Zuzana Bubílková: Umřu, až si od státu vyberu, co jsem mu zaplatila na daních

Autor: Archív Zuzany Bubílkové

Satirička a politická komentátorka Zuzana Bubílková je vtipná nejen na televizní obrazovce, ale i při rozhovoru pro server Vitalia.cz. Dietní policie tentokrát zpovídala právě ji.

Málokdo už dnes ví, že Zuzana Bubílková nebyla odjakživa satiričkou. Ještě před rokem 1989 začínala jako redaktorka Slovenské televize a po listopadové revoluci moderovala společně s Otakarem Černým první politickou diskusi v Československé televizi, pořad „Co týden dal“ (později parodovala jeho název ve svojí show na ČT 1 „Co týden vzal“). Po rozpadu federace odešla do České republiky a vedle České televize pracovala i pro rádio Frekvence 1. Právě jeho prostřednictvím se seznámila s lidmi z Divadla Jiřího Grossmanna, kde začala vystupovat ve scénkách Miloslava Šimka.

Autor: Archív Zuzany Bubílkové

S Šimkem si natolik padli do noty, že od roku 1995 vystupovali v České televizi se satirickým pořadem S politiky netančím. Po několika úspěšných letech na veřejnoprávní obrazovce přesídlili na Novu a Bubílková v této televizi pokračovala i po úmrtí Miloslava Šimka v roce 2004. Kvůli rakovině štítné žlázy však musela na čas s účinkováním v televizi skončit. Během této přestávky vydala knihy „Co kamery neviděly“ a „Co týden (ne)dal“ o svém působení na Kavčích horách.

V roce 2008 se vrátila do České televize se svým pořadem „Co týden vzal“, ale po půl roce jej Kavčí hory zrušily, údajně kvůli narážce na tehdejšího mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta. Po startu nové digitální televize Barrandov v lednu 2009 přesídlila na její obrazovku a vytvořila novou satirickou dvojici s Milošem Knorem. Ten však po roce odešel na konkurenční Primu, a tak se jí nyní Barrandov prostřednictvím zábavné show „Bubu hledá chlapa“ snaží najít nového moderátorského partnera.

Myslíte si, že žijete zdravě?

Nemyslím, já to vím. Dělám pro to všechno, vím, co jím a jak se pohybuji.

Kolik hodin denně v průměru spíte?

Normálně spávám osm až devět hodin denně, ale teď mám tolik práce, že spím sedm hodin, zato hodně intenzivně. To už ani není spánek, řekla bych spíš, že takové omdlení. Ale jinak se spánkem nemám problémy, pokud to jde, snažím se spát osm hodin denně.

Jste spíš noční pták nebo ranní ptáče?

Spíš noční pták, protože docela dlouho pracuji a dřív než třeba před půl druhou neusnu. Ráno, když musím vstávat, mi to dělá docela problém. Ale já si normálně schrupnu tak do půl desáté.

Jak často pijete kávu a alkohol?

Alkohol jsem v podstatě musela vymýtit po mé nemoci, protože není dobré ho kombinovat s hormony, které užívám. Samozřejmě ho nemám úplně zakázaný, ale nemůžu to přehánět. Mívala jsem velice ráda Jägermeister, a ten jsem musela omezit. Ale samozřejmě, když je nějaká příležitost, trochu si dám. Ono je to ale hned znát, jak nejsem v „tréninku“, jedna štamprdle mi docela stačí.

Musela jste se omezovat i v kávě? O té se taky říká, že není moc zdravá.

Lékaři mi také řekli, ať ji omezím. Když jsem tady na Barrandově, při natáčení si dám třeba tři, ale dělám si café latté. A jinak doma, abych pravdu řekla, mi to už ani moc nechutná. Odvykla jsem si. Kávu jsem nahradila buď podmáslím, nebo čistou vodou.

Kouříte?

Ne, už snad od sedmadvaceti nekouřím.

Jak dlouho jste předtím kouřila?

V té době hippies jsme začínali tak někdy okolo šestnácti.

Co vás přimělo přestat?

Těhotenství.

Bylo to pro vás těžké, skoncovat s cigaretami?

