Hlavní navigace

9+1 pravda o poruchách příjmu potravy

Redakce

Poruchám příjmu potravy byla věnována tisková konference Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy na téma „Poznání, emoce a sebepřijetí“.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

9+1 pravda o poruchách příjmu potravy

Odborníci z celého světa upozorňují na skutečnosti, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. Patří k nim tyto zkušenosti týkající se poruch příjmu potravy (PPP), které ve zkratce shrnují odborné názory na onemocnění a uzdravení:

1. Mnoho lidí s PPP může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.

2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.

3. Diagnóza PPP je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy.

4. PPP nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc.

5. PPP postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.

6. U PPP narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.

7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji PPP.

8. Geny samotné však neodhalí, kdo PPP onemocní.

9. Úplné uzdravení je možné. Proto jsou včasné rozpoznání a intervence velmi důležité.

Čeští specialisté přidávají desátý bod:

10. Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla, prožívaným stresem a rizikem pro vznik PPP.

Poruchy příjmu potravy jsou nejen o narušených emocích a pokřiveném obrazu vlastního těla 

Porucha příjmu potravy, psychické onemocnění, do něhož zahrnujeme mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání, jsou velmi zákeřné nemoci. Přístup k pacientům musí být individuální a komplexní s vědomím, že může jít o běh na dlouhou trať, který nemusí být vítězný. Porucha může udeřit v jakémkoliv věku u kohokoliv, ale zranitelnější jsou ženy (až 10× častěji než muži), mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionalističtí čtyřicátníci.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

Příčiny vzniku některé z poruchy příjmu potravy nejsou stále objasněné, ale naprostá většina teorií je založena na biopsychosociálním pojetí. Základem patologického chování mohou být problematické rané vztahy s nejbližšími osobami, především s matkou.

V současnosti přibývají další moderní spouštěče: negativní inspirace sociálními sítěmi, identifikace s „dokonalým“ idolem a nepřiměřenými nároky na vlastní osobu. Jasnými příznaky onemocnění je narušené vnímání vlastního těla. Nespokojenost, odmítání vlastního těla a zkreslený obraz proporcí nebo například neschopnost identifikovat vnitřní pocity, jako je například hlad.

Hrozba psychická i somatická

Jisté je, že onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U obou typů onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování.

Léčba je obtížná a vyžaduje kombinaci lékařské, psychologické a sociální podpory okolí. Zásadní roli hraje rodina. „Stále víc zařazujeme do léčby názory a postoje nejen samotných pacientů, ale i rodinných příslušníků. Diskuze s nimi a jejich psychoedukování o všech aspektech nemoci pomáhá. Do této psychoedukace patří i nové poznatky z neurověd, například o vzniku patologického jídelního chování. Blízcí mohou lépe pochopit, proč právě jejich dítě má problém s příjmem potravy,“ vysvětluje prof. Hana Papežová, vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.


Autor: 1. LF UK

„Díky novým poznatkům mohou blízcí lépe pochopit, proč právě jejich dítě má problém s příjmem potravy,“ vysvětluje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Nová témata nemoci = nové přístupy

V přístupu k léčbě některé z forem poruchy příjmu potravy je třeba individualizovat ověřené klinické postupy s cílem zkracovat léčbu u krátkodobých onemocnění. Nejčastěji používaná kognitivně-behaviorální terapie je KBT – T. Ta obsahuje deset sezení, při nichž se terapeut snaží pojmenovat s pacientem jeho negativní vzorce uvažování a chování. Tím měnit a odbourávat jeho maladaptivní postoje a hledat společně řešení obtíží. Časná intervence tak může být účinná a dostupná i pro další pacienty s krátkodobým průběhem onemocnění.

Odborníci se zaměřují také na hledání alternativních postupů pro chronický průběh onemocnění, případně poruchy spojené s dalšími onemocněními. Jejich výskyt v populaci narůstá. Objevují se nová společenská a zdravotní témata, například poruchy příjmu potravy a nespokojenost s vlastním tělem u transgender populace. Mění se i přístupy k léčbě. Programy zaměřené na kognitivní funkce se zabývají dysfunkčními myšlenkami navozujícími úzkost a patologické jídelní chování (například když nebudu držet diety jako ostatní, budu tlustá a nikdo mě nebude mít rád).

Narůstají otázky rizikového vlivu sociálních sítí a možností, jak je využít v prevenci onemocnění mezi mladými lidmi. Diskutuje se i otázka vlivu rodiny, blízkých a přátel na motivaci pacienta k léčbě a jejich vlivu na průběh léčby a onemocnění. Stále platí, že při dlouhodobé práci s pacienty je třeba využívat všech možností: především soustavných psychologických terapií a farmakoterapie.