Hlavní navigace

Bez dobrého táty nefunguje zdravá rodina, říká lektor

10. 1. 2022

Sdílet

 Autor: Se souhlasem Marka Hermana
ROZHOVOR – Pedagog, lektor a spisovatel Marek Herman o tématu rodiny a roli otce. Jak se jí zhostit co nejlépe?

„Od ultimátní autority až po muže, jenž dokáže dětem vyjádřit bezpodmínečnou lásku. Postava otce prochází v novém století evolucí, která zásadně mění jeho roli v rámci rodiny a společnosti. Osvobození od stereotypů, ale i nové výzvy, které neznaly generace před námi.“ To vše přináší zásadní otázky o tom, kdo vlastně otec v dnešní době je, jaká je jeho role a místo v rodinném portrétu. Odpovědi hledá Marek Herman. Vystudovaný pedagog vyučoval na gymnáziu a později na vysoké škole teorii osobnostního rozvoje a sebepoznání, napsal úspěšné publikace, vyprodává semináře. Za své postoje a prezentace sklízí i kritiku. Ve čtvrtek 13. ledna v online přednášce Soumrak a znovuzrození otců přiblíží poznatky ze své praxe. Přinášíme rozhovor připravený při této příležitosti:

Jak byste ve zkratce definoval postavu otce v současnosti?

Nejistý otec. Slabý otec. Otec jako velké dítě. Otec na útěku před povinnostmi. Nespolehlivý otec. Otec ztracený ve virtuálním světě. Místo pevného a dobrého chlapa, o kterého by se mohla žena opřít, tu máme spíše namachrovanou čivavu s komedií na hlavě a telefonem v ruce.

Proč je podle vás důležité mluvit o roli otce? A co se v této souvislosti dnes řeší?

Bez dobrého táty vám zdravá rodina nemůže fungovat. To prostě nejde. Dobrý táta umí rodinu ochránit a umí ji zpevnit tak, aby vás chránila proti vnějšímu světu. My ale 20. století označujeme jako století selhání otců, a to selhávání bohužel pokračuje i teď. Dobří chlapi buď úplně chybí, nebo je jich hrozně málo. Myslím takovou tu zdravou mužskou sílu a pevnost. Muž jako symbol Spravedlnosti a Zastání. Rodina potřebuje hlavně spolehlivého chlapa, jehož slovo platí. Který se nebojí závazků a zodpovědnosti. Který nehraje na svou ženu trapné přesilovky a nechová se jako tupý macho. Najít dobrého chlapa je dneska skoro nemožné. Nedostatkové zboží. Nejsou.

Donedávna se mluvilo víceméně jen o matce – jak je důležitá v životě dítěte a co je její role. Dnes se ale představa matky mění, mění se i postavení ženy ve společnosti. Jak tato změna mění dynamiku ve vztahu k otcům/mužům?

Žena na sobě za posledních 150 let udělala obrovský kus práce. Neuvěřitelně na sobě zapracovala, hlavně na své mužské stránce. Doby, kdy čekala v zástěře u plotny na svého muže, až se vrátí z práce, jsou nenávratně pryč. Ženy chodí do práce, vydělávají peníze, jsou z nich lékařky, právničky, manažerky, grafičky. Zvládají ty každodenní nekonečné maratóny, nechápu jak, ale zvládají. Jsou k sobě velmi náročné a tvrdé, ale jsou úspěšné a daří se jim. A tak začínají být přirozeně náročné i na svoje muže. Ale my to nechápeme a nestíháme. Jako bychom se zasekli někde před těmi 150 lety, a stejně jako tehdy se ptáme, co bude dneska k večeři? A kde mám ponožky? To je přece směšné.

Říká se, že v prvních měsících života dítěte je nejdůležitější právě matka. Otcové si v této etapě života svých dětí mnohdy neumí najít své místo a mnozí se z tohoto důvodu stáhnou úplně. Jak by to podle vás mělo být? 

V prvních dvou, třech letech dítě potřebuje hlavně mámu. Její vůni, něhu, doteky, hru pohledů. Dítě se rodí z těla mámy, takže ten vztah je vrozený, patří přirozeně k sobě, jde jim to. Miminko se vyvíjelo devět měsíců pod srdcem mámy. Vztah otce k dítěti je naproti tomu získaný, to znamená, že tam bude spousta neznámých a rizik. Otec i dítě se ten vztah musí teprve učit. Takže v první třech letech je nejdůležitější, aby otec byl pro mámu jejich narozeného děťátka spolehlivá opora. Aby se o něho doslova mohla opřít. Aby se na něj mohla opravdu spolehnout. A ne aby se o něho musela starat jako o další nesamostatné mimino.

