Země živitelka je šancí na podporu českých potravin

Minulý čtvrtek začala každoroční přehlídka potravinářství a českých potravin, Země živitelka. Co může letos přinést nového a proč je téma dne mléko?

Ačkoli tradiční českobudějovická výstava Země živitelka začínala původně jako klasická zemědělská akce spojená s národními dožínkami, podíl prezentace potravinářství a potravin na této akci již po řadu let vytrvale roste. Je to naprosto správné, spotřebitelé nekupují do svých spíží obilná zrna nebo vepřové půlky (i když i tací jsou), ale finální potravinářské produkty vyrobené ze zemědělských surovin. Mnohé z nich mohou nalézt, ochutnat či zakoupit právě na Zemi živitelce, nehledě na to, že se o nich mohou často dozvědět celou řadu podrobností, které by při nákupu v maloobchodní síti nezjistili ani náhodou.

Klasa si to může rozdat s Regionální potravinou

Mnohé z výrobků navíc v maloobchodních sítích, minimálně ne plošně po celém území země, spotřebitelé ani nenajdou. To platí především o regionálních potravinách včetně vítězů a držitelů ocenění Regionální potravina, které jsou na Zemi živitelce prezentovány spolu s výrobky oceněné značkou KLASA. To zároveň skýtá možnost zjistit si na místě rozdíl mezi těmito dvěma značkami, když už to za celé roky stát za nemalé peníze daňových poplatníků nedokázal. Stejně tak je možné seznámit se s další poměrně rozšířenou značkou „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“.

Praktickou šanci na potřebnou osvětu ale budou mít jen návštěvníci českobudějovického výstaviště. To sice není malý počet lidí (návštěvnost Země živitelky se pohybuje kolem 100 000 lidí), do deseti milionů je to ale přece jen trochu daleko. Skutečnost, že jsou všechny rozhodující, i třeba méně známé značky v jednom čase na jednom místě, včetně svých protagonistů a hlavních hráčů našeho potravinářství a zemědělství, dává ale možnost zlepšit koordinaci v podpoře českých potravin do budoucnosti. Impulsem k tomu může být i množství odborných seminářů, především ale přítomnost všech významných osobností schopných cesty propagace a edukace ovlivnit na jednom místě. To se totiž nestává tak často – kromě každoroční Země živitelky je druhou a plošně poslední možností na území ČR již jen jednou za dva roky brněnský mezinárodní potravinářský veletrh SALIMA, jehož příští ročník proběhne počátkem února v příštím roce. Tedy zanedlouho.

Aktuálně jsou nicméně největším problémem zemědělců klesající ceny mléka a tím i další existence a konkurenceschopnost tuzemského mlékárenství. Toto téma rezonuje pochopitelně i v Budějovicích a souvisí s ním nejen sliby ministra zemědělství o vyšších dotacích do této komodity, ale také apely Potravinářské komory ČR, která mimo jiné požaduje systémovou podporu propagace spotřeby mlékárenské produkce jak na vládní, tak na nevládní úrovni, a také – a to je důležité, urychlení programu takzvané Q1 kvality mléka.

Madeta vs Kaufland. Cena není vše

Právě takové projekty jsou přitom pro ČR nejdůležitější – vyšší než současná kvalita suroviny a schopnost vysvětlit spotřebiteli, v čem tato kvalita spočívá, je dlouhou, ale správnou cestou k vyššímu odbytu tuzemské mlékárenské (a nejen mlékárenské) produkce. Tím spíše, že největší domácí zpracovatel mléka, jihočeská Madeta, díky cenové nedohodě s řetězcem Kaufland domácí výrobě mléka moc nepomohla. O tom, jak probíhala neúspěšná cenová jednání, se může kdokoli z nepřítomných pouze dohadovat, při použití selského rozumu však není příliš logické, když chce výrobce (Madeta) zvedat cenu svých produktů za situace, kdy cena vstupní suroviny dlouhodobě klesá.

„Vylistování“ Madety z Kauflandu samozřejmě nejvíc pocítí zemědělci – a mléko původně určené pro jihočeský podnik tak má zase větší šanci skončit za hranicemi, kde tamní mlékárny platí víc. To je ale právě to, co není zrovna strategické – připravujeme se tím jako stát i jednotliví podnikatelé o přidanou hodnotu, která je nejvyšší u konečného výrobku. Právě takové sdělení by bylo žádoucí více než dosud předkládat našemu spotřebiteli. Na to, že více prodaného zboží vyrobeného na území ČR z pokud možno u nás vyprodukovaných surovin dává práci lidem, a díky kratším dopravním vzdálenostem zlepšuje nižší spotřebou pohonných hmot životní prostředí, se už opět zase zapomíná. Cena ale není vše, i když se jí řídí jak spotřebitelé, tak obchodníci i výrobci.