zhoršil, občas se zakoktají. Poté, co vás uvidí, začnou hystericky křičet: „Ať jde ten pán (paní) pryč! Máme z něj (ní) hrozný strach! To je ten (ta), kdo nám chtěl(a) zabít maminku (tatínka).“ Z posledních sil kontrujete: „To je přece hloupost! Kdo vám takovou lež mohl říct?“ Odpoví: „Nikdo nám to neříkal. My to dobře víme samy. A také víme, že jsi nás chtěl mamince vykopat z břicha (chtěla jsi nás dát do baby boxu).“

Od nedávna – kdy byl pro oficiální použití zrušen s poněkud úřednicko-hysteroidním zdůvodněním termín „trauma zavržení rodiče“ – podobná scéna usnadní práci advokátům protistrany. Ono totiž – viz i výše – to, co není v Mezinárodním seznamu chorob, neexistuje.

Trauma zavrženého prince

Do třetice z oněch „neexistujících“ – v seznamu chorob absentujících – projevů s „hy vlohou“ lze zmínit termín „trauma zavrženého prince (princezny)“. Jde o možné obavy jedináčka, jež má strach, že mladší, příchozí sourozenec ho připraví o lásku i zájem rodičů. Mimochodem něco podobného lze občas najít i u dospělých jakéhokoliv věku a příbuzenských vztahů v třeba i vzdáleně podobné situaci.

Dávno již tomu, co se medikové na praxi podrobně učili rozeznat rozdíl mezi záchvatem hysterickým a epileptickým. Ten první – v bílém plášti dnes vidí jen zlomek zasvěcených. Do historie hysterie odešla zhruba v době, kdy Antonín Novotný poněkud hysteroidně prohlašoval: „Socialismus byl v naší vlasti dobudován.“ Mimochodem pověsit si na vývěsní štít něco, co není zdaleka pravda, bývalo vždy známkou hysterie, a to nejen v ČSSR.

Hysterik je věčně nespokojený, ale nesnese kritiku

Mnohé projevy hysterie jsou kovu trvalejší. Namátkou „hysterická nedotknutelnost“. Velmi snadno se jich dotkne nejen kritika, ale i nedostatek jednoznačně projevovaného obdivu. Hysterici bývají mistry scén, skandálů, dramatických, na efekt vypočítaných gest.

To vše kontrastuje s usilovně budovaným image tvora ušlechtilého, pohrdajícího neupřímností a falešným pozlátkem, pravdomluvného, lež nenávidícího, potažmo i vysoce morálního. Výše zmíněná „nedotknutelnost“ je výbornou kamufláží pro lenost a lhaní. Kdyby byl alespoň sám hysterický člověk se sebou spokojený a venkoncem šťastný! Právě naopak. Takřka pravidlem je rozvoj trvalé nespokojenosti, ukřivděnosti a utrápenosti.

Máte-li občas dojem, že za viníky všeho možného a nemožného jsou považováni Židé a cyklisti, můžete mít ve vztahu k vám blízké hysterické osobnosti naprostou pravdu. To za předpokladu, že vy jste Žid (Židovka) a cyklista (cyklistka).

Magna charta hysterie aneb Freude, Freude, zde na tebe dojde

Anna O., jedna z hlavních postav knihy Studie o hysterii, byla chudáček. Křeče, nevolnosti a všeliké jiné bolesti ji pronásledovaly. K lůžku nemocné byl posléze přivolán MUDr. Josef Bleuer. Netušil, že než onu dámu léčit, je příjemnější nechat se přejet rychlíkem. Snažil se, jak mohl.

Anna O. se do něj zamilovala, pod různými záminkami jej lákala k návštěvám. Tenkrát se její chování nenazývalo stalking. Leč i tak byl to jeho modelový příklad. Stranou pozornosti hysterky nezůstala ani paní Bleuerová. Matka lékařových dětí řekla „dost“. Rozvod a tehdy velký skandál byl na spadnutí.

V nouzi poznáš přítele. Freud na žádost kolegy léčení převzal a zvládl. Ne že by byl ve vztahu k pacientkám svatý, leč do tenat Anny neupadl. Co tě nezabije, to tě posílí… třeba k napsání knihy. Roku 1895 vyšly Studie o hysterii. Patří k základním kamenům psychoanalýzy.