Táta přichází na scénu až později, většinou s prvními výkony dítěte. A taky v okamžiku, kdy potřebuje usměrnit. Neboli v nejlepším slova smyslu zažít pravidla, řád, limity. A taky když potřebuje něco zakázat a pochopit, že v životě nikdy nedostane všechno. Táta dítě zatěžuje, prověřuje, a tím ho zpevňuje. A dítě čeká, že to tak bude. Čeká na to! Protože potřebuje od táty sílu, aby jednou mohlo obstát ve světě mimo rodinu. Takže nejhorší je, když se z táty stane druhá máma, a místo aby je zpevnil a zatížil, tak je rozmazlí. A tím samozřejmě obrovsky znejistí.

Tomuto tématu se věnujete i ze široka a hledáte historický kontext. Jak se měnila role otce v průběhu času? A jak například ovlivňuje čtyřicetileté období nesvobody, kterou jsme tu zažili, to, jak vypadá naše tradiční rodina?

K největším změnám došlo během posledních 150 let. Otec byl kdysi hlava rodiny, její střed, často přísný a nedostupný, rozhodoval o všem. Byl absolutní nezpochybnitelnou autoritou. 90 % z nás by před 150 lety žilo jako rolníci, to znamená, že bychom od slunka do slunka byli spolu. Takže kdybych se jako malý podíval na svého otce, přesně bych věděl, co budu dělat, až budu velký. Průmyslová revoluce ale tohle všechno zbořila a zničila. Otec odešel do továrny a svým dětem zmizel z očí. Vzor byl pryč. Autorita pryč. Ochrana pryč. A pak první světová válka, kterou označujeme jako technologii masakru – mužský rozum neslouží k ochraně, ale k masovému vraždění. To byla další rána autoritě otce jako toho moudrého a silného. Pak světová hospodářská krize: otec je na kolenou, selhává jako živitel rodiny. A druhá světová válka, což je tzv. definitivní zúčtování s otcem: chlapi na frontě vraždí a znásilňují jak smyslu zbavení, je to naprostá apokalypsa. Koncentrační tábory Osvětim, Treblinka, Dachau… nad tím vám zůstane rozum stát. Je to vzpoura mužů (ti, kteří životy berou a vraždí) proti ženám (ty, které život dávají a chrání). Šílená, zvrácená doba.

A pokračujeme dál: padesátá léta jsou v našich zemích dobou politického teroru a kolektivizace, žena je brána hlavně jako pracovní nástroj. Komunisté vymysleli školky a jesle, a tím rodině zasadili další ránu. Pak období normalizace, kdy se v rodinách naprosto běžně lhalo, podvádělo, tátové nás učili ohýbat hřbet. No a pak dveře našich domácností vyrazil dravý kapitalismus alias peníze. Otec vydělává peníze, abychom si mohli užívat. Starý Bůh definitivně zemřel a my máme nového boha: peníze. Dneska všechno přepočítáváme na peníze. Milujeme prachy! A to všechno samozřejmě mělo vliv na rodinu, na otce, na mámy, na děti. Posledních 150 let se nám prostě moc nepovedlo.

Jaké jsou největší přešlapy či chyby, které muži-otcové dělají z vaší praxe?

Setkávám se s dvěma největšími chybami. První je, když se z táty stane druhá máma. Desetkrát za den ujišťuje svoji malou, jak ji má rád a že je tady výhradně pro ni. Bojí se po ní cokoli chtít. Má strach cokoli zakázat. Nebo dokonce nedej bože přikázat. Přitom přesně tohle dítě čeká, že otec dělat bude! Potřebuje od svého táty zpevnit a připravit, aby se jednou prosadilo ve venkovním světě. Dítě od svého táty očekává, že bude vyžadovat pravidla a pevný režim. Protože právě to mu dává velkou jistotu a pocit bezpečí. V mnoha rodinách je ale slabý a nejistý otec, a tak se na trůn posadí dítě. A věčně se o něčem dohaduje, vzpouzí se, neposlechne, je drzé, agresivní, všechno mu říkáte pětkrát, a stejně neposlechne. Malý sebestředný protiva, přechytralý rozumbrada. Je k nesnesení.

Druhou chybou je, když se táta snaží se být lepší než máma – tiché souboje, kdo bude lepší rodič. Tím ale doma nadělají hroznou paseku. Táta se zamiluje do dcery, udělá z ní svoji princeznu. Nebo se synem vytvoří proti mámě alianci. A mámu pak společně vyautují, protože s ní není sranda, nebo pořád něco chce… ale tím přece udělají dětem v hlavě hrozný hokej. Táta s mámou nesmějí soupeřit, musejí spolu vytvořit pevný pár.

A co byste naopak uvedl jako inspirativní příklady toho, jak může otec pozitivně ovlivňovat své děti a rodinu celkově?

