Cizokrajné pochoutky v dětském jídelníčku aneb Doporučení (nejen) na dovolenou

[Tisková zpráva] Nastává letní období a s ním doba tolik očekávaných prázdnin a dovolených. Řada z nás vyrazí z Čech do teplejších krajů za sluncem a mořem a s ním spojenými zážitky, mezi které patří i ochutnávání místních typických pokrmů. Mezi časté dovolenkové destinace Čechů patří Egypt, Turecko či Tunis, někdo vyrazí „jen“ po Evropě, další se podívá až do Asie. U dospělých nehrozí při rozumném zkoušení nových a nezvyklých pokrmů téměř žádný problém, u dětí je tomu ale jinak.

Existují méně obvyklé ingredience, které dětskému organizmu příliš neprospívají, jiná jídla mezinárodní kuchyně mají naopak vhodnější složení než běžná česká kuchyně. Pojďme se nyní podívat, které cizokrajné speciality můžeme nabídnout i našim ratolestem a za jakých okolností. Doporučíme Vám také, jak při konzumaci pokrmů v cizích krajích postupovat, abyste se vyhnuli případným zdravotním potížím.

Vyzkoušejte: Recepty mezinárodní kuchyně

Zůstáváte doma? Pak si můžete exotické jídlo alespoň zkusit sami uvařit.

Asie

„Jednotlivé asijské kuchyně mají společné suroviny a koření, odlišují se však historickým vývojem, politickými vlivy (kolonizace, migrace) a zejména náboženstvím. Pro všechny je však typické, že nerozlišují chody a všechna jídla servírují najednou," říká Radek Kašpárek z kulinářského ateliéru Ola Kala a dodává: „Kuchař vždy usiluje o harmonii mezi vzhledem, vůní, sladkou, kyselou, slanou a hořkou chutí.“

Asijská kuchyně nešetří sójou a výrobky z ní, např. sójovou omáčkou. O příznivých účincích sóji na lidské zdraví bylo napsáno mnoho, málokdo si však uvědomuje, že v příliš velkém množství může sója i škodit, zejména malým dětem. „Sója obsahuje tzv. antinutriční látky, které brání využití některý vitaminů či enzymů. Navíc obsahuje látky podobné ženským hormonům estrogenům, které mohou mít při časté konzumaci neblahé následky zejména na malé děti,“ varuje nutriční terapeutka Jitka Rusková z Poradenského centra Výživa dětí. Nadměrné množství přidané omáčky pokrm rozhodně „asijštějším“ neučiní, naopak je vhodné s ní zacházet opatrně.

Podle Kašpárka patří mezi další typické asijské přísady ústřicová a rybí omáčka, dezertní víno, rýžový ocet, miso pasta, čínské houby a další. Z koření je důležitý zázvor (čerstvý i mletý), chilli, pepř, česnek, dále kari a různé kari pasty, v thajské kuchyni se neobejdeme bez kokosového mléka. Ne všechna orientální jídla ale musí pálit – naopak. Na své si přijdou i ti, kteří ostrou chuť nevyhledávají. V asijském pokrmu nebude určitě chybět ani zelenina, která se i tepelně zpracovaná zahrnuje do denního doporučeného množství. Mezi pro nás méně obvyklé patří klíčky mungo či bambusové výhonky, často se však setkáme i s „obyčejnou“ mrkví či fazolovými lusky atd. Pokrmy bývají doplněny i sójovým tofu, které na sebe váže chuti ostatních surovin. V Asii se pěstuje nepřeberné množství druhů rýže a ta proto tvoří častou přílohu, obvyklé jsou i rýžové (skleněné) nudle. Bohatým zdrojem minerálních látek jsou mořské řasy, důležité pro přípravu sushi.

„Čínská“ restaurace?

