Ženy, které milují příliš, jsou neštěstím pro všechny

Choroba to není, ale dotyčná může sama sebe přivést k nemoci až k sebevraždě. Vesměs má nízké sebevědomí, které se projevuje buď stylem „promiňte, že žiji“, nebo naopak hranou suverenitou typu „zvládnu vše“. Třetí variantou je „zachránkyně zaběhlých psů a koček“ specializovaná na špatné muže.

Název „Ženy, které milují příliš “ vymyslela Robin Norwoodová. Nenajdete jej v žádném manuálu duševních či tělesných nemocí. Z psychiatrického pohledu mají nejblíže k závislým poruchám osobnosti. Rozdíl spočívá v tom, že člověk se „závislou“ poruchou hodnou lékařské diagnózy má zvýšenou potřebu toho, aby se o něj druzí starali. Zde je tomu naopak. „Zvýšeně“ se chce starat o druhé.

Někteří je – po mém soudu nepřiměřeně – řadí k tzv. hraničním poruchám osobnosti. Svéráz „hraničářů“ bývá komplexnější. Nadměrná láska k jiné osobě pro ně není typická. Často totiž milují jen sebe.

Není to nemoc, ale k nemoci vede

Stav, kdy milujete příliš, mnohdy vyvolává řadu víceméně psychosomatických chorob. Mimo běžný repertoár jsou to časté problémy s jídlem, alkoholem i jinými drogami. Nezřízená láska je zodpovědná za mnohé sebevraždy. Ty mohou, ale nemusí být provedené vlastní rukou. Tragické je retro z nejvyšších c.k. kruhů: Syn Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské, korunní princ Rudolf, byl 31. 1. 1889 nalezen mrtev v loveckém zámečku Mayerling. Zastřelil se… Předtím s jejím souhlasem zabil svoji mladou milenku Mary Vetserovou.

Nedávná zpráva z černé kroniky se zmiňuje o srovnatelné smrti mladého páru v zaparkovaném autě. Nemusí být vždy tak zle. Leč namátkou může jít o závislost na alkoholu či jiných drogách, finanční krach, nedokončená, byť jinak nadějná studia, vstup do sekty, těžké deprese… Mnohé jsou barvy zmíněné tragické duhy.

Byla malá holčička…

V životní historii takto postižených žen nebývá vše v pořádku. Obvyklý je deficit v uspokojování citových potřeb. V dětství častěji, než odpovídá průměru, chybí otec. Častější naopak je „střídání tatínků“, jimž je dívka víceméně na obtíž. Psychoanalytik zde uvažuje nejen o citové deprivaci, ale i o ulpívání na orální fázi psychosexuálního vývoje. Anglický psychoanalytik John Bowlby by zde zřejmě nalezl problémy v procesu připoutání k matce v raném dětství. Strach ze ztráty její blízkosti.

Matky mívají sklon je využít v péči o mladší, ale překvapivě i o starší sourozence. Častěji jde o bratry. Ti mají v rodině různé výhody. Do života si děvčata odnášejí zkreslený obraz muže a mužství vůbec. Jedna z mých klientek nazvala muže „nepřirozená zvířata“. Znala Vercorsovu novelu se základní otázkou, kterou autor v díle klade – jak je možné odlišit člověka od zvířete?

Okolní svět vnímají jako nepřející. Výrok Billa Gatese: „Konečně si uvědomte, že život není spravedlivý,“ jim mluví z duše.

Sháňka po mužích

Těžko se jim říká „ne“, jsou ochotné podřídit se, aby získaly cit, zejména pak od necitlivého „necity“. To je samozřejmě marnost nad marnost. Výraznou vlastností bývá lehkověrnost, nekritická důvěřivost, nadměrná velkorysost vůči miláčkovi. Z toho všeho plyne snadná zneužitelnost. Jako by jim ani nevadila. Mívají sklon žít spíše ve vlastních fantaziích než v realitě.

Silnější pohlaví nevnímají ve svém snění jako nadřazené. Někdy spíše jako rozmazlené a nevypočitatelné. Určitě jako nedostatkové. V ženském světě je po mužích sháňka. Je třeba se snažit. Základním omylem a planou touhou těchto žen je snaha změnit vyvoleného muže v osobu, jež bude odpovídat jejich představám o lásce a souznění. To samozřejmě možné není podobně jako „hlavou zeď neprorazíš“. Lze se o to pokoušet opakovaně a co do objektu znovu a znovu. Marnost a tragikomičnost onoho úsilí podtrhuje fakt, že laskaví, milí, o partnerku se zajímající muži jsou jen ideálem v gender snění. Starostlivá maminka nebo dobrá kamarádka ženě milující příliš mnoho poradí: „Tak už si konečně najdi nějakého slušného a hodného chlapa!“ Problém je ovšem v tom, že dotyčnou takoví muži nepřitahují.

Začarovaný kruh je mj. tvořen i nadměrnou hrůzou z osamění. Básník děl: „Bez rodiny se člověk třese hrůzou osamělý ve vesmíru.“ Pro ony dámy je synonymem rodiny ono „nepřirozené zvíře“. Rovnoprávnost znamená vyrovnaný vztah se zodpovědností a komplexem rozličných investic v zásadě půl na půl. „Nadměrně milující“ by byly šťastny, pokud by jim partner umožnil zajistit sedmdesát procent potřebného. Ve skutečnosti na jejich bedrech leží pětadevadesát procent. Statistika tvrdí, že pětiprocentní pravděpodobnost mají zcela nepravděpodobné hypotézy. Tím inspirováni můžeme předpokládat, že zodpovědné a co do citových i materiálních investic vzájemně vyrovnané chování lze považovat za zcela nepravděpodobné.

3 typy žen, které milují příliš

Ženy to bývají mimořádně schopné. Vesměs ale mají nízké sebevědomí. K tomu patří nadměrná sebekritičnost, někdy snad až pohrdání sebou samotnou. To se projevuje buď podřídivým stylem „promiňte, že žiji“, nebo naopak hranou dominancí a suverenitou typu „o vše se postarám, vše zvládnu, stačí, pokud to nebudeš úmyslně kazit.“ Výsledek odpovídá psychologické hře „prosím, nekopat“. Pokud si na záda připevníte její název, zvyšujete paradoxně riziko nakopnutí.

Třetí variantou je „zachránkyně zaběhlých psů a koček“ specializovaná na podivíny a muže nápadné. Ti bývali kdysi nazýváni psychopaty. Rády je umyjí, nasytí, ukojí, napojí, oblečou, ba i jejich dluhy zaplatí. Hladí je do vyhlazení i náznaků snahy po fér jednání. Atraktivní jsou pro ně různí ztroskotanci. Jejich přinejmenším notně přikrášleným životním příběhům věří. Altruismus a obětavost jim pomáhá neřešit vlastní problémy. Známý výrok „kdo pomáhá druhým, pomáhá sám sobě,“ svým životem poopraví na „kdo pomáhá druhým, nemusí pomáhat sám sobě“.

Konec dobrý, ale ta trpkost přetrvává

Ne vždy a vše musí dopadnout černě. Stane se, že i nadměrně milující dámy najdou solidního partnera. Dokonce s ním i vydrží.

Další vývoj naznačuje židovský vtip: Kohn potká Roubíčka a povídá: „Roubíček, když byl u nás posledně na večeři, tak se nám ztratily stříbrné příbory.“ Roubíček na to: „No dovolte, přece si nemyslíte, že bych vám je ukradl.“ Kohn kontruje: „No, to si nemyslím, ony se nakonec našly, ale ta trpkost přetrvává.“

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 9. 2016 20:13