Hlavní navigace

Komu hrozí Alzheimer? Zapomenutí jména je běžné

Lenka Krbcová

Třetina lidí se dozví se zpožděním, že jen tak obyčejně nezapomínají, ale trpí Alzheimerovou nemocí. „Existuje řada testů, jak počínající demenci odhalit. Tím nejjednodušším je nechat nakreslit pacienta hodiny a zakreslit konkrétní čas,“ říká doc. Holmerová.

Doba čtení: 7 minut

Lidí s různými formami demence přibývá. Někdy má okolí i lékař tendence přisuzovat u mladších seniorů občasnou zmatenost stresu, u starších zase věku. „Praktičtí lékaři jsou první, kteří mohou odhalit počínající příznaky choroby u svých pacientů,“ říká uznávaná gerontoložka doc. Iva Holmerová.

Doc. Iva Holmerová se dlouhodobě věnuje problematice péče o seniory. Praktickým lékařům popsala, co je a není demence a jaké příznaky by neměli u svých pacientů podceňovat.

Příznaky je důležité nepodceňovat, může se za nimi skrývat jiný problém, například u starších lidí umí demenci napodobit třeba deprese nebo snížená funkce štítné žlázy, které je možné léčit.

Na nedávném kongresu Primární péče jste praktickým lékařům a zdravotním sestrám vysvětlovala, co je a není demence a jaké příznaky by neměli u svých pacientů podceňovat. Jaká je role praktika v odhalování demence a jaké jsou nyní jejich znalosti a zkušenosti?

Role praktických lékařů je naprosto klíčová jak v rozpoznání demence, tak v péči o pacienta v průběhu celého vývoje tohoto syndromu. Praktický lékař, který svého pacienta nejlépe zná, může pomoci odhalit první příznaky, provést základní otestování, celkové vyšetření ke zjištění dalších onemocnění či stavů, které by mohly demenci maskovat či zhoršovat. To je v rámci našeho zdravotnického systému nezastupitelná role. Specialisté by měli být vlastně poradci v případě, že to je zapotřebí, a tam, kdy je třeba doplnit vyšetření či nastavit terapii. V současné době, jak víme, máme k dispozici pouze léčbu symptomatickou, zmírňující příznaky. Patří sem i tzv. kognitiva používaná u Alzheimerovy nemoci. To je ale jen střípek z toho, co můžeme pro pacienty a jejich rodiny vykonat. Pacienti i jejich rodiny potřebují pomoc při řešení každodenních situací a změn, podporu v průběhu celé dlouhé doby, po kterou bude demence pravděpodobně trvat a postupně progredovat.

Řada padesátníků přisuzuje s obavami občasné zapomenutí demenci či Alzheimerově nemoci, obzvlášť mají-li podobné problémy v rodině. Lze jednoduše rozlišit, co je běžné zapomenutí, zazmatkování, a co vážnější problém? Je zbytečné se plašit, když si nevzpomenu na jméno oblíbeného herce nebo najdu ponožky v lednici?

S nadsázkou bych řekla, že zapomenutí jména je docela běžná věc, zatímco ponožky v lednici jsou na pováženou. Ale samozřejmě to nemusí platit vždy. Pokud člověk zapomíná výrazně více, než tomu bylo dříve, vadí to jemu a je to nápadné i okolí, potom je na místě vyhledat odbornou pomoc a paměť otestovat.

TEST: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků 

Na kongresu Primární péče jste zmínila jednoduchý test s hodinami. Můžete nám ho prosím přiblížit? Je orientačně vhodný i pro laiky, například rodinné příslušníky, kteří mají pochybnosti o svém seniorovi? Co byste radila v podobných případech?

Je to jednoduché a vždy po ruce – nakreslíme kruh o poloměru cca deset centimetrů a požádáme pacienta, aby do něj zakreslil ciferník hodin a případně zakreslil polohu ručiček v určitém čase (například za deset minut pět). Test hodin nebo MiniCog – což je test sestávající z testu hodin a zapamatování několika slov, to jsou skutečně velmi jednoduché a užitečné testy, které mohou být důležitou součástí celkového pohledu na pacienta. Je to součást pohledu – nikoli důvod k alarmu či panice. Proto je dobré, aby je prováděli odborníci, kteří mohou poskytnout danému člověku ještě i dostatek informací, návod k tomu, jak postupovat dále.

Je ve věku nad padesát let předčasné všímat si známek zapomínání apod.? Některé formy demence se týkají již i lidí v tomto ještě relativně nízkém věku. Kdy se příznaky typicky objeví?

U padesátiletých lidí je tento syndrom ještě relativně vzácný, pokud se některé poruchy kognitivních funkcí objeví, může jít spíše o důsledek jiného postižení centrálního nervového systému nebo o tzv. presenilní formu demence. V těchto případech doporučujeme včasné a pečlivé neurologické vyšetření. Nad šedesát let věku je demence častější, a pokud se objeví významné a setrvalé poruchy paměti, je dobré jít za svým lékařem, do poradny alzheimerovské společnosti, do některé z lékáren, které mají zaškolené pracovníky – a nechat si paměť otestovat.