S „asijskými“ pokrmy se můžeme běžně setkat i v Čechách. Ne každé čínské bistro ale nabízí autentickou asijskou kuchyni – spíše naopak. Levné pokrmy bývají často hodně uzpůsobené českým chutím a z původní recepturou mají společného jen málo. Na opravdovou specialitu je nutné zajít do specializované restaurace nebo se pokusit připravit ji doma podle originální receptury. Vyhlášenou asijskou restauraci poznáte podle toho, že se v ní stravují samotní asiaté žijící v naší republice.

Na co si dát pozor

Nutriční terapeutka Jitka Rusková z Poradenského centra Výživa dětí radí, aby se děti raději vyhýbaly nejrůznějším druhům ostrých a pikantních koření, které se používají při přípravě celé řady asijských specialit. Tyto přísady nejsou pro malé děti vhodné, mohou u nich totiž vyvolat střevní potíže, nemluvě o tom, že takové jídlo pravděpodobně nebude většině dětí chutnat. Velký pozor by si měli dát rodiče alergických dětí. Kvůli hojnému používání netradičních surovin (např. různých druhů zeleniny, ovoce a nejrůznějších živočichů včetně hmyzu, ale i zmíněné sóji) v kombinacích a kulinářských úpravách, na které není náš organizmus zvyklý, bychom mohli děti vystavit nepříjemným zážitkům s alergickou reakcí.

Arabská kuchyně

Kdo si pro letní dovolenou oblíbil třeba Egypt, ví, že se arabská kuchyně vyznačuje velkou pestrostí. Radek Kašpárek zdůrazňuje zejména množství použité zeleniny – lilek, kapary, olivy či méně známý okru (jedlý ibišek). Klasickou součástí je kulatý placatý arabský chléb – pita. Nejčastěji se jí plněný, ale je možné jej i jen tak přikusovat. Z cizrny se vyrábí hummus, což je kaše, kterou je možné právě pitu plnit. Pyré se připravuje také z již zmíněných lilků. Součástí mnoha pokrmů je i  kuskus – pšeničná krupice. Kuskus můžeme přidat do salátů, jí se na sladko s ovocem nebo na slano s vařenou zeleninou, luštěninami či masem. Typickým pokrmem jsou v Arábii i zeleninové karbanátky, tzv. falafel. Hlavní ingrediencí je cizrna. Falafelem je také možné plnit pitu, ideálním doplněním tohoto pokrmu je jogurt. Oblíbeným druhem masa je jehněčí nebo skopové, popř. drůbež, naopak vepřové v muslimských zemích nenajdete, ryby pak patří spíše k luxusu. Obvyklou úpravou masa je kebab z jehněčího nebo drůbežího masa. V Turecku se kořeněné maso nejčastěji rožní, podává se v  pita chlebu se zeleninou, v jiných arabských zemích je základem maso mleté.

Arabské speciality u nás

Nabídka arabských restaurací je u nás přece jen nižší než restaurací asijských, při troše štěstí ale určitě na nějakou narazíte. Co se týče ingrediencí, které je možné sehnat v běžné obchodní síti, není problém najít lilky nebo cizrnu, u dobrého řezníka seženete i jehněčí maso. V obchodech se zdravou výživou je možné sehnat směs na přípravu falafelu nebo méně tradiční koření. Nejlepší arabské jídlo však určitě ochutnáte právěv zahraničí. Nechystáte se náhodou v létě do Egypta?

Kdy je třeba opatrnost

„Při jídle v místní restauraci se doporučuje objednávat jídla raději vařená nebo pečená a nápoje  v lahvi, kterou by měla obsluha otevřít až u stolu – tím se vyhneme případným trávicím obtížím,“ varuje nutriční terapeutka Jitka Rusková. „V arabských zemích se také příliš nedoporučuje konzumace jídel, která nabízejí stánky na ulici. Kvalitně připravená arabská jídla obvykle neobsahují žádné ingredience, které do dětského jídelníčku nepatří. Vyhnout bychom se měli jen ostřejším pokrmům, např. s obsahem kořenící směsi harrisa,“ doplnila Rusková. Děti jsou poměrně konzervativními strávníky, mají rády spíše jednodušší jídla, a možná budou nad nezvyklou „zeleninovou kaší“ ohrnovat nos. Záleží ale na trpělivosti rodičů – platí totiž, že dítě potřebuje každý nový pokrm ochutnat několikrát, než mu přijde na chuť.

