Infekce hrozí i v zimě

[Tisková zpráva] MUDr. Stanislava Šimková, primářka Infekčního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou odpovídá na otázky týkající se infekcí, jejich předcházení, léčbě, a informuje i o nemocech, které se u nás již téměř nevyskytují.

Zpravidla léčí infekční onemocnění obvodní praktik, jak se pacient dostane k vám na kliniku?

Na lůžkové infekční oddělení jsou pacienti nejčastěji odesíláni praktickým lékařem, LPS, záchrannou službou a často také přicházejí sami, bez doporučení.

Jsme akutní obor, kam jsou nemocní posíláni z důvodu zhoršení stavu, vysoké horečky, různých komplikací, nebo s podezřením na infekční chorobu, u které je nařízena povinná izolace pacienta k zabránění jejího dalšího šíření.

Se kterými infekčními onemocněními se zde setkáváte u dospělých pacientů nejčastěji?

Nejčastěji přicházejí dospělí pacienti s průjmovým onemocněním, těžkou angínou s komplikacemi, virovými hepatitidami a neuroinfekcemi.

Katalog nemocí

Najděte si informace o vašem problému

Jak se nejčastější infekční choroby projevují?

Projevy infekčních chorob jsou různé a velmi mnohotvárné – horečka, bolesti hlavy, břicha, kloubů a svalů, zvracení, průjmy, vyrážky, zvětšené uzliny, žloutenka.

Kromě jiných se v poměrně hojném počtu objevil i svrab nebo třeba růže. Přibývá v poslední době infekčních onemocnění, nebo se to zdá, protože máme jejich výskyt lépe zmapovaný?

Nezdá se, že by infekčních chorob nějak zásadně přibývalo. Existují sezónní infekce, např. klíšťová meningoencefa­litida, jejíž výskyt je vázán na období aktivity klíšťat.

Některých nemocí ubývá díky očkování, naproti tomu se objevují některé nové nemoci, které v minulosti buď nebyly, nebo nebyl znám jejich původce, a proto se nepovažovaly za infekční.

Pokud jich přibývá – proč a kde především?

Možná přibývá pacientů – lidé nejsou zvyklí vyčkat dalšího průběhu choroby, chtějí být co nejdříve zdraví, proto vídáme často, že přicházejí do nemocnice již po několika málo hodinách od začátku nemoci. Tehdy ještě ani nejsou vyvinuty typické příznaky charakteristické pro tu kterou nemoc.

Podle informací SZÚ se u nás v letošním roce ale objevily i choroby – musím dodat, že v minimálním počtu, ale objevily – jako jsou např. břišní tyfus, paratyfus A, legionelóza, horečka dengue a podobně. Kde se u nás tyto choroby, o kterých jsme si mysleli, že jsou trvale pryč, vzaly? Kde jsou zdroje těchto infekcí?

Tyto nemoci jsou vesměs importované z rizikových zemí buď cestovateli, nebo imigranty. To, že jich přibývá, souvisí se stoupajícím cestovním ruchem a zvyšováním počtu turistů hlavně do „rizikové“ oblasti tropů a subtropů. Např. břišní tyfus, v minulosti i u nás časté onemocnění, se díky činnosti hygienické služby již nevyskytoval. V současné době se objevují pouze importované případy.

Máme se jich bát, mohou se rozšířit?

Některé ano, některé ne. Záleží na způsobu přenosu té které nemoci. Např. již zmiňovaný břišní tyfus, pokud by nebyl správně léčen a nemocný nebyl izolován na infekčním lůžku, je velmi nakažlivý a nebezpeční jsou nedoléčení pacienti, tzv. bacilonosiči. Ti bývají nebezpeční pro své okolí i po celý život.

Naproti tomu horečka dengue se u nás rozšířit nemůže, neboť v našem klimatickém pásmu nežijí druhy komára, které ji přenášejí.

Co můžeme udělat, abychom předešli nákaze?

