Hlavní navigace

Budeme jednou všichni trpět demencí?

Taťána Kročková

Lidí s Alzheimerovou chorobou přibývá. V současné době jich je v naší republice zhruba 156 tisíc. Odborníci odhadují, že počet nemocných bude celosvětově výrazně narůstat.

Doba čtení: 6 minut

Prozatím se nepodařilo zjistit přesnou příčinu onemocnění ani objevit účinnou léčbu. Celospolečenská rizika nárůstu této nemoci jsou varující. Výzkum je stále v procesu a vyvstává mnoho otázek.

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016
Autor: Česká alzheimerovská společnost

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016

Alzheimerova choroba je degenerativní onemocnění centrálního nervového systému, které postihuje mozkovou kůru. Nejčastěji se vyskytuje u osob ve věku nad pětašedesát let. Projevuje se postupnou dezorientací a ztrátou paměti, často vede k úplné demenci. Ta ale může mít i celou řadu jiných příčin. Například ji může způsobit nedostatek vitamínu B1, různá metabolická nebo neurodegenerativní onemocnění, alkoholismus či nádor na mozku. Léčba je složitá, většinou lze pouze zpomalit příznaky postupného rozpadu osobnosti.

  • V České republice žije téměř 156 000 osob trpících demencí, což je méně, než je obvyklé v zemích Evropské unie.
  • Riziko vzniku demence narůstá s věkem a častěji postihuje ženy.
  • Zatímco do 65 let věku trpí demencí každý 866., nad 65 let je to každý 13. člověk.
  • V případě nejvyšších věkových kategorií nad 80 let věku pak každý pátý, nad 90 let pak dokonce téměř každý druhý občan.
  • Lidí s demencí s ohledem na stárnutí populace neustále přibývá.
  • V roce 2020 u nás bude žít téměř 183 000 lidí s tímto onemocněním, v roce 2050 pak pravděpodobně 383 000 lidí.

Zdroj: Česká alzheimerovská společnost

Člověk v jiném světě

Na objevu Alzheimerovy nemoci a její neurologické podstaty se spolu s německým psychiatrem Aloisem Alzheimerem (1864–1915) podílel jeden za zakladatelů moderní psychiatrie, významný německý psychiatr Emil Kraepelin (1856–1926), který později po svém kolegovi nemoc pojmenoval. Definuje ji takto: „Vzpomínky na dny dávno minulé zůstávají sice pevné, ba jednotlivé zkušenosti z dětského věku se vynořují nezřídka nanovo s úžasnou živostí, aby byly široce a dalece vždy nanovo vypravovány. Avšak paměť pro nedávnou minulost počíná jeviti vždy četnější nepochopitelnější mezery. Přítomnost přechází téměř beze stopy a bez utkvění mimo nemocného, již za krátký čas je úplně zapomínána, poněvadž nenalézá v jeho nitru ozvěny. Mezery bývají vyplňovány různým básněním, takže vznikají vypravování povahy nejvýš nespolehlivé, jejichž pravdivé jádro lze vyloupnouti nejvýš obtížně nebo vůbec ne. Nemocný zapomíná, co činil včera nebo předevčírem, vypravuje při zábavě tytéž dávno známé příběhy nanovo, aniž co pozoruje, nedovede si vzpomenouti na jména starých známých a zaměňuje osoby ze svého okolí.“ 

TEST: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků

Pacienta provázejí rychlé změny nálad, nárůst projevů emocí a agresivity, je jakoby zaseknutý v jiném čase a obtížně se orientuje v realitě. S tím bývá spojeno postupné chátrání zanedbaného těla, o které se již nemocný nedovede postarat. Netýká se to pouze životního stylu, stravy a hygieny, ale také může docházet k různým úrazům a zraněním vinou nepozornosti.

Zařízení pro seniory s demencí

Péče o postižené je velmi náročná a nákladná (rodiny doplácejí až desetitisíce měsíčně). V České republice existuje několik specializovaných zařízení pro osoby trpící Alzheimerovou chorobou, jedním z nich je také Medela v Ostravici na Frýdecko-Místecku. Ředitelka tohoto zařízení Kateřina Valová přibližuje, jak to v podobném zařízení chodí:

Jak dlouho vaše zařízení funguje a kolik klientů vlastně máte? 

Zařízení funguje od října roku 2014. Kapacita zařízení je 37 uživatelů a je stále plně obsazena. Zaměstnáváme 14 pracovníků přímé obslužné péče, 4 zdravotní sestry, dále máme sociální pracovnice, pracovníka volnočasových aktivit, kuchaře, údržbáře a úklid. Všichni zaměstnanci jsou pravidelně proškolováni odbornými kurzy v celkové časové dotaci minimálně 24 hodin za rok. Ohlasy okolí jsou velice pozitivní jak na přístup k seniorům a péči, tak také na prostředí domova, který je umístěn v podhůří Beskyd a svou kapacitou odpovídá domácímu rodinnému prostředí.

Jaký je režim v zařízení pro vaše klienty a čím jim zpříjemňujete pobyt?

