Potraviny bez chemie? Utopie!

[Tisková zpráva] Spotrebitel.net: Je na spotřebitelích, aby zaujali svůj postoj při výběru potravin!

Sdružení obrany spotřebitelů Praha a Středočeský kraj – spotrebitel.net reaguje na časté a opakované otázky, které spotřebitelé kladou po skandálu s průnikem německého „dioxinového“ masa na český trh z počátku roku 2011. Je namístě srozumitelně vysvětlit obecné důvody výskytu chemických látek v potravinách.

Chemické látky v potravinách lze rozdělit na látky přidávané úmyslně, látky nežádoucí/jedovaté a na látky (potenciálně) škodlivé vznikající samotnou výrobou potraviny.

Ty přidávané úmyslně jsou zjednodušeně řečeno „éčka“. Ta lze dále rozdělit na zcela neškodná (např. kyselina citronová) a na (potenciálně) škodlivá (např. éčka-barviva, dusičnany, glutamát apod.).

Pak jsou tu látky zdraví vysloveně škodlivé, jedovaté a kancerogenní – typicky těžké kovy, herbicidy, insekticidy a polychlorované uhlovodíky jako jsou třeba ony proslulé dioxiny.

„Chemii v potravinách“ lze dělit i z hlediska vyznačení na obalu a to na látky na obalu uvedené (deklarované) a ty nedeklarované. Deklarované „chemikálie“ jsou ona éčka a možná několik málo dalších, podle velkorysosti výrobce. Éčka se na obale musí uvést povinně.

O přítomnosti dalších chemikálií v potravinách se spotřebitel většinou doví až v případě nějaké poruchy zdraví, z jejíhož vzniku postižený „podezřívá“ nějakou průmyslově vyrobenou poživatinu/surovinu a u níž se jeho podezření objektivně prokáže. Nebo se o „nebezpečnosti“ potraviny doví až z médií u příležitosti aktuálního potravinového skandálu. Jinak prakticky nemá šanci.

Jedovaté a značně škodlivé chemikálie v potravinách lze rozdělit na ty vůbec netolerované a na „tolerované přípustným limitem“, o jehož výši se odborníci (poslední roky v Bruselu) přou. Na obalu bývají nedeklarované. Je dobré vzít na vědomí, že škodlivé (mutagenní-kancerogenní-jedovaté) jsou převážně všudypřítomné, chemicky značně stabilní a tím pádem nezničitelné a fakticky „věčné“, a to jak v okolním prostředí, tak v krmivech, ve výchozích surovinách i v hotových potravinách. Naplnit nákupní vozík potravinami prostými chemie, je tedy de facto nemožné.

I potřebitele je možno (sebekriticky) rozdělit alespoň na dva „základní druhy“. A sice na spotřebitele běžné, s kvalitou potravin smířené, relativně spokojené, nebo také rezignované. Ti druzí jsou spotřebitelé toužící po „nechemických potravinách“. Těch je ovšem minimum. Poptávku zatím určují spotřebitelé vybírající převážně podle ceny. A nízkou cenu potravin lze bohužel zaručit pouze s pomocí chemických přídatných látek.

Změna k lepšímu by mohla nastat v případě „změny poptávky“ a následného „tlaku spotřebitelů zdola“. Ten by v průběhu času mohl s nemalou pravděpodobností přivodit celkové zlepšení kvality potravin. Vzhledem k panující globalizaci by spotřebitelé měli myslet globálně, ale jednat lokálně, možná o něco důrazněji než dosud.

www.spotrebitel.net