Když je v rodině dobrý táta, tak se otevře prostor, aby máma mohla vytvořit doma pohodu. Táta nezpevňuje jenom děti, ale taky svou partnerku. Oni ji doslova vyživuje svojí spolehlivostí a silou. Tím, že umí rodinu zajistit zdroji a umí ji chránit před vnějšími vlivy, takže doma se pak všichni cítí v bezpečí. S příchodem táty přichází domů taky dobrá nálada! Je s ním sranda. Umí věci zlehčit, podívat se na ně s nadhledem. Otce potřebujeme k tomu, aby děti mohly zažívat rovnováhu. On je ten, kdo vyvažuje a doplňuje mámu. Tím, že umí nastavit limit: a dost! Tím, že umí zastavit. Že nepovolí. Tím vším například chrání svoji obětavou ženu, aby se neupracovala, nesedřela kvůli rodině. Proto taky nedovolí, aby dětem dělala služku. A nenechá si posluhovat. Otec svou náročností otevírá dětem dveře k samostatnosti v životě a k úspěchu v okolním světě. Proto děti taky milují, když můžou něco dělat s tátou. Když nás táta ocení, pochválí, když se mu něco na nás líbí, vyrosteme do nebe. Protože táta potvrzuje. Táta dává hodnotu. Řekl to táta, tak to musí být pravda. Zážitky s tátou spojené s výkonem a naším snažením jsou neuvěřitelně hluboké a formují nás na celý život.

Ale to není všechno, pak jsou tady „výsostné vody“ táty: hraje své ženě Královnu, tím, že ji respektuje a prokazuje jí úctu. Tím nepřímo buduje sebeúctu u své dcery. Tím, jak se chová k mámě, učí dceru, co má jednou vyžadovat od svého partnera. V tom je absolutně nezastupitelný. A svého syna samozřejmě zase učí, jak se má chovat k ženám, učí ho být Rytířem, který pomáhá a chrání.

A další nesmírně důležitá věc: otec provádí jak dívku, tak chlapce jedním z nejobtížnějších období našeho života – přechodovými rituály. Neboli je u toho, když se z holčičky stává žena a z chlapce muž. To je další prostor, kde je otec nezastupitelný, otec jako průvodce je strašně důležitá role. Díky tátovi projdeme kolem dvacátého roku tzv. bránou „Hrdina všedního dne“, která znamená: už se umím o sebe postarat, ale nevzdal jsem se svých snů. Jak je otec důležitý, vidíte hlavně na rodinách, kde táta chybí. Jsou oslabené, děti se hůře prosazují, té rodině chybí sebevědomí, protože necítí základní přirozenou oporu a sílu. Každá rodina potřebuje, aby otec s matkou utvořili tzv. „pevný pár“. O ten se pak opírá celá rodina. Bez otce se nemá o co opřít.

V současnosti je u nás hodně rodin, které jsou rozdělené, rozvedené. Jak by měli k tomu přistupovat rodiče a speciálně otcové, jimž většinou nejsou děti svěřeny do péče?

Já říkám otcům, jestli mají svoje děti rádi, aby je nechali matce. Určitě do osmi let, ale nejlépe do dvanácti. Říkám jim: nebojte se, váš čas přijde. Ale jsou kolem toho hrozné tyátry a rozjitřené emoce. Bývalí partneři spolu velmi často bojují a dělají si navzájem strašné peklo. A dítě se pak vlastně stane nástrojem jejich pomsty. Mně u rozchodů strašně chybí elementární poctivost – schopnost udělat krok stranou a uznat tomu druhému, že něco dělal a dělá dobře. Během rozvodu jde často o krvežíznivou pomstu: nevyšlo nám to, je to tvoje vina a já ti teď ukážu!

Zažil jsem skvělé lidi, charakterní, úspěšné, které najednou jako když přepnete, začnou se chovat jako naprostí pitomci a nepřestanou, dokud všechno nezničí. Štěkají po sobě jak psi, začnou se nenávidět, zahořknou! Promiňte, rozčílil jsem se. Abych byl poctivý, tak samozřejmě musím říct, že jsou případy, kdy i ženy manipulují, podvádějí a lžou, jako když tiskne. Mstí se svým bývalým partnerům. Přesto tvrdím, že v 80 % případů je lepší, když dítě zůstane u mámy. A možná je to číslo ještě vyšší. Ale abych se vrátil, ty věty jsou dvě: jestli máte svoje děti opravdu rádi, nechejte je u mámy. A druhá: tátové nebojte se, váš čas přijde.

PhDr. Marek Herman

Pedagog a lektor. Vede semináře o seberozvoji, sebepoznávání a o výchově dětí, hlavně v období předškolního věku. Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a působil jako externí pracovník na Katedře rekreologie Fakulty tělesné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci a také na Vysoké škole ekonomické v Praze. Je autorem publikací Najděte si svého marťana, Máma není služka, máma je dáma a spolu s Jiřím Haldou Jsi tam, brácho?

Online webinář Soumrak a znovuzrození otců se koná ve čtvrtek 13. ledna 2022 od 19 hodin.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Všeobecné dotazy, připomínky a tipy směřujte na adresu redakce@vitalia.cz.

Tiskové zprávy zasílejte na e-mail press@vitalia.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).