Hlavní navigace

Názor k článku Antikoncepce vás může i zabít od sidibe - Když jsem začla brát antikoncepci, myslela jsem si...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 10. 7. 2014 14:24

    sidibe (neregistrovaný)

    Když jsem začla brát antikoncepci, myslela jsem si jaké dobro nedělám pro sebe. Vlastně pro nás oba. Jelikož jsme neměli moc peněz, když jsme se brali a neměli jsme pořádně ani jak bydlet. Dítě do toho by byla nezodpovědnost.
    Ovšem jsem netušila co mi to způsobí. Nejdříve mi jen během pauzy, kdy jsem měla dostat menzes, začla bolet hlava. Gynekolog mi na to jen řekl, že to se někdy stává. Že to jsou negativní důsledky. Když jsem si stále stěžovala, tak mi jen tak změnil antikoncepci. Bohužel ale se stejným složením. Takhle jsem trpěla do prvního dítěte. Když jsem vysadila prášky a chtěli jsme miminko, nebyl vůbec žádný problém. Po něm jsem opět začla brát prášky - a opět ta bolest hlavy tak dva dny v měsíci. Nikomu bych jí nepřála.
    A přišlo na svět druhé miminko. A já se bránila antikoncepci. Tak mi dr dal píchanou antikoncepci, při které jsem nedostávala menzes vůbec a bolest hlavy se ještě více zhoršila a i psychika. Nasadili jsme tedy opět formu tablet a vše při starém.
    Takhle jsem čtyři a půl roku trpěla. Jednoho dne jsem řekla dr, že už nevydržím. Jelikož hlava už mě bolela ne dva dny, ale celý týden. Žádné prášky na bolest nezabírali. A co myslíte že udělal? Dal mi silnější prášky na bolest. Nu což.
    Byla k mému štěstí (vysvětlím níže) neděle. Já si vzala prášky na bolest a v domnění že to přestane jsem si sedla. A pak už o sobě nevím. Jen z vyprávění.
    Prý jsem usnula a i když děti po mě skákali (Adam 4,5 a Erik 2 roky) tak jsem se neprobudila. Manžel cizinec začal mít strach. Díky tomu, že nebyla neděle. Díky tomu, že jsem si nešla lehnout do ložnice. Hrálo se tu o minuty. Manžel zavolal s pomocí souseda záchranku a vše už běželo rychle.
    V sanitce jsem dostala několik epileptických záchvatů. V nemocnici mě nemohli probudit. A tak mě odeslali do Nemocnice na Homolce. Tam jsem proležela 2 dny aniž bych o sobě věděla nebo co se děje kolem mě. Když jsem se probudila, měla jsem pravou stranu celou ochrnutou a prokousnutý jazyk.
    No dnes není na mě známka toho, že se mnou něco bylo. Ale zážitek to byl hnusný. A jen díky včasnému zásahu mají naše dvě krásné děti mámu. I když závislou na warfarinu a práškům proti epilepsii (záchvaty od té doby žádné nebyli).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).