Co známe v Evropě

Italská kuchyně neznamená zdaleka jen pizzu a těstoviny, ale také pokrmy z ryb a masa nebo znamenitá rizota. Při přípravě jídla se používá široká škála bylinek, častá je bazalka, šalvěj, máta, majoránka, oregáno a další. Nejoblíbenějším masem je telecí, většinou grilované, pečené či dušené. Častou součástí jídelníčku jsou kuřata, na jejichž zpracování existuje řada receptů, např. s použitím vína, rajčat, paprik atd. Velké oblibě se těší i ryby a plody moře. Těstoviny jsou v mnoha podobách obvyklé hlavně v jižní Itálii, kde si je lidé často připravují doma. V severní Itálii je častým pokrmem rýže, která se, stejně jako těstoviny, podává jako hlavní chod dušená ve víně a vývaru, s hráškem, masem apod. Pizza se připravuje s různými náplněmi a v různých velikostech, základ tvoří většinou rajčatové sugo, na které se přidávají další přísady, včetně zeleniny a sýra. Sýr je velmi důležitý, dodává pokrmům konzistenci a chuť – z italských jmenujme např. mozarellu, gorgonzolu nebo parmezán. Ze zeleniny preferují Italové chřest, fenykl, artyčoky, lilky, rajčata a další. Zeleninu je možné jíst syrovou, dušenou či zapečenou jako přílohu.

Češi si italskou kuchyni oblíbili a kromě dovolené jsou častými návštěvníky „italských“ restaurací i doma, kde si oblíbili zejména pizzu nebo těstoviny na mnoho způsobů. Řada rodilých Italů by však při návštěvě nejedné „české pizzerie“ nevěřila svým očím. Mnoho kuchařů u nás má totiž tendenci přizpůsobovat recepty českým chutím, omáčky dělat zbytečně „těžké“ přidáváním smetany a italskou šunku prosciutto nahrazovat šunkovým salámem. „V italské kuchyni platí, že v jednoduchosti je síla a krása,“ zdůrazňuje Kašpárek. „Chcete-li ochutnat opravdové speciality, pokuste se najít restauraci, která má sice méně obsáhlé menu, zato však nešetří na kvalitě ingrediencí a recepty nejsou zbytečně komplikované,“ dodává.

Čtěte téma: Síla jednoduchosti aneb Filipika proti oblohám

Kuchaři plácají do jídel zbytečnosti, koření se tluče navzájem a dílo zkázy završí halda petrželové natě na příloze. A k tomu všemu ještě – lup ho – obloha! 

Na rozdíl od nás nepřidávají Italové do těstovin omáčky příliš velké množství, ale jen tolik, aby se těstoviny lehce obalily a spojily. Navíc, pokud chcete, aby italská kuchyně zůstala skutečně lehkou, zkuste raději recepty s použitím rajčat, bazalkového pesta, čerstvé mozzarelly a jiných typicky italských ingrediencí. Dobrou volbou pro děti mohou být boloňské špagety, do kterých máme možnost „propašovat“ velké množství zeleniny, aniž by si toho potomek všiml a předejít tak případným námitkám.

Také Řecko je oblíbenou turistickou destinací a co se týče gastronomie, stojí určitě za zmínku. Důležitou součást řecké kuchyně tvoří zeleninové saláty, maso a olivový olej. Známý je ovčí sýr feta. Tučný řecký jogurt se používá kromě jiného jako základ tzatziky (okurkový salát s česnekem a jogurtem, koprem a mátou), dalším známým salátem je choriatiky (u nás řecký), což je směs okurek, paprik, cibule, oliv, rajčat s již zmíněným sýrem feta a zálivkou  z olivového oleje a vinného octa. Setkat se můžete také s révovými listy plněnými rýží, milovníci masa si určitě dopřejí souvlaki (špíz z různých druhů masa). Známou specialitou je moussaka (vrstvy mletého masa, lilku a brambor, zalité bešamelem a zapečené).

