Hlavní navigace

Bude na světě víc vody, když přestaneme konzumovat maso?

Petr Havel

Je horko, je sucho. A na výrobu kilogramu hovězího masa padne 15 000 litrů vody. To je podle novodobých spasitelů důvod ke snížení produkce a spotřeby masa všeho druhu. Jenže spasitelé se mýlí, taková opatření planetu od rizik nedostatku vody nezachrání.

Doba čtení: 3 minuty

Stále častěji se vracejí a prodlužují období s nedostatkem srážek, navíc v kombinaci s vysokými teplotami. Tyto situace generují často až bizarní řešení, jejichž cílem má být snížení spotřeby vody. Jedním z nich je teze, která se v souvislosti s letošním suchem opětovně vynořila (ale která zdaleka není nová). Podle ní bude na Zemi více vody, když lidé sníží konzumaci masa, nebo jej dokonce nebudou jíst vůbec.

„Důkazů“ o tom je plný internet, symbolem pak sdělení, že je k výrobě kilogramu hovězího masa nutné spotřebovat zhruba patnáct tisíc litrů vody.

Galerie: Spotřeba jídla v ČR – kolik toho sníme?

Voda se neztrácí. Ani při výrobě masa

Je skoro neuvěřitelné, jak snadno takovým sdělením veřejnost věří, ačkoli jde o informace naprosto popírající zásady koloběhu vody v přírodě; a to jak takzvaného „malého (lokálního) koloběhu“, tak velkého celoplanetárního.

Proto je třeba důrazně připomenout: voda se při výrobě čehokoli z našeho prostředí neztrácí, ale opětovně se do něj vrací. Většinou v podobě odpadních vod a recyklací, ale také výparem a opětovnými srážkami z v atmosféře zkondenzované páry, pocením, vyměšováním a tak dále. To potvrdí kdokoli, kdo se koloběhem zabývá, včetně paleontologů, kteří s trochou atraktivity opakovaně konstatují, že lidé vlastně v současné době pijí stejnou vodu, jakou pili dinosauři. Tedy, že voda na planetě stále koluje a nikam se z planety neztrácí. Maximálně se přesunuje z pevniny do oceánů nebo z oblastí s velkým odparem vody do oblastí, kde se nahromaděná a zkondenzovaná vodní pára vyprší a vybouří.

Nenápadná manipulace

Zajímavá v této souvislosti jsou skrytě manipulativní sdělení, která promptně k údajům o nutné spotřebě vody k produkci masa (např. kilogram hovězího 15 400 litrů, vepřového 5 990 litrů, drůbežího 4 300 litrů) dodávají údaje o podstatně nižší spotřebě vody k produkci jiných zemědělských komodit (například kilogram pšenice 1300 litrů, sóji 1800 litrů), tedy k surovinám, které tvoří základ vegetariánské nebo veganské stravy.

Co tím chce asi básník říci, že?

Jako obvykle – vše je jinak

Role hospodářských zvířat, především těch, která se pasou v krajině, je přitom dokonce opačná – pomáhají vodu v krajině zadržovat. Jednak tím, že pastevní chovy, které jsou mimochodem na celém světě plošně převažující, zvyšují biodiverzitu krajiny, a tedy i kvalitu půdy, která pak vodu lépe zadrží. Vzhledem k tomu, že pastviny jsou tvořeny půdou, která je pokryta vegetací (jinak by se tam zvířata nepásla), snižuje existence hospodářských zvířat výpar vody z půdy, neboť pastviny jsou chladnější než pole s pšenicí či sójou. Rozdíly ve výparu činí přitom až milion litrů vody na hektar půdy.

Existence pastvin tedy zachovává vodu v krajině, z níž se odpařuje méně vody, pokud je pokryta jakoukoli vegetací. Což pro pole, na nichž se pěstují hospodářské plodiny, po značnou část roku od sklizně do doby, než se na nich objeví vegetace pro příští sklizeň, neplatí.

Nejen pasoucí se zvířata ale pomáhají krajině zadržovat vodu. Platí to pro všechna zvířata, která jsou producenty takzvaných statkových hnojiv, která po zapravení do půdy zvyšují podíl organické hmoty, což je základní podmínkou pro retenční schopnost půdy. Rozdíl mezi půdou obohacenou produkty hospodářských zvířat a půdou hnojenou pouze chemicky je násobný, například v ČR by plošné zlepšení kvality půd prostřednictvím statkových hnojiv znamenalo ročně několik miliard litrů vody, která by zůstávala v půdě.

Snížení produkce masa nám s vodou nepomůže

To vše v praxi znamená, že spasiteli požadované snížení produkce a spotřeby masa všeho druhu planetu od rizik nedostatku vody nezachrání. Nahrazení části konzumace masa rostlinnými produkty by podle všeho vedlo v tomto směru k ještě větším problémům, neboť by se musela zvýšit plocha polí, z nichž se ovšem odpařuje mnohem více vody než z luk, lesů či pastvin. Ani tato voda by se samozřejmě z planety neztratila, ale přesuny vody vypařené z polí v atmosféře by byly ještě masivnější a extrémní projevy počasí tak zřejmě ještě četnější.

A poznámka na závěr: hospodářská zvířata, především skot, jsou také viněna z produkce metanu, skleníkového plynu oteplující planetu. To je pravda, vědci ale prokázali, že jejich podíl na produkci metanu je mnohem nižší, než se obvykle uvádí, a pohybuje se v řádech jednotek procent. Stále častěji navíc zaznívají názory, že skleníkové plyny mají sice na měnící se klima na Zemi svůj vliv, ale i ten se zřejmě přeceňuje.