Ne, přestaly mi chutnat. Skoncovala jsem s nimi ze dne na den, a pak asi po dvou letech jsme byli na nějakém Silvestru, a tam mi říkali, pojď, dej si. Všichni tam kouřili a já si dala jednu cigaretu a bylo mi z ní tak zle, že jsem to od té doby nezkoušela.

Lidi, co pracují v televizích, jsou časově dost vytížení. Jak stíháte přes den jíst? Dodržujete klasickou snídani, oběd a večeři?

Jím podle toho, jak je čas. Rytmus si de facto udržuji sama, a hodně záleží na tom, jak jsem na tom momentálně s váhou. Po letech, kdy jsem nesnídala a snažila se hubnout, jsem se naučila snídat. Ráno jsem si dávala kafe nebo čaj, celý den jsem se snažila vydržet a večer jsem do sebe naházela, co mi přišlo pod ruku. Pořád jsem tvrdila, že mám v sobě něco špatného, že pořád nemůžu zhubnout. Po nemoci jsem zjistila, že to je o něčem úplně jiném. Navíc jsem docela zhubla, takže jsem tento problém neměla, udržet si určitou váhu a získat zpět svalovinu. Ale naučila jsem se ráno pravidelně začínat horkou ovesnou kaší, nevařenou, jenom tak zalitou horkou vodou. A to je v podstatě natolik kalorické jídlo, že mi vydrží po celé dopoledne. A mám ho i místo kávy.

Takže asi hodně přemýšlíte o tom, co jíte.

Ano, přemýšlím. Každého by samozřejmě taková nemoc vyděsila. Snažím se prostě dodržovat určitou pravidelnost.

Když nakupujete potraviny, řešíte, co je napsané na jejich obalech? Zda jsou v nich konzervanty a další chemické látky?

Čtu to. Nikdy jsem si toho nevšímala, ale teď to čtu. Některé potraviny jsem kvůli tomu přestala kupovat, zejména kvůli obsahu tuku. Dřív jsem to nikdy neřešila, a až teprve teď jsem přišla na to, kolik tuku v sobě mají tavené sýry. Mívala jsem šíleně ráda některé sýry, o kterých jsem teď zjistila, že mají přes padesát procent tuku. Ty jsem teď vynechala. Přizpůsobila jsem i stravu, měla jsem třeba velmi ráda uzeniny, ale ty jsem už také vynechala. Aspoň z velké části, ale někdy mě to popadne, když jdu kolem špekáčků. Stane se mi, že zhřeším, ale není to dobré, protože to bývá hodně přesolené a zadržuje to vodu.

Pokračování rozhovoru čtěte dále…

Lékař říká: ČEKÁ JI ŽIVOT VĚČNÝ

MUDr. Jan Hnízdil se zabývá komplexní rehabilitací a psychosomatikou. Jak říká, nedokáže se smířit s tím, že by se situoval do role „policisty“ životního stylu a někoho známkoval, byť symbolicky. Proto jsme právě jeho požádali o komentář, bez „známkování“ a „doktorských rad“.

Hnízdil

Paní Bubílková mne dokáže vždycky pobavit. Nezklamala ani tentokrát. Pokud se chystá umřít, až si od státu vybere, co mu zaplatila na daních, čeká ji život věčný. Jak sleduji společenské dění, mám stále intenzivnější pocit, že naše generace může na cokoliv od státu, včetně klidného stáří a slušné penze, klidně zapomenout.

Paní Bubílková naštěstí žije zdravě a dokáže se o sebe postarat. Vždycky ale zdravě nežila a zdravá nebyla. Má za sebou rakovinu štítné žlázy. Tou člověk obvykle onemocní, když se chová sobě na úkor, žije ve stresu, pod tlakem negativních emocí. Oslabí tím svoji obranyschopnost a tělo je mnohem náchylnější ke vniku nádoru. U citlivých žen nejčastěji právě štítné žlázy.

Paní Bubílková rakovinu pochopila. Od té doby změnila svůj život, přemýšlí o tom, co jí, vyhýbá se tučným jídlům a uzeninám, chodí na výlety, občas si zahraje tenis a je spokojená. Vzala to za správný konec a mohla by nás ještě dlouho bavit i bez penze.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice


…pokračování rozhovoru:

Když vás něco bolí, jdete hned k doktorovi, nebo se to nejdřív snažíte řešit sama? A kdy byste už šla lékaři?

