Chcete vědět, co jíte? Značení je povinné jen u některých potravin

Značení GDA poskytuje informaci o obsahu energie a živin. Není ale zatím povinné a v oblasti značení panuje zmatek a obcházení pravidel. Proč cpát zákazníkům pod nos, co si kupují…

Obvykle musíte nutriční složení a energetickou hodnotu výrobku hledat s lupou v ruce, ukryté kdesi na zadní straně obalu. Zatímco třeba na některém müsli v krabici se v přehledné grafice dočtete, kolik obsahuje energie, kolik je v něm tuků či cukrů a kolik jich připadá na jednu porci, na čokoládě abyste podobnou informaci pohledali.

Jak se vyhnout značení, pokud je pro výrobek povinné?


Autor: Isifa.cz / Vitalia.cz

Vyznáte se ve značení potravin?

Před několika lety, když se podobné značení dostalo do Česka, bylo přitom podrobně popsaných výrobků více než dnes – mnozí výrobci od něj zřejmě ustoupili, protože jim mohlo zákazníky spíše odradit, když se dočetli, jak moc vydatné nebo třeba slané jejich jídlo je.

Povinné je totiž zatím pouze u potravin, které přímo slibují, že jsou dietní, vhodné pro hubnutí či že obsahují snížené množství energie. Musí být uvedené také u potravin určených pro zvláštní výživu, což se týká například umělé dětské výživy.

Někteří výrobci se této povinnosti vyhýbají tím, že sice například fotografií štíhlé dívky na crackerech navozují pocit, že se výrobek hodí pro dietní stravování, písemně už o něm nic podobného netvrdí, takže se tak povinnému označení vyhnou. Nejde navíc jen o kilojouly jako takové, zdraví některých lidí, například s vysokým tlakem, by více ohrozilo nadměrné množství soli, diabetikům by zase mohlo uškodit množství cukru.

Co ze značení GDA vyčtete

Podrobné grafické označování složení potravin, které se objevuje na přední straně některých z nich, se správně nazývá GDA značení, lidově se o něm někdy mluví jako o „semaforech“, ačkoli ve skutečnosti pracuje s jinými barvami a mnozí výrobci ho používají jen dvoubarevné. „Jednobarevné provedení by nemělo používat barvu červenou, zelenou nebo jantarovou (žlutou/oranžovou), aby se předešlo mylným závěrům vyplývajícím ze symboliky barev semaforu,“ uvádí se dokonce na oficiálních stránkách www.gda.cz.

Tzv. semafor, systém založený na barevném kódování podobném semaforu (červená = nevyhovuje, oranžová = pozor, zelená = ok) se v Evropě někdy také používá, zvažováno bylo rovněž začlenění barev semaforu do značení GDA.


Autor: www.gda.cz

Zkratka GDA pochází z anglického guideline daily amounts neboli doporučené denní množství. Hlavní sdělení obsahuje informaci o počtu kilojoulů a pod ní najdete uvedené procento – znamená to, že přesně tolik energie výrobek má a že pokud ho sníte celý, sníte vypsané procento svého celkového denního energetického příjmu.

Značení GDA udává obsah energie, cukru, tuku, nasycených mastných kyselin a sodíku
Tesco

Značení GDA udává obsah energie, cukru, tuku, nasycených mastných kyselin a sodíku

V rámci GDA značení se dále stejným způsobem dozvíte obsah energie, cukru, tuku, nasycených mastných kyselin a sodíku (nebo soli) v jedné porci a podíl tohoto množství v doporučeném denním množství a to rovněž buď ve formě ikony (nutriční bubliny), nebo tabulky.

Abyste se v nich vyznali, objevují se na výrobcích vždy ve stejném pořadí – nemělo by proto být obtížné porovnat třeba v obchodě dvě podobné potraviny. Samozřejmě, pokud budou obě používat tento systém. Dneska je to bohužel zatím spíše výjimečné. Krom grafického značení hledejte na výrobcích i podrobnou tabulku, co všechno a v jakém poměru výrobek obsahuje – všechny důležité živiny a jejich přepočet na podíl z doporučeného denního množství. Povinnost uvádět toto podrobné složení se zatím týká jen těch, kdo přistoupili k systému značení GDA jako takovému.

Doporučené denní množství

Pokud jde o doporučené denní množství, stejně si ho budete muset uzpůsobit svému metabolismu a vycházet z toho, že je vypočítáno na dospělého zdravého průměrného člověka, který nemá metabolismus zpomalený dietami či věkem. Doporučený denní příjem se pohybuje v rozmezí 5 800 až 13 000 kJ denně u dětí, 9 240 až 11 340 kJ denně u mužů a 7 560 kJ až 9 240 kJ u žen. Ten průměrný je vypočítaný na 8400 kilojoulů.

Do pěti let se dozvíte vše

Zatím takto své výrobky na obalech neoznačují zdaleka všichni výrobci, ale do pěti let by se to mělo změnit. Evropská unie totiž letos schválila nová pravidla, podle nichž bude uvedení podrobných informací na výrobcích povinné.

Na všem se tudíž dočteme nejen energetický obsah, ale také, kolik daná věc obsahuje. Vše bude muset navíc být přepočítáno na 100 gramů, 100 ml nebo na jednu porci. Zrovna tak budou nově povinné informace o tom, zda výrobek obsahuje něco, co může vyvolávat alergickou reakci, toto sdělení bude navíc muset být zvýrazněné natolik, aby ho spotřebitel viděl na první pohled.

Sýr, který jako sýr jen vypadá

Semafor - kdo by to kupoval, když svítí červená?
Autor: Isifa.cz

Semafor – odrazuje červená zákazníky?

Nejde navíc jen o kalorie či obsah soli. Nová pravidla by měla učinit přítrž i klamání, kterého se dnes celkem snadno dopouštějí například výrobci, kteří vyrábějí sýry z rostlinného tuku místo z mléka.

Dnes jim stačí, když to uvedou malými písmeny někde vzadu na obale, podle zákona to stačí, ale kolik zákazníků si tuto informaci přečte dříve, než se doma podiví tomu, že ementál chutná nějak jinak, než jsou zvyklí? Nově bude muset být tato informace na přední straně obalu, velkými písmeny a poblíž vlastního názvu výrobku.

Semafory pro hubnutí

Možná jste se při svém brouzdání internetem setkali ještě s dalším označením potravin, o kterém se hovoří jako o semaforovém, protože dělí jídla na tři skupiny – do červené, oranžové či žluté, a zelené. Tohle označení však nenajdete na obalech výrobků, ale pracuje s ním například společnost Stop obezitě (www.stob.cz), aby lidem ulehčila rozhodování o tom, co jíst, pokud se chtějí zbavit přebytečných kil. Zatímco zelené potraviny nevadí nikdy, s oranžovými se musí zacházet opatrněji a červené jsou prostě na závadu a lze si je dát jen výjimečně.