Opět záleží na způsobu přenosu. Některé choroby se přenášejí kapénkovou nákazou, jiné pitím závadné vody, nebo infikovanou potravou. Některé nemoci mají přenašeče – vektory: komáry, klíšťata a další hmyz. Další možnost přenosu je kousnutím zvířete, dále např. pohlavním stykem.

Obecná rada, jak se chránit před infekční nemocí, je tedy těžká. Stále platí nutnost dodržování hygienických norem, vyvarování se konzumace jídla z „podezřelých“ zdrojů, syrového masa, používání repelentů v teplých obdobích roku a v neposlední řadě očkování proti těm chorobám, proti kterým očkování existuje, nejlépe po konzultaci s praktickým lékařem nebo lékařem očkovacího centra.

Slyšela jsem, že k nákaze může dojít například i v tramvaji nebo v autobuse, a to velice snadno. Je to pouze šíření „poplašné zprávy“, nebo se to stává spíše pravidlem?

V hromadné dopravě je velmi snadné nakazit se všemi chorobami, které se přenášejí kapénkovou infekcí a vzduchem. Jsou to hlavně záněty dýchacích cest, virózy, chřipky, infekční mononukleóza, neštovice, příušnice a další. Také je však možnost nakazit se dotykem infikovaného předmětu – madla apod. například žloutenkou. Prevence proti tomuto způsobu nákazy je mytí rukou, nebo jejich ošetření dezinfekčním prostředkem ve formě gelu po vystoupení z vozidla. Ochrana před kapénkovou nákazou je hůř proveditelná, pokud nechceme nosit v období viróz a chřipek obličejovou roušku, chráníme se aspoň kapesníkem před ústy a nosem.

Jaké bývají nejčastější komplikace infekčních onemocnění?

Na tuto otázku odpovědět obecně nelze.

Je nutno odlišit různé formy jedné nemoci, kdy patogen může postihovat různé orgány a soustavy, potom hovoříme např. o formě plicní, uzlinové, mozkové apod. a komplikace nemoci, kdy pozdě, nebo nedostatečně léčené onemocnění, ale také u oslabeného pacienta, nemoc přejde do závažnějšího stadia. Příkladem může být salmonelou způsobené průjmové onemocnění, které se komplikuje salmonelovou sepsí. To znamená, že se bacil, způsobující onemocnění, dostal do krevního oběhu a vyvolal celkovou otravu organizmu.

Jak se nejčastější infekční choroby léčí (farmakoterapie, režimová léčba, dieta…)?

Léčba infekčních chorob je komplexní. Zahrnuje symptomatickou léčbu, kdy léčíme příznaky nemoci – horečku, bolest hlavy a léčbu kauzální, kdy působíme na vyvolávajícího patogena – antibiotiky, antivirotiky, apod.

Důležitý je léčebný režim, který by měl pacient dodržovat – dieta, klid na lůžku, rehabilitace a další.

U některých infekčních chorob je ze zákona nařízena izolace nemocného na infekčním oddělení.

V zimě jezdí lidé rádi za teplem do tropických zemí. Setkáváte se v této souvislosti s nimi často jako s pacienty?

Z tropických oblastí si cestovatelé častěji než „cizokrajnou“ nemoc přivážejí chorobu běžnou i v našich podmínkách – zápal plic, zánět ledvin apod. Stoupá však i počet importovaných nemocí u nás se nevyskytujících, zvláště u lidí, kteří podcenili doporučená očkování nebo nebrali antimalarickou profylaxi v malarické oblasti.

Může se takto „importovaná“ choroba projevit až po příjezdu domů?

Infekční nemoci mají různě dlouhou inkubační dobu, což je období od nákazy do propuknutí nemoci. Z těchto důvodů se často objeví až po návratu cestovatele domů. Pro lékaře je proto důležitý údaj o navštívené oblasti, délce a charakteru pobytu, stravování a další údaje, které napomáhají při stanovení diagnózy.

Podle vašich zkušeností – nechávají se takoví ti „dálkoví“ cestovatelé skutečně zodpovědně před odjezdem očkovat, nebo spoléhají na náhodu, na to, že je nic potkat prostě nemůže.