Mně už dlouho nic nebolelo. Musím to zaklepat. Ale když něco zjistím, nejdřív zatelefonuji doktorovi a konzultuji s ním, zda mám přijít. Poslední dobou ale nic takového nebylo nutné.

Pokud jde o drobnost jako nachlazení nebo chřipku, sáhnete raději po léku, nebo dáváte přednost alternativní medicíně, čajům a bylinkám?

Nachlazená jsem nebyla už šíleně dlouho, ale možná to souvisí s tím, že jsem začala po nemoci dlouhodobě užívat Wobenzym. Doporučili mi ho doktoři, že je dobrý na hojení. Tak nějak jsem u něj zůstala, takže udržovací dávku beru permanentně a od té doby jsem nebyla nemocná. Ani rýmu jsem neměla. Nevím, jestli to je tímhle lékem, nebo tím, že dodržuji pravidelné procházky. I kdybych přišla domů v jedenáct večer, seberu se a jdu se na dvě hodiny projít ven. Nebo chodím Nordic walking. Třeba to je tedy tím, že se tělo otužuje.


Autor: Archív Zuzany Bubílkové

Léky vám tedy nevadí, nebo dáte spíš na alternativní medicínu?

Nedá se říct, že bych byla nějaký fajnšmekr na léky. Když mi je někdo předepíše, beru je, ale jinak moc ne.

Chodíte na pravidelné preventivní lékařské prohlídky?

Chodím, to musím. Co půl roku. Výhoda těchto vážných nemocí je v tom, že pak jste pod pravidelnou kontrolou, takže vám všechno zachytí včas.

A předtím jste na ně chodila?

Ne, vůbec. To byl můj velký hřích. Jestli jsem šla jednou za deset let… Pořád jsem se cítila dobře, až potom mi najednou bylo zle. Asi to byla i moje chyba.

Chodíte pravidelně k zubaři?

Chodím, ale musím říct, že na preventivních prohlídkách u mě zubař nikdy nic nezachytil. To se mi muselo něco stát, abych přišla s problémem. Musím zaklepat, že to mám nějak rodově dané, že nemám problémy se zuby. To, co se mi zkazilo v mládí, se od té doby dalo do pořádku a žádný nový problém naštěstí nenastal. Řekli mi, že jsem už tak stará, že asi už ani nebudu mít paradentózu. Prý bych ji už dávno měla.

Necháváte se dobrovolně očkovat?

Ne, vůbec.

Jakým způsobem relaxujete? Dokážete úplně vypnout od práce?

Dokážu, buď v lese, nebo ve fitku.

Jste spokojená se svým životním stylem? Nebo byste případně chtěla něco změnit?

Jsem spokojená. Kdybych měla trochu víc času, byla bych ještě spokojenější, protože by se tam vešly takové moje koníčky, které se tam nevejdou, ale myslím si, že v rámci možností dělám všechno pro to, abych byla spokojená. Jsem ráda, že sport je pro mě už svým způsobem taková droga, že ho tělo vyžaduje denně a vydechnu si při něm. Pak se můžu víc najíst, a nemám problém s váhou.

Jak dlouho myslíte, že tu ještě budete?

Mám ještě rok a půl do důchodu a toho bych se velice ráda dožila. Nerada bych tomuto státu darovala tolik peněz, co jsem mu zaplatila na sociálním pojištění. Ráda bych tu byla alespoň tak dlouho, dokud si nevyberu to, co jsem zaplatila na daních.

Dietní policie:

Kukura

Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné

„Nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není,“ říká v rozhovoru matador českého, slovenského i světového filmu. „Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé…“

Nosek

Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju

Typický filmový záporňák hodně pracuje: „Jsem tak trochu workoholik, i když mám volno, na víc než pět hodin spánku denně se stejně nedostanu…“


Alice Nellis: Nemám čas vysedávat po doktorech

Její nejnovější film Mamas & Papas o moderním rodičovství právě běží v kinech a jeho autorka říká: „Jakmile přijdu domů, čekají mně tam moje dvě malé děti, takže nevím, co je náročnější. Relaxuji asi prací.“ 


Kateřina Kalistová: Chybí mi bio supermarkety

Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je vyznavačkou biopotravin: „Určité zlepšení v nabídce tu je.“




