Ekozemědělci chtějí důvěru zákazníků opírat i o regionalitu, zaznělo na Bioakademii

Jubilejní desátý ročník Evropské letní akademie ekologického zemědělství – Bioakademie 2010 opanoval 30. června a 1. července Zahradnickou fakultu MZLU v Lednici na Moravě.

Praha, 1. července 2010

Jubilejní desátý ročník Evropské letní akademie ekologického zemědělství – Bioakademie 2010 opanoval 30. června a 1. července Zahradnickou fakultu MZLU v Lednici na Moravě. Prestižní fórum hostilo na 180 účastníků z 23 zemí. Akce se tak stává tradičně prostorem, kde si experti, politici i biorolníci a obchodníci nejen vyměňují odborné informace a zkušenosti, ale hledají i odpovědi na aktuální otázky a výzvy z oblasti produkce biopotravin a jejich environmentálních souvislostí.

Prvního dne jednání se zúčastnil i ministr zemědělství odcházející vlády Jakub Šebesta, který zdůraznil, že po úspěšném splnění hlavního cíle Akčního plánu ekologického zemědělství do roku 2010 (dosáhnout 10 % takto obhospodařované půdy – dnes na ploše zhruba 400 000 hektarů působí na 2 700 biorolníků) půjde v novém plánu do roku 2015 o rozvoj ekozemědělství jako celého systému. Stěžejní přitom bude podpora značky BIO při preferování nástrojů ke zvýšení podílu domácích a čerstvých biopotravin na trhu. Ministr v té souvislosti vyzdvihl i projekty, jimiž MZe tento trend již naplňuje – Podpora rozvoje regionálního odbytu biopotravin  – biomléko, Zavádění biopotravin do škol a Ekologické zemědělství a zpracování biopotravin. Přítomný Urs Niggli, ředitel švýcarského Výzkumného ústavu ekologického zemědělství FiBL, charakterizoval uplynulé období jako 10 let úspěšných inovací v ekologickém zemědělství a podtrhl, že v ČR k nim svým dílem přispěla i bioakademie. Nechyběl ani náměstek polského ministra zemědělství Artura Lawniczaka, který hodlá v čase svého předsednictví v EU přijít s několika systémovými změnami – např. s úlevou od nadbytečné byrokracie. Zástupce rakouského ministerstva zemědělství Alois Posch se naproti tomu zaměřil na objasnění fenoménu regionality, který charakterizoval jako protipohyb vůči trendům globalizace. Uvedl i příklady, kdy odbyt výrobků v období poznamenaném finanční krizí v jeho zemi – na rozdíl od odbytu bioprodukce  – nestagnoval, ale rostl. Úspěšně se kupříkladu „BIO“ podařilo začlenit do turisticky laděné kampaně „Požitek v regionu“, některé oblasti Rakouska se díky všestranným aktivitám na tom poli přímo už zviditelňují jako „bioregiony“.

Tři workshopy projednávající vztah společné zemědělské politiky EU po roce 2013 a ekologického zemědělství ústily ve shodný názor účastníků, že by zemědělská politika Unie měla podporovat udržitelné zemědělství ve formě biofarem. Tato politika však musí v praxi být naplňována postupy, které respektují regionální odlišnosti a kulturní rozdíly zemí i oblastí. 

Výsledky studie ze Švýcarska např. ukázaly, že spotřeba fosilních paliv na hektar je u ekofarem o 54 % nižší než u porovnatelných konvenčních hospodářství, kvalita biotopu je zde vyšší o 55 % a eutrofizace na hektar klesá naopak o 35 %. Zkoumání tzv. uhlíkové stopy bioproduktů v Rakousku pak potvrdilo, že při jejich výrobě vznikají menší emise CO2 než u konvenčních výrobků – u mléčných produktů o 10 – 21 % na 1 kg produkce, u chleba: o 17– 25 %, u zeleniny o 10 – 35 %, u drůbežího masa a vajec až o 50 %.

Další trojice workshopů řešila témata důvěryhodnosti a prevence podvodů v ekologickém zemědělství. V nemalé míře ústily názory v požadavek většího sjednocení mezi členskými státy EU, co se týče kontroly a certifikace. Jen trvalá péče o kvalitu práce kontrolních orgánů bude zárukou, že ekologické zemědělství neztratí, ale naopak bude posilovat důvěru svých zákazníků, hrnula postoje diskutérů Beate Huber z FIBLu.

Pro ČR se z diskusí s odbornou i laickou veřejnosti zdá být zřejmé, že se nové logo EU u domácích či u nás zpracovávaných potravin bude objevovat vždy jen spolu s již zavedenou tuzemskou značkou pro BIO, tzv. zebrou. 

Závěr jednací části konference se týkal různorodých témat. „Koexistence“ se zemědělstvím užívajícím geneticky manipulovaných plodin přes reakce oboru na pseudokauzy nabourávající důvěru v biopotraviny, až po malou propagaci volných ubytovacích kapacit pro agroturistiku na farmách v mimosezónních termínech a o víkendech. Jednání zakončil náměstek ministra zemědělství Jiří Urban, když konstatoval: Evropská unie už delší čas vybízí ke zformulování modelu moderního tzv. setrvalého či udržitelného zemědělství, ale nedefinuje ho. Ekologické zemědělství naplnění tohoto modelu nabízí dlouhodobě, ale politicky se ho nedaří prosadit, resp. většinově akceptovat. To vyžaduje neustálé zvyšování odborné úrovně v praxi. 

Příloha tiskové zprávy z Bioakademie 2010: 

Stejně jako vloni bylo u příležitosti Bioakademie uděleno Ocenění ministra zasloužilým osobnostem oboru. Letos byli oceněni: Miroslava Vohralíková a Miloslav Vohralík (in memoriam) za dlouholetou práci a zásluhy o propagaci a dokumentaci ekologického zemědělství v ČR a založení Bioměsíčníku, Alois Posch za dlouholetou podporu spolupráce na poli ekologického zemědělství mezi ČR a Rakouskem a za osobní zásluhy na vzniku a úspěších Bioakademie, ze stejných důvodů pak i Urs Niggli ze Švýcarska.

Pozn.:
Na vlastní organizaci fóra se tradičně podílejí Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Spolkové ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního postředí a vodního hospodářství Rakouska, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s BioAustria a dalšími svazy ekologických zemědělců, FiBL, Bioinstitut a Ministerstvo pôdohospodárstva Slovenskej republiky.