Odpověď na zkušenost

Ahojte všichni, já jse zrovna ten silný případ člověka, který trpí hypotonií. Začlo mi to v podstatě ve 13 letech, kdy se mi poprvé udělalošpatně, spadla jsem přímo na radiátor a měla na pár týdnu krásnou vzpomínku. Dětský doktor mi tenkrát sdělil, že jde o nízký tlak a že se nejdená o nic závažného. V těch letech se mi to stalo ještě asi 3krát v autobuse, ale poté to odeznělo a byl na pár let klid.Jenže od mých zhruba 18let to přišlo znovu a opakovalo se to co dva roky. V době mého těhotenství, když mi bylo 21 jsem hlavou rozrazila při pádu mramorové topení a měla otřes mozku, za dva roky na to jsem si zase udělala díru do hlavy o kliku dveří na autobusovém nádraží a byla na šití. Tvrzení doktorů neustále stejné, není to nebezpečné, dávejte si pozor. Jenže mi to hodně ovlivňovalo život, nastoupila jsem na vyšíí pozici do práce a po čase se příznaky opět objevily, každý den jsem se cítila špatně, motala se mi hlava, občas bolela, mlžil se mi obraz, ale už jsem věděla, takže jsem si musela dávat opravdu bacha, když se mi začne dělat zle, rychle si sednu, nic jiného nepomáhá, byla jsem na rezonanci na Ct hlavy, zkoumali epilepsii, opět nic. Nesmím stát ve frontě, v autobuse, zkrátka nic takového. Léky prý nejsou, můj tlak bývá 90/60 normálně. Teď jsem v pátém měsíci těhotenství a mám jen strach, abych někde neupadla a neublížila miminku. Dá se s tím žít, ale velmi špatně, člověka to omezuje a je to i životu nebezpečné, né jek mi trvdí doktoři.