Jolana Voldánová: Překvapuje mě účinnost homeopatik

Známá televizní moderátorka kouří, věří homeopatikům a bolesti se snaží zbavit co nejdříve: „Rozhodně nejsem z těch, kteří by čekali, zda je to přejde samo.“


Kateřina Fričová: Nás kuřáky by měli začít chránit

K programové ředitelce ČT cigarety neodmyslitelně patří: „Kouření je hnusné, to vím… Ale musím říct, že to byl smutný život, bez cigaret.“



J. X. Doležal: Marihuana mi pomáhá i od deprese

Známý kuřák a propagátor marihuany říká: „V podstatě žiju zdravě. Nepiju alkohol a poměrně hodně spím. A kouřím hodně marihuany, ta je léčivá.“



Kateřina Cajthamlová: Kvalita potravin je u nás příšerná

Někdejší moderátorka pořadu Jste to, co jíte se zlobí: „Prodávají zajíci v pytli. Potraviny nejsou značené, nejsou kvalitně balené. Kvalita našich potravin bohužel velmi klesla.“ 


Tomáš Cikrt: Jít k doktorovi na „blind“ je sázka do loterie

Jakou důvěru v české lékaře má bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví? „Máme skvělé lékaře, ale ti nejsou všude.“



Martin Veselovský: Nesnídám, nesvačím. Nestíhám

“Můj mozek mi zatím neřekl, že bych se o sebe měl začít víc starat,“ říká moderátor. „Asi se k tomu budu muset dotlačit.“




Otakar Černý: Pil jsem třeba deset piv za den 

Šéfredaktor sportovní redakce ČT hraje pétanque a doktorům moc nedá: „Zubaře a gynekologa nepotřebuji.“




Tomáš Baldýnský: Byl jsem závislý na energy drincích 

„Jsem taková neorganizovaná povaha,“ připouští novinář a dramaturg, s jehož jménem je spojený například komiks Zelený Raoul a sitcom Comeback.


Jan Šibík: Relax od focení? To snad ani nejde 

„Baví mě výlety, víno, holky,“ říká známý fotograf Honza Šibík. „Ale focení je zcela dominantní a hodně určuje to ostatní.“




Barbora Kroužková: Dělala jsem karate, teď cvičím jógu 

Televizní moderátorka prokládá jógu posilovnou: „Vybíjím si tam negativní emoce a vztek.“



Eva Jurinová: Jsem profesní hypochondr

„Moje profese se na mně podepsala,“ popisuje zkušenosti z provozu velké nemocnice bývalá televizní moderátorka a současná mluvčí FN Motol: „Každý den musím informovat o nemoci a smrti.“


Janis Sidovský: Vadí mi sousedi, co topí uhlím 

Zastupuje řadu českých celebrit, aktivně se věnuje charitě a výrazně napomohl lepšímu vnímání gay komunity u nás. „Netrávím čas na večírcích,“ říká Janis Sidovský.



Josef Pejchal: Jsem náruživým pasivním kuřákem 

Pakliže patříte mezi diváky seriálu Ordinace v růžové zahradě, znáte ho spíše jako doktora Suka. Jak žije herec Josef Pejchal, když odloží lékařský plášť?



Jaromír Bosák: Kdybych neběhal, hrozně bych ztloustnul 

„Říkám to i ženě, ta to neslyší ráda: až jeden z nás dvou umře, bude mi strašně smutno,“ tvrdí sportovní komentátor. Myslí vážně, že tu chce být do 120?


Alexandr Hemala: Tančím jen v sebeobraně, teď ale musím 

Před šedesátkou přijal účast v taneční soutěži: „Potkal jsem pana Harapese a říkal jsem mu: vidíš, ty jsi už skončil a já teprve začínám,“ líčí televizní dramaturg a někdejší hlasatel.


Oldřich Navrátil: Nesnáším sport. A jím, co se mi zachce 

„Když už se mám hýbat, raději zryju kus záhonu nebo naštípám dříví,“ brání se sportování všeho druhu známý herec, „aspoň z toho je nějaký užitek.“


Dušan Klein: Dýmku jsem odložil jen jednou. Po infarktu 

Režisér proslavený zejména „Básníky“ je workoholik a vášnivě holduje dýmkám. Jak je na tom se zdravím? „Myslím si, že žiju zdravě,“ tvrdí.