Hlavní navigace

Bojíte se solit? Zbytečně

29. 8. 2011

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Přístup lidstva k soli prošel pozoruhodným vývojem, od významného obchodního artiklu přes popelku, vnímanou jako laciná samozřejmost, až po téměř zabijáka. Bude všechno zase jinak?

Solení škodí zdraví, traduje se v posledních desetiletích. „Schovejte solničky“, hlásal například titulek z minulého roku. Vědci nyní toto tvrzení zpochybňují. Lidé, kteří v experimentech významně omezili příjem soli, si totiž po zdravotní stránce nijak významně nepomohli.


Autor: SXC

Sůl je jednou z nejstarších obchodních komodit, kromě jantarových či hedvábných stezek existovaly odedávna i stezky solné. Jak se zdá, právě obchod se solí byl jedním z ekonomických faktorů, který umožnil vznik nejstaršího známého města světa (Jericha). Ve středověku se díky soli objevila jedna z prvních dlouhodobě skladovatelných potravin – slanečky. Když Aztékové obklíčili svou říší město Tlaxcalu, hodlali přimět své protivníky ke kapitulaci obchodní blokádou; obyvatelé vnitrozemské Tlaxcaly si pak po desetiletí mohli nechat pouze zdát o tom, že by si kukuřičnou kaši mohli osolit. (Tlaxcalané posléze nadšeně uvítali Španěly a Aztékům kulinární trápení vrátili i s úroky.) O pohádce Sůl nad zlato ani nemluvě.

Bílé zlato, nebo bílý zabiják?

Postupně se ale vnímání soli změnilo. Nejprve se stala všeobecně dostupnou a levnou, dnes ji navíc pokládáme téměř za zabijáka. Nadměrné konzumaci soli se přičítá vysoký krevní tlak i úmrtí na kardiovaskulární choroby. Nový výzkum (Sciencedaily) ale naznačuje, že odstraněním slánky ze stolu toho zase tak moc nedosáhneme.

Profesor Rob Taylor z univerzity v britském Exeteru vedl výzkumný tým, který škodlivé účinky solení zpochybňuje. Dobrovolníci, kteří se půl roku intenzivně snažili méně solit, si totiž příliš nepomohli. Krevní tlak se jim v průměru snížil jen velmi málo, pravděpodobnost úmrtí nebo kardiovaskulárních příhod typu infarktů a mrtvic se pak dokonce nezměnila vůbec.

Vědci teď zkoumají údaje z dalších takto zaměřených studií. Celkově by měli mít k dispozici data až od 18 000 účastníků různých průzkumů, takže statistické výsledky by mohly mít docela váhu. Potíž je ale v tom, že účastníci těchto experimentů mohou své chování měnit i jinak – když už se snažíte nesolit, můžete se současně snažit se třeba nepřejídat a vůbec více dbáte o to, abyste žili zdravěji. I kdyby tedy omezení solení nějak korelovalo se zlepšeným zdravotním stavem, souvislost zde vůbec nemusí být příčinná.

Solit, nesolit, solit, nesolit…


Autor: Isifa.cz

Britský National Institute of Health pokládá za svůj cíl snížit denní příjem soli v následujících patnácti letech u dospělých lidí na pouhé 3 gramy. Podobné je doporučení Světové zdravotnické organizace WHO. (V ČR je průměrná spotřeba soli okolo 16 gramů.) Kampaně za snižování přísunu soli mají ovšem i své kritiky (viz http://jaroslav­petr.bigbloger­.lidovky.cz/c/199689­/Nekdo-to-rad-slane.html), kteří upozorňují, že mnozí bojovníci proti soli až příliš dobře vědí, jak to všechno je, a odmítají brát na vědomí fakta, která náhodou s jejich názorem nesouzní. Taylor není tak radikální, opatrně uvádí, že omezit konzumaci soli by zdravotně prospěšné být mohlo, ale asi je třeba volit jiné metody, než odstranit ze stolu slánku. Podle něj je třeba provést další výzkumy.

V úvahu je třeba vzít, že potřeba soli je dost individuální (hodně závisí na pocení). Většinu soli navíc přijímáme již přímo v potravě (viz odkaz dále), pouze za asi 15 % je odpovědné solení.

Přesolené buřty jsou nezdravé ne proto (nebo alespoň nejen proto), že jsou přesolené. Spíše než omezovat samotné solení je tedy na místě omezovat konzumaci přesolených pokrmů typy konzerv, čipsů nebo arašídů. Naopak bez soli nám asi moc nebude chutnat zelenina (syrová ani tepelně upravená), takže by vyloučení solení mohlo být v konečném důsledku i kontraproduk­tivní.

Sůl můžeme zčásti nahrazovat jiným kořením, ostřejší zeleninou nebo bylinkami, ale ani tahle metoda nebude účinná univerzálně. Pokrmy zasypané třeba pepřem nebudou asi dvakrát zdravé a pravidelně konzumovat větší množství česneku či cibule se zase mnozí lidé zdráhají ze společenských důvodů. Ale to nevadí. Taylorova studie každopádně naznačuje, že bychom totiž strachem ze soli nemuseli být zrovna posedlí…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vystudoval obor Výživa a stravování na Fakultě potravinářských a
biochemických technologií VŠCHT Praha. Pro server Vitalia.cz sleduje
novinky z akademického světa v oblasti výživy a zdraví, vědecká témata mapuje také coby redaktor webu Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).