Těžko lze odhadnout, jaké procento cestovatelů do rizikových oblastí přistupuje zodpovědně k prevenci infekčních chorob a navštíví před plánovanou cestou očkovací centrum.

Ale i zde vídáme občas klienta, který se sice nechá naočkovat, ale odmítá antimalarickou profylaxi s tím, že zná řadu lidí, kteří v rizikové zemi byli, nic neužívali a neonemocněli.

Neuvědomují si, že zde jde o počet pravděpodobnosti a oni mohou být právě ten „stý“, který onemocní a třeba i na malárii zemře.

Stále jde o chorobu, na kterou umírá celosvětově nejvíce lidí.  

Jak se dozvědět, která očkování jsou nutná pro konkrétní destinace?

Hodně informací lze získat na internetu. Mnohem lepší je ale navštívit některé očkovací centrum, kde se dozví nejnovější epidemiologické údaje o navštěvované oblasti a dostane řadu dalších rad. Přihlíží se nejen k zemi, kterou klient hodlá navštívit, ale též k oblastem, kde bude cestovat, roční době, věku cestovatele, prodělaným chorobám, event. předchozím očkováním. Dále je nutné vědět, jak se bude stravovat, kde bude bydlet, jaké aktivity hodlá provozovat. Rady, které obdrží, se netýkají jen očkování a antimalarické profylaxe, ale též doporučení jak upravit vodu, vybavení lékárničky, vhodných repelentů a další rady, jak minimalizovat nebezpečí nákazy dalšími cizokrajnými chorobami, proti kterým očkování neexistuje.

Vraťme se zpět i infekcím „tuzemským“. Po propuštění z nemocnice většina pacientů odchází do domácího ošetření. Na co by pak doma neměli zapomínat?

Každý propouštěný pacient je znovu podrobně seznámen se svým zdravotním stavem, nemocí, kterou prodělal a dalším postupem léčby a rekonvalescence v domácím prostředí. Dozví se, jaký režim má dodržovat, jakou držet dietu, jaký má dieta význam a termín eventuální kontroly na infekční ambulanci.

Dle stavu a závažnosti nemoci je mu za hospitalizace vystavena dočasná pracovní neschopnost a je seznámen s její odhadovanou délkou.

Pokud musí ještě užívat léky, např. antibiotika, je mu podrobně vysvětleno, v jakých dávkách a intervalech je má brát. Po propuštění z lůžka již pacienti většinou nejsou nakažliví, spíše by se měli vyhýbat kontaktům s větším počtem lidí proto, aby chránili sebe před novou nákazou, neboť jejich imunita bývá oslabená. 

Zavádějí se v současné době do klinické praxe nějaké zajímavé novinky? Jsou na obzoru nějaké další?

Vývoj v medicíně jde rychle dopředu a stále se objevují nové léky, vyšetřovací a léčebné metody a k prevenci nemocí nové očkovací látky. Zde je možné zmínit probíhající výzkum k vývoji vakcíny proti viru HIV, malárii, lymské borrelioze.

Objevují se nová antivirotika, hlavně proti viru HIV, chronickým hepatitidám ap.

Vaše povolání se zdá laikovi velmi nebezpečné, bráníte se sama nějak přenosu infekcí od pacientů?

Zaměstnanci na infekčních pracovištích jsou povinně očkováni proti hepatitidě B, někdy meningokokům a měli by se nechat každoročně naočkovat proti chřipce. V období zvýšeného výskytu virových infekcí dýchacích cest, hlavně chřipky, jsou vybaveni obličejovými rouškami.

Mají povinnost správně si mýt ruce a dodržovat hygienicko-epidemiologický režim pracoviště. Tím chrání nejen sebe, ale i svoje pacienty.

Ve skladech infekčních oddělení jsou pomůcky k ochraně před vysoce rizikovými nákazami, které by se na takovýchto pracovištích mohly objevit.