Hlavní navigace

Další špatné zprávy o antioxidantech. Máme je tedy vůbec jíst?

10. 8. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Proč je v tlustém střevě více nádorů než v tenkém? Může za to prý mikrobiom – a antioxidanty. Ty přitom byly a stále jsou doporučovány jako zdraví mimořádně prospěšné. Získáváme je z potravin i z doplňků stravy.

Další výzkum naznačuje, že antioxidanty vůbec nemusí být našemu tělu tak prospěšné, jak předpokládáme. A jak to souvisí s mikrobiomem?

Začalo to výzkumem rakoviny tlustého střeva

Eliran Kados a Yinon Ben-Neriah z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a jejich kolegové se původně zaměřili na jinou otázku: proč jsou tak časté nádory tlustého střeva ve srovnání s jeho sousedem, tenkým střevem. Jejich odpověď byla překvapující.

Nejde o to, že by v jednom z těchto orgánů (respektive ve dvou částech orgánu jediného) docházelo k více mutacím. Problémem je, alespoň podle nové studie, spíše činnost střevních mikroorganismů, jichž je v tlustém střevě mnohem víc než v tenkém.

V tlustém střevě pak mikrobiom často produkuje určité látky, které rakovinu urychlují. Potíž je v tom, že tyto látky jsou antioxidanty. Podobné těm, jaké se nacházejí v čaji, čokoládě, ořeších nebo bobulovitém ovoci.

Lidstvo objevuje význam mikrobiomu

Studie je zajímavá z hlediska výzkumu rakoviny jako takového. Týká se často studovaného genu TP53 a jemu odpovídajícímu proteinu p53. Mutace v tomto genu se dávají do souvislosti právě s nádory.

Střevní mikrobiom neboli mikrobiota

  • Komunita mikroorganismů, zejména bakterií, ale i hub, virů či prvoků. Obývají naši kůži, sliznice a trávicí trakt. Je jich obrovské množství různých druhů a jsou na sebe napojeny řadou vzájemných vztahů.
  • Mikrobiom má důležitou imunitní funkci, pomáhá s trávením některých jinak nestravitelných součástí potravy, produkuje mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které vyživují sliznici našeho střeva, a v poslední době se zkoumá také jeho vliv na psychiku člověka nebo na hubnutí.

Buňky v tenkém střevě ale ve studii rakovinu (zvenku dodávaný mutovaný protein p53) potlačovaly, zatímco v tlustém jí pomáhaly. Za rozdíl opravdu mohl mikrobiom, protože po podání antibiotik do tlustého střeva se místní buňky začaly chovat podobně jako ve střevě tenkém. A když vědci krmili pokusné myši stravou bohatou na antioxidanty, střevní mikroflóra začala hrát v řízení růstu nádorů ještě větší roli. Shrnutí zní, že to, čím bakterie v tomto případě škodí, jsou právě antioxidanty.

Zjištění celkem dobře zapadá do trendů, které mikrobiomu přikládají stále větší roli na naše zdraví. Autoři výzkumu ale přímo dodávají, že lidé s vysokým rizikem rakoviny tlustého střeva či konečníku (rodinná anamnéza) by měli věnovat svému mikrobiomu pozornost o to větší. Ovšem také stravě. A zde je paradoxní závěr, že jim vůbec nemusí prospívat to, co je všeobecně pokládáno za zdravé (z čehož nevyplývá, že se naopak mají přecpávat uzeninami).

Zpochybňovaná prospěšnost antioxidantů

Nejde o první zjištění, že s prospěšností antioxidantů to nemusí být zase tak jednoznačné. Na univerzitě v Göteborgu již asi před šesti lety došli k závěru, že strava bohatá na antioxidanty zvyšuje agresivitu plicních nádorů (opět u myší).

