Zaprášená nebezpečná voda a další mýty o vodě

Blížící se Světový den vody, který každoročně připadá na 22. března, je docela dobrým důvodem k okomentování některých staronových mýtů o vodě.

Co je pravdy na tvrzeních, která se týkají domnělých rizik konzumace pitné vody z kohoutku? Případně na návodech, jak z této vody udělat téměř zázračnou tekutinu zbavující každého všech myslitelných problémů?

Kvalita vody z kohoutku zajímá stále více lidí – a to je dobře. Zároveň je to ale také trend, který generuje mnohé „zaručené“ recepty a rizika, která, oděna do módního hávu, emotivně působí na řadového spotřebitele vody. Obvykle s doporučením, aby kvalitu „své“ pitné vody zlepšil nákupem nějakých doprovodných „zlepšovačů“.

Mohlo by vás zajímat: Jak funguje ionizátor, stroj na „živou“ vodu?

„Problém“ číslo 1: Chlór

Začněme ale riziky, z nichž se obvykle nejčastěji řeší ve vodě přítomný chlór.

Právě ten by měly odstraňovat všelijaké „odchlorovače“, generální recept na absenci chlóru ve vodě je ale zcela prostý – stačí jen základní znalosti fyziky. Chlór je totiž těkavý plyn, který se velmi rychle z vody uvolňuje, takže stačí nechat natočenou vodu zhruba patnáct minut odstát – a chlór je pryč.

Současné technologie chlorování vody jsou navíc oproti minulosti mnohem vyspělejší, takže obsah chlóru ve vodě je minimální, přičemž účelem chlorace je odstranění nežádoucích mikroorganismů, které jsou ve vodě přítomné – a tedy role chlóru ve vodě je pozitivní.

Mýtus o nebezpečné zaprášené vodě

Druhým rizikem konzumace vody z kohoutku má být „zaprášená“ voda.

K údajně nebezpečnému zaprášení dochází v případě, že se večer natočená voda nechá po dobu spánku na nočním stolku, aby její konzument nemusel v noci nebo ráno vstávat a pohodlně se ještě vleže v posteli napil. Voda po několikahodinovém stání skutečně „zaprášená“ je – mnohem více jsou ale „zaprášené“ naše plíce, neboť i přes různé filtry ve formě nosních a ústních sliznic se do nich dostává stejný prach, který ulpívá na povrchu vody, dýcháním.

Jinými slovy – kdo chce konzumovat „nezaprášenou vodu“, klidně si ji může operativně natočit z kohoutku (kdo ale nemůže chlór, musí nechat takovou vodu onu čtvrthodinku odstát); průniku prachu do organismu ale stejně nezabrání.

Z obou uvedených příkladů lze přitom vyčíst protiklad různých spasitelských doporučení – a proto je nejlepším doporučením příliš se uvedenými riziky nezabývat.

Podivné praktiky vylepšování vody

Opakem rizik jsou metody na zlepšování vody, kterých se v poslední době vyrojilo nebývalé množství.

Jejich společným jmenovatelem je obohacování vody minerály a výsledkem pak voda krystalová, diamantová nebo šungitová – jako přídavné jméno si lze dosadit v podstatě jakýkoli nerost. Samozřejmě že se do vody po nějaké době skutečně nějaké látky uvolní a tím ji obohatí, otázkou je, o co a v jakém množství. Pro účely vylepšení je totiž příslušné nerosty nutné očistit, spasitelé ale již neřeší, nakolik je čištění důkladné.

„Vylepšená voda“ se také musí nechat alespoň přes noc odstát, a i když lze výše zmíněné riziko „zaprášené“ vody minimalizovat nějakým uzávěrem, moc minerálních látek za tak krátkou dobu do vody nepronikne. A pokud nějaké ano, je otázkou, co to vlastně bude za látky.

Možná by proto bylo vhodné si na tomto místě uvědomit, že minerální vody, jejichž poměrně široké spektrum je běžně k dostání v tržní síti, vznikaly tisíce a miliony let. Takže mnohem pohodlnější, účelnější a zdravější je kupovat „oficiální“ minerálky, jejichž složení je pravidelně kontrolováno v laboratořích.

Více k tématu: Minerálka je pěkně stará voda

V čem je skutečné riziko vody

Jestli je ve vodě skutečně něco rizikem, především pro kojence a malé děti, pak je to obsah dusičnanů a dusitanů, což je hlavním důvodem, proč na trhu existují kojenecké vody.

widgety

Přečtěte si: Kohoutková, nebo kojenecká voda? Rozdíl tkví v dusičnanech

Parametry blížící se kojenecké vodě ale může mít i voda z kohoutku nebo i z vlastní studně. Jednou z možností, jak si v tom udělat jasněji, je přitom právě v úvodu zmíněný Světový den vody, respektive celé spektrum Dnů otevřených dveří na pracovištích vodohospodářských společností nebo státních podniků Povodí. Součástí mnohých Dnů otevřených dveří (ne však všech) jsou totiž také bezplatné nebo cenově zvýhodněné rozbory vody ze studní i kohoutků, při nichž lze zjistit základní parametry vody, kterou běžně pijeme. 

Seznam doprovodných akcí ke Světovému dnu vody je mimo jiné na portálu Naše voda (www.nase-voda.cz), ověřit si, zda ve vašem okolí rozbory vody proběhnou, si ale může také každý u svých dodavatelů vody (vodohospodářských společností). Ty přitom dělají rozbory vody na vyžádání celoročně, na individuálních rozborech je ale také nutné se individuálně domluvit. Na některých Dnech otevřených dveří to ale jde i bez předchozí domluvy, což je jedním z mnoha benefitů nejen letošních, ale i dřívějších a budoucích oslav Světového dne vody.