Hlavní navigace

Potraviny za stejné ceny jako u sousedů? Není to možné

4. 5. 2012

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Je to oblíbená disciplína, porovnávání cen v ČR a Německu, i jiných zemích. Emoce vzbuzuje rozdílná výše zemědělských dotací. Ta ceny potravin v EU sice ovlivňuje, rozhodující však není.

Rozdílná výše zemědělských dotací zejména mezi původními státy EU-15 a novými zeměmi, mezi které patří i ČR, je od samého rozšíření EU předmětem velkých diskusí a emocí. Zemědělci ve starých zemích totiž dostávají dotace prokazatelně vyšší než zemědělci v nových zemích, tím ale rozdíly zdaleka nekončí. Velmi rozdílná výše podpor je i mezi původními státy EU, stejně tak, jako jsou velké rozdíly třeba mezi ČR a Litvou, tedy novými státy.

Idea byla: vyšší náklady – vyšší dotace

Zemědělci, ale i mnozí politici přitom považují tento stav za diskriminaci nových zemí, a někteří spojují také objem dotací s vlivem na ceny zemědělských surovin a potravin. Zejména první teze o diskriminaci nových zemí ale dost kulhá.


Autor: Isifa.cz

Rovné dotace pro všechny? ČR by pak bez problémů převálcovaly země jako Rumunsko nebo Bulharsko

Jde totiž o to, že výše dotací je jen jedna stránka mince, a to ta příjmová. K objektivnímu porovnání je ovšem také třeba vzít v úvahu i stránku druhou, a to výdajovou. Přestože jsou totiž ceny vstupů do zemědělství (hnojiva, osiva, technologie, pohonné hmoty) díky bezcelnímu společnému evropskému trhu plus minus srovnatelné, zůstávají mezi západem a východem Evropy značné rozdíly v jiných položkách. Málokdo ví a ještě méně lidí to říká, že například v ČR jsou oproti zemím EU-15 zhruba desetkrát nižší ceny za pronájem půdy, zhruba pětkrát nižší vlastní cena půdy a přibližně třikrát nižší mzdy. Ceny půdy a platy tvoří ale samozřejmě také náklady na zemědělskou produkci, a zemědělci ve střední a východní Evropě tak mají o tyto položky nižší výdaje.

Právě to byla základní filosofie při konstrukci hlavních zemědělských dotací – takzvaných přímých plateb (SAPS) při vstupu nových zemí do EU. Počítalo se prostě s tím, a byla to i realita, že západní zemědělci budou mít vyšší příjmy (dotace), protože mají vyšší výdaje, a naopak.

Nikdo ovšem do dneška nespočítal, zdali vyšší příjmy mínus vyšší výdaje dávají na konci zhruba stejnou částku jako nižší příjmy mínus nižší výdaje.

Evropské peníze má dorovnávat národní rozpočet

K evropským dotacím SAPS dostaly při vstupu jednotlivé členské země možnost dorovnat tyto podpory o dalších 30 procent z národních rozpočtů tak, aby se objem dotací v nových zemích postupně přibližoval k objemu dotací pro zemědělce ve starých zemích, přičemž každoročně se navíc zvyšoval a stále zvyšuje objem dotací z EU. Uvedená konstrukce předpokládala totiž postupné sbližování zemědělských ekonomik a efektivity zemědělců ve starých a nových zemích, a to se také částečně děje.


Autor: Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI)

Zvolený systém není samozřejmě bez chyb. Jednak si většina nových zemí zvolila takzvanou jednotnou platbu na plochu, nejjednodušší řešení pro evidenci a vyplácení podpor, který ale v podmínkách ČR znamená spíše výhodu pro zemědělce pěstující obilí a další plodiny, a naopak nevýhodu pro chovatele hospodářských zvířat. Uvedené řešení si ale ČR zvolila stejně jako jiné nové země dobrovolně.

Ve starých zemích EU jsou nicméně složitějším způsobem dotace více provázány s jednotlivými komoditami, čímž vnikl první zásadní rozdíl. Dalším rozdílem byla a je míra vůle vlád nových členských zemí dorovnávat svým zemědělcům evropské dotace z národních zdrojů. Ve své podstatě se tak stala podpora zemědělství „soutěží národních rozpočtů“, jak se často uvádělo, a částečně to byla a je pravda. Chudší země, což byly z nových zemí zejména pobaltské státy, na národní dorovnání prostě neměly.

