Bačkory na českých školách. Tohle je realita

Zmapovali jsme školní přezůvky u žáků první, třetí a osmé třídy. Někteří měli bačkory malé, nebo naopak velké, děravé, nebo prostě neměli žádné. Přečtěte si, proč se bačkory nemají dědit a jak vybrat ty vhodné.

Chodí v nich i více než půl dne, takže to nemůžou být kdejaké rozlepené bačkory hodné leda popelnice. A přesto takové přezutí na nohou děti nosí. Viděli jsme to na vlastní oči v jedné pražské základní škole, kam jsme na konci loňského školního roku přijeli nafotit přezutí prvňáků, třeťáků a osmáků.

Kdo by čekal, že alespoň prvňáčci budou mít kvalitní „bačkůrky s žirafou“ (certifikát zdravotně nezávadné obuvi), které je netlačí, ten by se mýlil. I prvňáci měli na nohou sešmajdané bačkory po sourozencích a velmi často nosili přezůvky hodně malé. Jak se dětem v takových bačkůrkách chodí, jak často dostávají přezutí do školy nové a proč někteří chodí bosi?

První stupeň: Rodiče mnohdy na přezůvkách šetří

Zatímco na boty pro děti neváhají rodiče z kapes vydat nemalou sumu, u bačkor to zcela neplatí. Na konci školního roku jsme nečekali zázraky, ale i tak nás stav přezůvek u dětí ze základky překvapil. Možná je to proto, že tyto bačkory rodič nevidí, a tak prakticky netuší, co jejich potomek na nohách za hrůzu nosí. Podívejte se do naší galerie, to je reálný obrázek z české školy.

Chlapeček z první třídy, kterému byly skrčené palce vidět i skrze bačkůrky, si ale nestěžoval: „Nové bačkůrky jsem dostal na začátku roku, mamka říkala, že teď už nové kupovat nebude, že už to na konci roku nemá cenu.“ Podobný názor prý má hodně rodičů, netuší, že to cenu má. Raději totiž na konci školního roku utratit stovku za nové bačkůrky, než za pár let tisíce za nové stélky a speciální obuv pro zničené nohy. A že těch případů není málo, špatné obutí způsobuje například kladívkové prsty, vbočený palec, ploché nohy či vybočené malíky.

Pantofle po sourozenci raději vyhoďte

Celá řada dětí na prvním stupni pak na nohou nosí klasické gumové pantofle nebo obutí typu Crocs. Pokud je dítěti takové přezutí malé, výhodou je, že ho obvykle gumová podrážka netlačí, nevýhodu bývá, že se noha snáze potí a rozhodně na noze pevně nedrží. „Pantofle typu Crocs považuji za užitkovou obuv někam k vodě a podobně, rozhodně by neměla být určena k celodennímu nošení,“ uvedla Tereza Škrampalová, fyzioterapeutka Fyziokliniky – centra fyzioterapie a rehabilitace v Praze 4.

Rady pro nákup a obouvání dětí

  • Pravidelně kontrolujte, zda dítě z obuvi nevyrostlo. U mladších školáků za dva až tři měsíce, u starších školáků za čtyři až pět měsíců, u patnáctiletých až dvacetiletých jednou za půl roku.
  • Nové boty kupujte včas, když je to zapotřebí. V souladu s růstem nohou platí – čím menší dítě, tím více párů za rok. Poškození nohou vzniká, jestliže dítě trvale nosí malou obuv.
  • Dětská obuv musí být vpředu před prsty o deset až patnáct milimetrů delší než noha. Asi polovina tohoto volného prostoru ve špici, kterému říkáme nadměrek, slouží jako rezerva pro volný pohyb prstů při prodloužení nohy za chůze, polovina pro růst. S příliš velkým nadměrkem však dítě bude zakopávat, noha nebude podepřená a může snáze dojít k podvrtnutí kotníku.
  • Žádná obuv se nepoddá do délky a pouze obuv z přírodních materiálů povolí do určité míry do šířky.
  • Dbejte na to, aby děti nosily obuv podle účelu, ke kterému byla vyrobena. Sebepohodlnější sportovní gumotextilní nebo celogumová obuv se nehodí k celodennímu nošení.
  • Nekupujte obuv na tržištích a dětských burzách, nenechávejte děti nosit boty po starších sourozencích.
  • Dětské noze neprospěje ani nošení opotřebované obuvi se sešlapanými opatky a patníky, s prošlapanými podešvemi a zdevastovanými podšívkami a stélkami. Čím levnější obuv byla dětem koupena, tím častěji se její stav musí kontrolovat.
  • Prohlížejte pravidelně, jak dítě obuv opotřebovává. Prohlížením obuvi poměrně snadno zjistíme první příznaky deformací nohou.
  • Nepodceňujme přezouvání. Na přezouvání je doporučována sandálová obuv s tvarovanou stélkou, ve které se noha dítěte nepotí a která zabraňuje namáhání nožní klenby.