Režim našeho zařízení samozřejmě musí být pravidelný. K orientaci slouží informační nástěnky a interaktivní kalendář, kde si kdykoliv může každý připomenout, jaký je dnes den, datum či roční období. Dále je k nahlédnutí jídelní lístek, jehož součástí je i hodina výdeje stravy. Snažíme se všem zpříjemnit pobyt různými kulturními akcemi, program je připravován měsíc dopředu a je velmi pestrý. Například již několikátým rokem spolupracujeme s mateřskými školami v našem okolí v rámci mezigeneračních setkávání. Další pravidelnou návštěvu zajišťuje canisterapeutický tým, který je v našem domově velice oblíbený. Každý měsíc oslavujeme narozeniny našich uživatelů a dle ročního období plánujeme výlety po okolí. K dispozici je nám automobil financovaný z projektu Evropské unie, který je speciálně vybavený na transport seniorů.

Měsíčním plánem kulturních akcí se zpravidla řídí i rodinní příslušníci a dle programu přizpůsobují své návštěvy nebo dovolenky. Jednou ročně vycházejí i naše Medeloviny, které bývají jakýmsi shrnutím uplynulého roku. Každý má jiné priority, někteří dávají přednost společnosti dětí, jiní raději naslouchají hudebnímu představení. Troufám si říci, že každý uživatel, ač je limitován svým onemocněním a následně i medikací, si v našem programu aktivit najde tu svou oblíbenou.

Jaké jsou vztahy klientů mezi sebou navzájem? A jak řešíte případné projevy silných emocí?

Vztahy mezi našimi uživateli jsou různé a většinou se odvíjejí od momentální nálady a psychického rozpoložení komunity. Často je k vidění obraz klidu a pohody. Mezi mnohými seniory vzniká přátelské pouto, a již nejednou si zde našli partnerský protějšek. Ovšemže občas se setkáváme s psychickým dyskomfortem uživatelů, kteří se mohou projevovat agresivně vůči sobě nebo okolí. Pro tyto situace je však personál pravidelně proškolován. Našim úkolem je tyto mimořádné situace zvládnout. Mezi nejúčinnější a nejčastější metodu zklidnění patří rozhovor, empatický přístup a vytvoření pocitu bezpečí. Každý uživatel prochází takzvaným adaptačním procesem, během kterého dochází k podrobnému sledování jeho chování. Personál dle tohoto šetření následně přizpůsobuje individuální přístup k jednotlivci, čímž dochází k hladkému průběhu adaptace a následnému žití v zařízení. Naše zařízení také spolupracuje s praktickým lékařem, který dochází pravidelně jednou týdně, a s psychiatrem, který dochází jednou měsíčně.

Jaké terapeutické aktivity vaše zařízení nabízí?

Kromě programu aktivizačních a společenských činností v domově probíhají samozřejmě i terapeutické aktivity. Denně jsou nabízeny činnosti, jako je pečení, zpracovávání ovoce a zeleniny, díky kterým dochází k procvičování hrubé a jemné motoriky. Mezi oblíbenou aktivitu patří muzikoterapie, ke které uživatelé používají hudební nástroje dle nálady a momentálního rozpoložení. Ve volném čase probíhají i menší skupinová cvičení, jako jsou například hrátky s míčem, při kterých se zase procvičuje zachovaná fyzická zdatnost.

Součástí našeho zařízení je i reminiscenční koutek. Toto místo je vybaveno dobovým nábytkem a drobnými předměty, které simulují život našich uživatelů v dobách jejich mládí. Senioři v tomto prostoru rádi tráví čas s návštěvami, případně odpočívají v době odpoledního klidu.

Co člověk s touto diagnózou nejvíce potřebuje? 

Každý člověk je individuum, má jiné vlastnosti, jiné zvyky a také jiné potřeby. Nelze přesně specifikovat, co daný senior potřebuje. Ale vezmeme-li to z lidského hlediska, mezi největší potřeby patří individuální péče pro každého uživatele, empatický přístup, pocit bezpečí a jistoty. Často dochází ke ztrátě pocitu být potřebný. Důležité je navrátit našim uživatelům tyto pocity jistoty, bezpečí a potřebnosti. Sami se ztrácejí ve svých vzpomínkách a myšlenkách. Nás potřebují k tomu, aby se alespoň částečně zorientovali ve změti svých vnitřních pocitů a pohnutek.

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016
Autor: Česká alzheimerovská společnost

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016

Být šťastný v realitě

Otázkou je, jak vlastně můžeme rozvoji Alzheimerovy choroby předejít. Lze se o to snažit vhodnou stravou, zdravým životním stylem, vyhýbáním se stresu a vhodnou péčí o naši duši? Nebo je to všechno marné a zbytečné? Svou roli hraje zřejmě také genetika a špatné životní prostředí.

Opravdu účinné léky neexistují. Kdo se o nás bude starat, budeme-li všichni dementní? A kdo to zaplatí? Tyto otázky si můžeme začít pokládat už teď. Může za všechno chemie a počítače? Nebo je náš život natolik neutěšený, že podvědomě utíkáme do časů, kdy nám bylo líp, a do prostoru, kde jsme se cítili více doma a bezpečněji?

Výzkumem se zabývají vědci po celém světě, mezi nimi i unikátní tým vědců z Brna, který shromažďuje data a zkoumá mozky mnoha respondentů. Uvidíme, co se jim podaří vypátrat.