Co nejhoršího jste v životě snědli?

Jsou jídla, na která vzpomínáme s láskou a chutí jakoby ještě na jazyku, a pak taková, u kterých se žaludek při vzpomínce sevře. Zeptali jsme se výživových poradců, co nejhoršího kdy snědli.

Večeře o šesti chodech těsně před půlnocí, smažený sýr do ruky, sekaná v kantýně, buchtičky s krémem z donucení nebo třesoucí se mořské potvory… anebo prostě to, o čem vím, že to (už) jíst nemám.

Představa toho nejhoršího, co jsme v životě snědli, se může pořádně lišit. Přečtěte si, jaká jídla dostala „never more“ od výživových poradců.

Štěpánka Štěpánová

Hlavní výživová poradkyně Naturhouse. Svoji pracovní pozici výživové poradkyně miluje tělem i duší. Její práce ji baví a naplňuje. Je experimentátorka, sama si vymýšlí a tvoří recepty, vyhledává nové suroviny a různě je zkouší kombinovat. Relaxuje sportem, běhá, plave a cvičí jógu. Občas zhřeší nad šálkem lahodné kávy.

Co nejhoršího jste v životě snědla?

Asi se nedá určit jedna věc, během mého života jich bylo určitě více – vzhledem k tomu, že se člověk nenarodí jako výživový poradce.

Nicméně nejaktuálnější vzpomínka z letošního pobytu v Toskánsku je taková, že jsem zažila slavnostní večeři o šesti chodech včetně dezertu, kdy celá akce vypukla v deset večer a sladkou tečku jsem dojedla v půl dvanácté. Menu obsahovalo sýry, šunky, saláty, těstoviny, grilované maso, ke každému chodu bylo jiné víno a končilo se dezertem a kávou. V tu chvíli to byl pro mě gurmánský zážitek, protože jsem chtěla ochutnat místní speciality. Ale vzhledem k tomu, že nejsem zvyklá jíst tak pozdě a navíc těžší jídla, moje tělo přeci jen trochu stávkovalo a necítila jsem se úplně dobře. Usínala jsem s vědomím, že si druhý den nasadím očistnou dietu.

MUDr. Hana Mojžíšová

Poradkyně v oblasti zdravého životního stylu. Atestace z vnitřního lékařství, postgraduální vzdělávání v oboru obezitologie dětí i dospělých, akreditovaný kurz Poradce pro výživu společnosti Nutris. Profesní praxe na obezitologické klinice a soukromá praxe nutričního poradenství ve zdraví i nemoci.

Co nejhoršího jste v životě snědla?

Mnohokrát v životě jsem jedla něco, co klientům nyní škrtám v jídelníčku. Na střední škole jsem spolu s ostatními chodila do lahůdkářství na „vlašák“, samozřejmě s rohlíkem, při studiu medicíny zcela pravidelně kupovala v motolské nemocnici k obědu v kantýně sekanou, cestou domů tehdejší fastfoodovou socialistickou specialitu smažený sýr do ruky. O výživě a jejím vlivu na zdraví a kondici jsem nic nevěděla. Naštěstí mladý organismus si s horší životosprávou snáze poradí. Pohledem zpět hodnoceno, je trochu smutné, že uplynulo přemnoho let a výživa jako prevence a součást léčebného režimu se stále nestala součástí výuky lékařů, a proto ani součástí ev. terapeutického režimu, který by řadě z nás mohl pomoci.

V dnešní době, kdy se zdravé životosprávě a obezitologii věnuji profesně, je pro mě nejhorším gastronomickým zážitkem spíše to, co mi nechutná, ač z výživového hlediska to může být super. Je to většina mořských potvor, které se třepou na talíři. Ryby však miluji. Strašidelným zážitkem byl tak pro mě předkrm na slavnostní večeři s přáteli z USA v restauraci pětihvězdičkového hotelu, kde se servírovala mušle sv. Jakuba. Dilematem bylo, kam ji zahodit (květináč?), jak skrýt pod salátek či polknout v celku… Nejsem velký experimentátor v oblasti exotických pokrmů (brouci, hadi, kohoutí pařáty…), takže jsem traumatických zážitků víceméně ušetřena.

Trauma z výživově nepříliš šťastných potravin, jako jsou tučný sýr, klobása, paštika, hamburger, dort atd., rozhodně nemám, protože je konzumuji tak, jak se snažím i předat svým klientům – jako pochutinu. Jsou pro mě okrajovou záležitostí, zpestřením běžného jídelníčku, který mi již vyhovuje trochu jinak.

Zuzana Komůrková

Výživová poradkyně a lektorka kurzů zdravého vaření, spolumajitelka studia Cesta ke změně. Specializuje se na poradenství pro vegetariány a vegany, klienty s potravinovými intolerancemi, ale i ty, kteří se rozhodnou pro radikální změnu svého životního stylu. Pomáhá zejména s praktickou stránkou výživy.

Co nejhoršího jste v životě snědla?

Jednoznačně buchtičky s krémem na škole v přírodě ve druhé třídě základní školy! Sladká jídla nemám ráda odjakživa, ani krupicová kaše nebyla už v dětství mým favoritem. Ale tyhle buchtičky s krémem mě donutila sníst soudružka učitelka, i přes u mě propukající chřipku. To, že se mi oběd v žaludku zrovna dlouho neohřál a já následující den fičela domů, je klasický konec.

A poučení? Pokud tělo jasně vysílá signál, že jíst nechce kvůli počínající nemoci, poslechněte ho. I u dětí. Doplňujte velmi důsledně tekutiny, ale jíst opravdu není potřeba. Tělo možná spíše soustředí síly na boj s viry.

Věra Boháčová, DiS.

Nutriční terapeutka. Věnuje se výživovému poradenství pro dospělé i děti. Specializuje se zejména na problematiku prevence civilizačních onemocnění, zejména kardiovaskulárních onemocnění (ale i jednotlivých rizikových faktorů, jako jsou obezita, dyslipidémie, diabetes mellitus aj.). Je členkou např. Fóra zdravé výživy, Sekce výživy a nutriční péče, týmu odborníků Poradenského centra Výživa dětí.

Co nejhoršího jste v životě snědla?

Jedno konkrétní jídlo jmenovat nedokážu, snad proto, že nezdravé, nebo řekněme nejhorší jídlo, je potřeba posuzovat v kontextu celého jídelníčku, a nezdravé jídlo neexistuje, jen jeho nezdravé množství v širších souvislostech. A pak tím „nejhorším“ jídlem může pro někoho být takové, které pro jiného problém znamenat nemusí.

Pro mě ta „nejhorší“ jídla jsou paradoxně ta, která jsou velmi chutná, často i nutričně velmi zajímavá. Mým „nejhorším“ jídlem (spíš bych řekla nejhoršími jídly) je to, které si občas nedokážu odepřít, i když už nemám hlad (nebo jsem po jídle), prostě vím, že už bych ho neměla jíst. Ale touha po kulinárním zážitku zvítězí. Myšlení mi to nemění, chutě dále posunuje, ale pokaždé si slibuji, že se příště „udržím na uzdě“. Neudržím. Taková situace občas nastává v příjemných restauracích, na kulinárních akcích nebo při setkáních s přáteli u dobrého jídla.