Ztužené tuky nelze házet do jednoho pytle

Evropská komise chce regulovat obsah transmastných kyselin v potravinách. Tzv. TFA skutečně patří k nejnebezpečnějším. Chvályhodný záměr lze ale hodnotit jako „chytání kočky za ocas“.

Snaha Evropské komise snížit rizika vyplývající z konzumace škodlivých transmastných kyselin (TFA) omezením používání průmyslově vyráběných ztužených tuků je nepochybně chvályhodná (viz Informační centrum MZe ČR www.bezpecnostpotravin.cz: Evropská komise uvažuje o zavedení limitů pro obsah transmastných kyselin). Ze všech druhů mastných kyselin patří TFA k nejnebezpečnějším, neboť podle výzkumů zvyšují riziko infarktů, mrtvice a nemocí vyplývajících z vysokého krevního tlaku.

Poměrně složité předivo potravinářských odborných názvů i používaných technologií může však vést k částečnému matení spotřebitele a také k neoprávněné negativní image produktů, které nijak zvlášť rizikové nejsou, pokud pomineme skutečnost, že přílišný příjem jakýchkoli tuků vždy nějaké riziko představuje.

Zmatky ve ztužených tucích

Doprovodným sloganem k záměru Evropské komise je totiž obvykle sdělení, že omezení se má týkat jen tuků vyráběných „zastaralou metodou ztužování“. Což si téměř každý vyloží tak, že jde o ztužené tuky jako takové. Problémem ale je, že nadměrný podíl TFA je především v částečně ztužených tucích, a ne tedy v plně ztužených tucích, což ne každý rozezná. Jinými slovy, plně ztužených tuků netřeba se příliš bát.

K tématu: Ne ztužené, ale částečně ztužené tuky jsou problém

Jakkoli je, jak již bylo řečeno, záměr Evropské komise chvályhodný, lze navrhovaný záměr hodnotit jako „chytání kočky za ocas“. Mnohem systémovějším řešením by totiž byla povinnost uvádět podíl TFA na obalech potravin. To ovšem v současné době povinností není, ačkoli se při tvorbě rámcového nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 s touto povinností počítalo.

Označování obsahu TFA by bylo přitom pro spotřebitele mnohem cennější informací, než mnohé povinné nutriční hodnoty, které jdou do takových detailů, že odlišují jako samostatné položky obsah sacharidů a cukrů, což je pro drtivou většinu spotřebitelů opět pod rozlišovací schopnost, neboť většině lidí tyto pojmy splývají.

Přečtěte si: Nápisy na potravinách: Cukry a sacharidy nejsou totéž

Švédové, výrobci nezdravé stravy?

Zpět ale k rizikům TFA. Ta kupodivu nejsou tak výrazná v Evropě, ale spíše v USA. Ve Spojených státech totiž TFA tvoří z celkového příjmu energie trojnásobně vyšší podíl, než je tomu v průměru v EU.

FTA v potravinách

  • Většina potravin TFA neobsahuje a jejich používání v Evropské unii klesá.
  • Jejich množství v pečivu, zvláště pak v tom baleném a trvanlivém, je ale stále příliš vysoké.
  • dTest při svých testech odhalil vysoké množství TFA v jedlých rostlinných tucích či hořických trubičkách a plněných oplatkách.
  • Další problematickou potravinou je popcorn, který může obsahovat až 50 gramů TFA na 100 gramů tuku.

spotrebitele.dtest.cz

Pokud se týká ČR, pak je samozřejmě nutná primární obezřetnost, nicméně přes množství potravin potenciálně obsahující částečně ztužené tuky a v nich rizikové množství TFA není příjem TFA zas tak vysoký a v rámci EU patříme k lepšímu průměru. „Zastaralými technologiemi“ se u nás navíc žádné rostlinné tuky částečně neztužují, a pokud je naši výrobci používají, jde o dovoz takových surovin ze zahraničí.

Jedním z největších výrobců jsou přitom Švédové, a i když si můžeme myslet o částečně ztužených tucích cokoli, přece jen je nutné vzít v úvahu, že zrovna Švédové nejsou v Evropě prototypem výrobců nezdravé stravy.

Stejně tak je vhodné připomenout, že i technologie výroby částečně ztužených tuků prochází inovacemi, takže podíl rizikových TFA ve výsledných výrobcích klesá.

Do třetice je pak dobré vědět, že pod tlakem veřejného mínění ustoupili od výroby takových potravin, v nichž by se příliš koncentrovaly rizikové látky, prakticky všichni významní hráči na evropském trhu. Což je možná i příčina toho, že v EU je příjem TFA výrazně nižší než ve Spojených státech.

Rizikové TFA si vyrábíme i sami doma

I tak je ale nad hranicí, kterou doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO), což je maximálně jedno procento z celkového denního příjmu energie. U nás činí příjem TFA průměrně asi 1,4 procenta, což není zas tak velký rozdíl. Množství příjmu TFA tak zřejmě není, alespoň u nás, hlavní příčinou různých civilizačních nemocí, ale samozřejmě se svým dílem na stavu také podílí.

I proto, že TFA si můžeme bez problémů „vyrobit i doma“ – především díky smažení na přepáleném a pro smažení nevhodném oleji. Tak či tak se v praxi nelze zcela TFA vyhnout – jsou prakticky ve všech živočišných tucích i v rostlinných tucích, především tedy v těch částečně ztužených.

Každopádně se zdá, že iniciativa Evropské komise přichází už trochu pozdě, neboť v případě TFA zafungovala osvěta a zmiňované veřejné mínění. Když už by se tedy něco mělo měnit, mělo by to být závazné označování obsahu TFA na obalech potravin a v případě potravin nebalených povinnost prodejce na vyžádání spotřebitele mu příslušnou informaci poskytnout.