Lucie, noci upije, břicho rozpáře…

Lucie, Luca, Lucka, Lucije se zjevovala v předvečer svého svátku, který připadá na 13. prosinec, a patřila mezi bytosti strašidelné. 

Někde chodívala s dřevěným nožem a hrozila nezbedníkům, že jim rozpárá břicho a nacpe ho hrachovinou. Tuhle roztomilou libůstku měla společnou s Prechtou. Na Moravě byla krotší a spokojila se s tím, že peroutkou mazala saze po stěnách stavení a obličejích dětí.

Strašidelný dojem umocňovalo dlouhé bílé oblečení, husté závoje a veliký zoban nasazený na obličeji.

Autor: SXC

Ilustrační foto

U Sušice chodilo najednou hned několik Lucijí v bílém a celý průvod vedla „černá Lucie“. Součástí rituálu bylo symbolické holení všech mužů. V oblasti Šumavy měly vůbec Lucie na muže spadeno a prováděly jim různé žerty kanadského rázu, kterými je chtěly trestat.

Jestli vám nesedí známé rčení „Lucie noci upije a dne nepřidá“, Pavel Toufar v knize Vánoce nabízí vysvětlení: „Nejdelší noc a nejkratší den jsou přeci až 21. prosince, tedy na svatého Tomáše (římskokatolická církev jeho památku slavila 21. prosince do roku 1969, pozn. red.), kdy také platí pořekadlo „Na svatého Tomáše, nejdéle noc naše. Jak to tedy je?… Lucie upíjející noci doplatila na úpravy kalendáře.“ Pořekadlo o Lucii se totiž zrodilo dávno před zavedením gregoriánského kalendáře a připočteme-li deset dnů, které tento kalendář vynechal, dostaneme se k dnešnímu 23. prosinci. Pak by pranostika odpovídala skutečnosti.