S použitím informačního letáku České obuvnická a kožedělné asociace

Je k neuvěření, že dětí nosí nejen bačkory ukrutně malé, ale i o několik čísel větší. O to hůř, že se jedná o gumové pantofle. „Já mám pantofle po bráchovi, aspoň mi dlouho vydržej,“ říká o svých o čtyři čísla větších pantoflích klučina ze třetí třídy. V dlouhém přezutí není noha správně fixována a dítě zakopává, je-li navíc bota příliš široká, noha klouže dopředu. Navíc nosit přezutí po sourozenci je prostě nevhodné. „Uděláte-li obtisk nohy nebo vyšetříte-li chodidlo na podoskopu, tak téměř ve všech případech zjistíte, že ani levá a pravá noha jedné osoby není zatížena stejně, natož pak, kdybychom porovnávali více osob. Nutno si uvědomit, že sourozenci se můžou lišit pohlavím, kde odchylky nohy jsou o to výraznější. Samozřejmě i váhový rozdíl, stav svalového aparátu a další se zde také promítají. Pokud jsou boty malé, prstce se ohýbají a není umožněn ideální odval chodidla. Sešlapaná obuv může působit jako nesprávně vypracované ortopedické stélky, které předurčují dítěti, jak bude končetina nastavena,“ zdůrazňuje nebezpečí nošení obuvi „po někom“ Tereza Škrampalová.

Sandály jsou fajn, ale ve školách vám nemusí projít

Mezi těmi nejmenšími žáky nebyly výjimkou ani sandály. A přestože je dost často školníci a ředitelé škol žákům nedovolují k nošení, neb se pak špatně určuje, zdali se dotyčný vůbec přezul, sandál je často víc než sešmajdaná bačkora. „Na přezouvání doporučujeme sandálovou obuv s tvarovanou stélkou, ve které se noha dítěte nepotí a která zabraňuje namáhání nožní klenby,“ uvádí ve svém informačním letáku Česká obuvnická a kožedělná asociace.

Ze třiceti dětí v první třídě měly klasické bačkůrky s pevným opatkem jen dvě děti, přičemž jen jedno dítko je mělo ve velikosti, která ho netlačila. Sedm dětí z první třídy mělo na nohách klasické pevně padnoucí sandály primárně určené na ven. Většinou v odpovídající velikosti. Bylo zřejmé, že dítka obuv využijí po čas prázdnin, proto rodiče neváhali utratit peníze za novou obuv i na konci školního roku. Zbytek dětí měl převážně gumové obutí – buď klasické pantofle, nebo obutí typu Crocs, případně hadrové plátěnky, většinou v dosti zuboženém stavu. Ale malým dětem přezůvka malá, špinavá, děravá či se žralokem nijak nevadila. Rodičů, stejně tak své obuvi, se zastávali. „Mamka říkala, že nové bačkory jsou zbytečné, když jsou ty po bráchovi ještě v pohodě. I když jsou s autama, mně to nevadí.“ Žraloka třeťák komentoval slovy: „To je na parádu, mně se to tak líbí.“ Pouze dvě holčičky se chlubily, že jim maminky bačkůrky pravidelně kontrolují a dostanou během roku dvoje či troje nové, dle potřeby.

Druhý stupeň: Guma vítězí

Druhý stupeň, konkrétně osmá třída, se od první a třetí třídy příliš nelišil. S tím rozdílem, že tady už skutečně nikdo bačkory s pevným opatkem neměl. Obuvi dominovaly gumové pantofle, které se rády kamarádí s propiskou, když je výklad učitele trochu nudný. A stopa propisky byla znát snad na každém přezutí. Vůbec nejzajímavější přezutí měl chlapec v modrých „Crocsech“, pravou pantofli měl totiž velmi důkladně omotanou lepicí páskou. Rozpadnutí pantofle je tak oddáleno minimálně do konce nadcházejícího roku.

„Já už jsem neměla nové pantofle takový dva roky, mně už teď noha tak neroste,“ říká dívka s počmáranými „Crocsy“, které by zasloužily aspoň umytí. Narazili jsme i na žáky, kteří neměli přezutí žádné. Respektive možná ho měli, ale ne v páru, ve školních šatnách se totiž najde celá řada opouštěných lichých pantoflí.

A jak jsou na tom vaše děti? Půjdou v pondělí do školy s novými bačkorami, nebo přibalí loňský model se žralokem či „ještě dobré“ pantofle po starším sourozenci?

Odborná spolupráce:

Mgr. Tereza Škrampalová

Fyziterapeutka, Fyzioklinika Praha 4

Vystudovala fyzioterapii na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Absolvovala řadu odborných kurzů.

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 9. 2017 11:03