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016
Autor: Česká alzheimerovská společnost

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016

Lidí s různými formami demence přibývá a přibližně třetina lidí se tuto diagnózu dozví se zpožděním. Co by se dalo dělat, kdyby se ji dozvěděli včas? K čemu by jim to bylo dobré?

Vědci i alzheimerovské společnosti se v tomto bodě shodují, že lidé potřebují správnou diagnózu ve správný čas. V diagnostickém procesu nastávají zbytečná zpoždění jednak vinou člověka samého, který problém zastírá či podceňuje. Stejně tak jeho blízcí, kteří by mu naopak měli poradit, aby celou věc zbytečně neodkládal. Někdy ale problém bagatelizují sami zdravotníci a přisuzují ho věku, vyčerpání, stresu. Může to tak být, ale také nikoli. Proto je důležité nález objektivizovat a pacientům nabídnout vyšetření kognitivních funkcí – otestování. Zkušenosti z naší poradny, kam se obracejí lidé s poruchou paměti, jsou optimistické – z velké části se nejedná o demenci, ale právě o přechodné a léčitelné poruchy. Mnohdy se také odhalí jiné onemocnění, které je dobře léčitelné – u starších lidí umí demenci napodobit třeba deprese nebo snížená funkce štítné žlázy. Nesmíme zapomínat na léky – mnohé z nich mohou také velmi výrazně ovlivnit kognitivní funkce.

Zkoumají praktičtí lékaři stav po této stránce například při preventivních prohlídkách od určitého věku? S nadsázkou – změří tlak, cholesterol a „blbnutí“?

Myslet na kognitivní deficit obdobně jako myslíme na časté metabolické či kardiovaskulární změny, to je myslím součást správného klinického uvažování. Znát první příznaky, umět otestovat, položit správné otázky v rámci anamnézy, to je velmi důležité, zejména v současné době, kdy populace stárne a logicky přibývá i lidí s demencí. Hovoříme o „case finding“, vyhledávání případů demence. Vyhledáním a orientačním vyšetřením však celý proces zdaleka nekončí – naopak začíná.

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016
Autor: Česká alzheimerovská společnost

Zdroj: Zpráva o stavu demence 2016

Po něm by mělo následovat podrobné vyšetření, upřesnění diagnózy, nastavení nejen potřebné léčby, ale i všech dalších potřebných opatření, poučení pacienta, seznámení s pravděpodobným průběhem onemocnění způsobujícího demenci, a to natolik podrobně, aby byl člověk schopen učinit potřebná rozhodnutí týkající se jeho dalšího života, léčby a péče, podporovat jak člověka s demencí, tak pomoci i jeho rodinným příslušníkům, kteří jej budou podporovat a postupně o něj i pečovat… A tak dále.

TIP: Hledáte domov pro rodiče s Alzheimerem?

Je toho tedy velmi mnoho, co je zapotřebí učinit po vyslovení podezření na demenci a po stanovení diagnózy onemocnění, které kognitivní poruchu způsobuje. Stále musíme mít na paměti, že dosud nemáme k dispozici lék, který by zásadním způsobem ovlivnil průběh onemocnění. Z toho vyplývá i problematičnost plošného screeningu kognitivních poruch. To je ostatně všeobecně známo i ze studií a opakováno. Naposledy například ve velké přehledové studii shrnující stávající poznatky o demenci – Lancet Commission (G. Livingston), která upoutala v polovině minulého roku velkou pozornost. I zde se uvádí, že plošný screening demence nepřináší benefit.

Daří se zajistit pomoc i v případech, kdy lidé nemají rodinu či blízké, jsou opuštění? Již několikrát jsem například na ulici viděla seniory, u kterých jsem měla podezření na vážnou demenci (neadekvátní oblečení, zmatené chování atp.). Má člověk v takové situaci zasáhnout a jakým způsobem? Co byste doporučila? 

Ano, to je velmi důležité. Mnohé obce, města, regiony a země vytvářejí prostředí přátelské pro lidi s kognitivní poruchou, poruchou orientace či demencí. Toto prostředí zahrnuje různé prvky usnadňující orientaci a hlavně jsou v něm lidé obeznámení s problematikou demence, kteří jsou schopni vyjít člověku s demencí vstříc, pomoci mu, poradit, nespěchat na něj. Jsou to lidé různých profesí, se kterými se v normálním životě setkáváme – nejen tedy ve zdravotnictví a v sociálních službách, ale také na poště, v obchodech, v dopravních prostředcích. V některých zemích (například UK) je rozšířena iniciativa Dementia Friends (přátel lidí s demencí). To jsou lidé, kteří se seznámí s problematikou demence a zaváží se, že někomu ve svém okolí (kdo žije s demencí) budou pravidelně pomáhat. Je to zpravidla drobná pomoc – pravidelné pozvání souseda na odpolední kávu, doprovod na vycházku a podobně. Pro lidi žijící s demencí a jejich rodiny je to pomoc významná. Za velmi důležité považuji, abychom uměli nabídnout svou pomoc – a také aby ji lidé s demencí i pečující rodiny uměli přijmout.

Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS, zakladatelka Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče, hostující profesorka na University of the West of Scotland. Vědecky a profesně se věnuje problematice péče o seniory, gerontologie, dlouhodobé péče a péči o osoby s demencí.