Milion eur v Německu a ČR není totéž

Přesto je třeba říci, že generální linka nastavení dotací po přistoupení nových zemí byla správná. Teze o tom, že spravedlivé je dotovat všechny zemědělce ve všech zemích stejně, je totiž ještě více nespravedlivá. Podstatou je skutečnost, že jednotlivé země EU mají rozdílnou výkonnost a efektivitu svých ekonomik, koupěschopnou poptávku, strukturu spotřebního koše. Díky tomu má například milion eur zcela jinou váhu v Německu, v ČR nebo třeba v Rumunsku.

Kdyby se třeba v následujícím sedmiletém rozpočtu EU prosadila rovnost dotací pro všechny, převálcovaly by naší zemi díky výrazně vyšší váze stejných dotací bez problémů země jako Rumunsko nebo Bulharsko; stejně tak, jako by měly po vstupu do EU při stejných dotacích značnou výhodu země střední a východní Evropy vůči svým západním konkurentům.

Mimochodem, jak dopadají snahy o rovnost, je krásně vidět na příkladu vstupu Řecka do eurozóny. Řecko na to prostě nemělo, a díky tomu začalo stahovat a stále stahuje své partnery v eurozóně pod hladinu.

Právě rozdílná úroveň ekonomik v zemích EU a z toho se odvíjející kupní síla jejich obyvatel je hlavní příčinou rozdílných cen potravin v EU. Vzhledem k tomu, že jde o zboží každodenní spotřeby, není možné všude prodávat potraviny za stejné ceny, přičemž obecně platí, že v bohatších zemích jsou potraviny dražší. Vliv zemědělských dotací tedy není v žádném případě rozhodující, byť i díky výše zmíněných rozdílům v nasměrování podpor a rozdílným možnostem národních rozpočtů mohou určitý vliv mít.

Redakce iDnes.cz porovnávala cenu a nabídku zboží stejného řetězce u nás a v Německu na podzim 2011. Pro srovnání si vybrala obchodní řetězec Kaufland v západočeských Klatovech a v bavorském městě Cham. V obchodech vzdálených od sebe přibližně šedesát kilometrů koupila a porovnávala zboží stejné značky.

Co se týče ceny, nákup dopadl lépe ve prospěch Německa, i když rozdíl nebyl dramatický. Z dvaceti položek jich vyšlo u západních sousedů levněji dvanáct a celkový rozdíl v ceně byl přes 23 korun (celkem Německo 640,10 Kč, ČR 616,40 Kč).

Zdroj: iDnes.cz

Jsou v ČR dražší potraviny než v Německu?

Zejména v evropském zemědělství a potravinářství ale nemůže být (bohužel) nic jednoduché. Při tvorbě cen potravin hraje totiž také značnou roli míra byrokracie, která v rámci EU zdaleka není tak jednotná, jak by se mohlo zdát. Například pro výrobu potravin platí sice obdobné obecné předpisy týkající se zejména bezpečnosti potravin, jiné to ale již je s předpisy týkající se kvality potravin.

Nejen v potravinářství, ale již v samotné prvovýrobě má přitom ČR jedny z nejpřísnějších pravidel v celé EU, což v praxi znamená vyšší náklady na produkci zemědělských surovin a následně potravin, a mimo jiné i díky tomu jsou naše výrobky dražší, než by mohly být. Je skutečně velkou otázkou, zda by se přitom měly předpisy ještě více zpřísňovat, neboť tím se snižuje prostor pro odbyt domácí potravinářské produkce. Je pravda, že spotřebitel by pak mohl mít vyšší garanci kvality, jenže zatím se většina spotřebitelů řídí spíše výhodnější cenou.

Pokud se týká oblíbeného porovnávání cen potravin v ČR a Německu, pak je třeba říci, že v Německu je celá řada potravin skutečně levnějších než u nás, například díky vyšší efektivitě německých zemědělců i výrobců potravin, ale také díky nižší míře byrokracie a možná, byť to nikdo neprokázal, lepším zacílením zemědělských dotací.

Přesto spotřebitel v absolutním srovnání v přepočtu na koruny v průměru v rámci komplexní nabídky potravin v Německu utratí za potraviny více než u nás. Na druhou stranu je naopak u nás celá řada potravin levnějších než u našich sousedů a jednoduchá linka, že v Německu je levnější a ještě kvalitnější potravinářské zboží, určitě plošně neplatí. Pravda ovšem je, že v Německu tvoří ve spotřebním koši výdaje za potraviny téměř o pět procent méně, než v ČR. Jenže u sousedů se zase vydá více za bydlení.

Takže je to obdobné jako se zemědělskými dotacemi – v západní Evropě jsou vyšší příjmy, ale také vyšší výdaje. I když se jejich struktura může i významně lišit a samozřejmě – těm bohatším obvykle zbude o něco víc.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).