Následující studie tohoto týmu potvrdila pozitivní korelaci antioxidantů s rakovinou kůže (melanomem) a vedla pak už přímo k doporučením vyhýbat se nejen potravinovým doplňkům s antioxidanty, ale také opalovacím krémům, kam se tyto látky přidávají (jde přitom o tak vesměs pozitivně hodnocené látky, jako jsou beta-karoten a vitamín E).

Kyslík nás v podstatě zabíjí, užívání antioxidantů má logiku

V biologii, zejména teorii stárnutí, lze narazit na představu, že kyslík nás v podstatě zabíjí. Je sice nutný, protože aerobní metabolismus je mnohem účinnější z hlediska získávané energie (jen naprosté minimum mnohobuněčných organismů je anaerobních), nicméně kyslíkové radikály vznikající (nejen) při dýchání vyvolávají poškození organismu.

U člověka má oxidační stres přispívat ke kardiovaskulárním, neurodegenerativním i nádorovým onemocněním. Je to jako kdybychom si v buňkách neustále rozdělávali oheň. Nakonec i druhy s rychlým metabolismem (rychlé dýchání, srdeční tep) žijí obvykle kratší dobu, alespoň pokud se omezíme na savce.

Z tohoto hlediska je pak logické, pokud preferujeme potraviny obsahující hodně antioxidantů nebo je konzumujeme i v podobě výživových doplňků. Proč by vůbec měly riziko rakoviny naopak zvyšovat?

Jak nám antioxidanty škodí?

Vysvětlení mohou být různá – třeba tak, že chrání i vznikající nádorové buňky, které by měly jinak tendenci se dalšími změnami (poškozeními, ať už DNA, či jinak) stát neživotaschopnými. Nebo tak, že likvidace volných radikálů udržuje bdělý vlastní imunitní systém, takže antioxidanty ho naopak tlumí. Všechny tyto teorie se již ve vědeckých studiích objevily.

Nakonec mnoho z výše uvedeného může platit současně: antioxidanty jsou různé, stejná látka může opačně působit v závislosti na dávce, může zvyšovat pravděpodobnost některých rakovin a současně snižovat riziko jiných apod.

Jsou éčka lepší než doplňky?

Z populárně-vědeckých knih se tématem antioxidantů zabývá podrobně například biolog Nick Lane. Vyšla od něj již kniha Síla, sexualita, sebevražda (Academia 2013) a chystá se české vydání knihy Kyslík: molekula, které změnila svět. Na toto téma viz také: Antioxidanty prý rakovinu naopak podporují.

Nick Lane zde zmiňuje i možnost, že antioxidanty by mohly mít velmi pozitivní efekt, kdyby se je ale podařilo dostat na přesné místo – do mitochondrií, kde probíhá buněčné dýchání (i tento názor se objevuje také v jiných studiích). K tomu je ale cesta složitá. Máme co dělat přesně cílit lék na úroveň buněk, nikoliv na konkrétní místo v buňce.

KL20-hlasovnai

Dalším možným závěrem je, že má spíše smysl používat antioxidanty do jinak zdravých potravin náchylných k oxidaci (rostlinné oleje, rybí tuky, ovoce, zelenina, respektive produkty z nich…) než s cílem ovlivňovat to, jak naše buňky fungují ve svém základu. Příslušná éčka cca v roli konzervantů by pak měla větší smysl než samostatné výživové doplňky. Přídatné látky („éčka“) s antioxidačním účinkem jsou např. kyselina askorbová a její soli (vitamín C), různé formy tokoferolů (vitamín E), kyselina citrónová či kyselina vinná. Zde najdete Top 6 přírodních zdrojů antioxidantů.

Je z toho všeho nějaký závěr? Rozumné je určitě antioxidanty nepokládat za všelék; na druhé straně studií, které je hodnotí jako prospěšné, je rozhodně také dost.

Autor článku

Vystudoval obor Výživa a stravování na Fakultě potravinářských a
biochemických technologií VŠCHT Praha. Pro server Vitalia.cz sleduje
novinky z akademického světa v oblasti výživy a zdraví, vědecká témata mapuje také coby redaktor webu Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).