Řecká a středomořská strava obecně považována za jednu z nejzdravějších. Prim zde hraje velmi kvalitní olivový olej, ryby a mořské plody a také spousta zeleniny a ovčího sýra feta. „Právě hojné používání olivového oleje a ryb je spojováno s nízkým výskytem nemocí srdce a cév u obyvatel této oblasti. Obsahují totiž nenasycené mastné kyseliny, které našemu srdečně cévnímu systému prospívají a jsou důležité i pro růst a vývoj dětí. Některé z nich jsou navíc tzv. esenciální, tedy takové, které naše tělo nezbytně potřebuje, ale nedovede si je vyrobit. Musíme mu je proto dodávat ze stravy“, říká nutriční terapeutka Jitka Rusková z Poradenského centra Výživa dětí a doplňuje: „Esenciální mastné kyseliny najdeme v rostlinných olejích a výrobcích z nich, například margarínech, dále ořeších, semenech a rybách. A protože je potřebujeme každý den (nejen v létě o dovolené), měli bychom si zvyk konzumace ryb, olivového oleje či kvalitních margarínů přenést do svého každodenního života.“ 

Z mas dominuje v řecké kuchyni jehněčí, které nemusí českým dětem na poprvé chutnat, stejně jako některé pro nás méně obvyklé druhy koření. I zde však platí, že trpělivost přináší růže. V řecké kuchyni bychom si však měli dát pozor na velmi sladké moučníky, kterým děti odolají jen těžko. Raději je požádejme, aby se s námi rozdělily, nebo jim jako variantu nabídněme lehkou ovocnou zmrzlinu či ovoce.

Když se řekne Francie, většina lidí si přestaví gastronomické pochoutky. Základ této kuchyně tvoří nejrůznější druhy sýrů, hojné využití zeleniny, dokonale sestavená jídla z ryb, drůbeže a zvěřiny. Mezi nejznámější speciality patří foie gras (husí játra), hlemýždi na másle s česnekem, coq au vin (kohout na víně) nebo kaštanová nádivka a mnoho dalších. Neodmyslitelnou součástí francouzské kuchyně jsou také bagety, které se servírují téměř ke každému jídlu. My sice nejsme zvyklí zajídat hlavní jídlo pečivem, bagetu však můžeme podávat třeba k salátu nebo může bohatě naplněná správně vybranými ingrediencemi posloužit dětem jako zdravá a chutná školní svačina. Jirka Rusková doporučuje namazat bagetu margarínem a proložit plátkovým sýrem, kvalitní šunkou a např. rajčetem nebo kouskem jiné zeleniny.

Slovo na závěr

Vyzkoušet některé druhy receptů z různých mezinárodních kuchyní není určitě na škodu. Světová kuchyně přináší nové chutě a požitky. Často je zdravější než tradiční česká kuchyně (používá se  v ní mnoho druhů ovoce, zeleniny, ryb, mořských živočichů a rostlinných tuků). To nám samozřejmě rozšiřuje obzory, poznáváme nové ingredience, které můžeme při troše fantazie a odvahy různě kombinovat. Děti bychom neměli do nových chutí nutit násilím, zároveň jim však není dobré vždy vyhovět, pokud stále trvají na oblíbeném řízku nebo smažených rybích prstech. Obohacujme proto jejich jídelníček nezvyklými novinkami – nebudou vybíravé!

Ti, kdo se budou chtít poradit o vhodném stravování v některé letní destinaci či přípravě zahraničních receptů pro své ratolesti, se mohou obrátit na bezplatnou informační linku Poradenského centra Výživa dětí 800 230 000, kde jim školené nutriční terapeutky odpoví i na další dotazy týkající se zdravé dětské výživy a správného životního stylu. K dispozici jsou také webové stránky www.vyzivadeti­.cz, kde je mimo jiné možné nalézt i celou řadu zajímavých receptů.