Zapomenuté potraviny: Vodní ořechy na vymření

„Vodní ořechy“, plody kotvice plovoucí, se dříve jedly stejně jako jedlé kaštany. Našli byste je skoro v každém rybníku. Dnes je kotvice kriticky ohroženým druhem. Kam zmizely oblíbené plodiny našich předků?

Když jsem tentokrát pátrala po potravinách či plodinách, na které se postupem času zapomnělo, narazila jsem na kriticky ohroženou kotvici plovoucí.

 

Její plody, tzv. „vodní ořechy“, přitom zachránily v minulosti mnohé naše předky od hladu a strádání. Zatímco články o jedlých kaštanech, žaludech, kroupách a dalších měly posloužit spíše jako dobová inspirace do kuchyně, dnes se možná primárně jedná o inspiraci pěstitelskou, a posléze až kulinářskou.

Vodní ořechy se v době nedostatku mlely na mouku

Kotvici plovoucí (Trapa natans) byste dříve našli zcela běžně v lecjakém vesnickém rybníku, její plody známé jako „vodní ořechy“, „vodní kaštany“ nebo také „jezuitské ořechy“ sloužily jako obživa našim předkům v době nedostatku jiných potravin. Stejně jako žaludy nebo kaštany se daly mlít na mouku. Dnes je kotvice plovoucí ale kriticky ohroženým druhem naší květeny a už se s ní bohužel tak snadno nesetkáte.

Kotvice plovoucí je teplomilnou jednoletkou, vodní bylinou s lodyhou dlouhou až dva metry. Má dva typy listů, listy pod vodou a drobné zelené lístky, které sbírají světlo na vodní hladině. Jejími plody jsou ostnaté oříšky. Daří se jí zejména ve stojatých vodách, jako jsou například slepá ramena řek. To je také jeden z důvodů, proč už ji tak často nevídáme. S tím, jak v průběhu let lidé řeky „narovnali“, ubylo i rostlin, mezi které patří i kotvice. Ta je v současné době odkázána na umělé nádrže, kde jí ale často vadí nadměrná rybí osádka. Dobře jí nedělají ani herbicidy a hnojiva, které se do vody dostávají. Takže zatímco v minulosti se „vodními ořechy“ krmila i prasata, dnes bychom kotvici hledali stěží.

Ovoce má černé…

O kotvici najdeme zmínky i ve starých herbářích. Petr Ondřej Mathioli ve svém herbáři popisuje její plody takto: „Ovoce má černé, velikosti kaštanu, trojrohé či trojšpičaté, jako kotvice, odkud má i své české jméno.“

Právě tyto plody sloužily v minulosti stejně jako žaludy nebo kaštany k obživě dobytka, popřípadě i lidí v době, kdy byl nedostatek jiné úrody. O tomto se zmiňuje dále i Mathioli: „Zevní kůra na tamto ovoci je tvrdá, tenká a černá; uvnitř je bílé maso (dužnina), chuti téměř kaštanové, z kteréžto příčiny někteří mu říkají vodní kaštan a používají jej místo kaštanu, a to zvláště lidé chudí; ba i sedláci v nedostatku obilí a v době hladu vaří tyto vodní ořechy a suší, utloukají na prášek, a pekou z nich chleby, jako z jiných kaštanů.“

Nejde o asijské vodní kaštany

Pozor na záměnu s vodními kaštany, které se objevují často v asijské kuchyni, popřípadě se dají i konzervované koupit v obchodech s asijskými potravinami. Tyto vodní kaštany jsou zpravidla plody asijské bahničky (Eleocharis dulcis).

Naše vodní kaštany, popřípadě ořechy v obchodech nenajdete i přesto, že jejich domovinou je opravdu oblast Evropy a Asie. Vždyť do druhé poloviny 19. století se pečené vodní ořechy prodávaly na evropských tržištích stejně jako pečené kaštany. Zajímavostí je, že právě v této době byla kotvice plovoucí dovezena do USA, konkrétně do botanické zahrady Harvardské univerzity. Odtud se rozšířila a dnes je na severovýchodě Spojených států považována za invazní druh nemající zde přirozeného nepřítele, který by její výskyt „zkrotil“.

Použité zdroje: Česká televize, Živé srdce Evropy