Z Alzheimera je obviněn hliník a oparový vir

Autor: Isifa.cz

Jak se zvyšuje věk dožití a populace stárne, roste i množství lidí postižených Alzheimerovou chorobou. Vědci zatím víceméně marně pátrají po příčinách, prevenci a léčbě. Nové výzkumy ale mnohé naznačují.

Podle WHO postihuje demence celosvětově 35 milionů lidí, do roku 2030 se tento počet odhadem zdvojnásobí a právě Alzheimer zde má minimálně poloviční podíl. Dávají nové poznatky nějakou naději na vývoj úspěšné léčby?

Průvodcem nám bude opět přehled tiskových zpráv výzkumných institucí na MedicalXpress.com.

Souvislosti s Downem

Studie ze Sanford-Burnham Medical Research Institute ukazuje, že změny probíhající v mozku při vzniku Alzheimerovy choroby jsou podobné jako ty, které způsobují Downův syndrom. Jedinci postižení Downovým syndromem také ve zvýšené míře nakonec onemocní i Alzheimerovou chorobou. Jinak samozřejmě Downův syndrom je čistě genetické onemocnění, kdy postižení mají tři namísto dvou kopií chromozomu 21 (více Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá).

Lidé s Downovým syndromem mají v mozku mj. sníženou hladinu proteinu sorting nexin 27 – možná se to týká i ostatních lidí, jimž hrozí demence. Odtud by se snad mohla odvíjet i prevence; technicky výzkumníci hovoří o tom, že za pokus by stálo inhibovat v mozku enzym gama sekretázu, jejíž zvýšená aktivita je spoluodpovědná za vytváření beta-amyloidů a plaků. (medicalxpress.com/news/2014–10-insight-people-syndrome-invariably-alzheimer.html)

Alzheimer, jídlo a alkohol

V Jama Neurol vyšel článek dávající do souvislosti Alzheimerovu chorobu a zvýšenou koncentraci neuropeptidu orexinu. Tato porucha je rovněž zodpovědná za poruchy spánkového cyklu. Bohužel opět zde těžko odlišit příčiny a následky, nicméně vzhledem k tomu, že orexiny regulují také chuť k jídlu, je určitě zajímavé je sledovat. Může se docela dobře totiž stát, že prospěšnost a škodlivost zde půjdou proti sobě.

Že pití alkoholu do určité míry před Alzheimerovou demencí chrání, je známo dávno – i když může přivodit demenci jinou. Nyní výzkum z University of Texas Medical Branch (Galveston), University of Kentucky a University of Maryland speciálně doporučuje popíjení lidem starším šedesáti let. Kromě prevence by alkohol měl přímo zvyšovat kognitivní funkce, speciálně epizodickou paměť (vybavování si událostí). Mechanismus fungování má být takový, že pití zvyšuje objem hipokampu. (medicalxpress.com/news/2014–10-youre-alcohol-memory.html)

Ostatně – Platón třeba navrhoval zakázat pití vína mladým lidem, více vína by se podle něj mělo pít až po třicítce, a teprve po čtyřicítce nechť si každý dopřává bez omezení. Dává to určitý smysl – spojení alkoholu a rizikového chování je určitě větší v době dospívání. Opilství v důchodovém věku je pak zvlášť příjemné tím, že člověk nemusí vstávat do práce a může si říkat, že než by se stihl upít, stejně nejspíš zemře na něco jiného, takže život si už alkoholem nezkrátí.

Výzkum New York State Institute for Basic Research in Developmental Disabilities na základě studie na zvířatech tvrdí, že prospěšná by mohla být strava obohacená vlašskými ořechy. Přičítají to ochrannému účinku antioxidantů obsažených v této potravině. Když se dávka, která prospívala myším, přepočítá na lidskou váhu, dostaneme doporučení na cca 4 dkg na den. (medicalxpress.com/news/2014–10-animal-reveals-potential-brain-health-benefits.html)

Oparový vir

Zvyšovat riziko Alzheimerovy choroby mají infekce virem Herpes simplex – ano, to je ten všudypřítomný a dobře známý původce oparů.

Výzkum ze švédské Umeå University přitom dodává, že virus má v sobě většina populace, protože po první infekci obvykle z těla nikdy nevymizí. Za normálních okolností se víceméně omezuje na občasná kožní onemocnění, při oslabeném imunitním systému však dokáže proniknout i do mozku. Riziko Alzheimera roste s věkem právě kvůli tomu, že stárnutí je spojené i se slábnutím imunitního systému. Ještě před propuknutím choroby by tedy mohla pomáhat léčba antivirotiky. (medicalxpress.com/news/2014–10-cold-sores-dementia.html)

Může za Alzheimera hliník?

Profesor Christopher Exley z britské Keele University opět rozvířil možnost, že na vzniku Alzheimerovy poruchy má nějaký podíl hliník. Po pravdě řečeno, tyto názory se objevily už v minulosti, nikdy se však nepotvrdily.

Hliník kolem sebe máme skoro ve všem, zdaleka ho nepřijímáme jen vařením v aluminiovém nádobí, ale třeba i v lécích na pálení žáhy nebo v některých deodorantech. Prof. Exley sice svým vystoupením vzbudil mediální ohlas, ani on však své tvrzení nepodpořil žádnými důkazy. Při pátrání ve starších zprávách na toto téma se opět objevují stejná jména z Keele University. Alzheimer's Society uvádí, že některé plaky v mozku nemocných obsahovaly zvýšené koncentrace hliníku, to ale může být spíše následek než příčina a shrnuje, že kauzální vztah není prokázán. (medicalxpress.com/news/2014–10-aluminium-contribution-alzheimer-disease.html)

Vezmeme-li zavděk anglickou Wikipedií, je to s toxicitou hliníku celkově dost nepřesvědčivé, organismus má řadu bariér a jednoznačný důkaz, že by běžná expozice hliníku představovala riziko pro zdravé lidi, chybí. Kdyby se osmdesátikilový člověk chtěl otrávit rozpustnou hliníkovou solí, musel by jí sníst půl kila. To samozřejmě není důkaz neškodnosti chronického vystavování se hliníku, ale na místě je skepse; každopádně vyhýbat se hliníku by bylo náročné a chce-li tedy člověk něco udělat pro své zdraví, má jednodušší cesty s prokazatelnějším účinkem.

Novinky z výzkumu Alzheimera
  • Na Massachusetts General Hospital tvrdí, že definitivně prokázali, že amyloidové plaky v mozku jsou vlastní příčinou choroby a zabíjejí neurony. To se ovšem předpokládá už od 80. let, praktičtější dopad má mít ovšem jiný závěr: mechanismus jejich vzniku je spojen s inhibicí enzymu GSK-3-beta a právě tento proces by mohl být nadějným terapeutickým cílem.
  • Sven Haller z Ženevské univerzity tvrdí, že dokázali diagnostikovat Alzheimera ještě před propuknutím psychických příznaků. Stačí k tomu prý nukleární magnetická rezonance (běžné vyšetření stačí prý doplnit technikou fMRI označovanou jako ASL, arterial spin labeling).
  • Na University of Kentucky zjistili, že od chvíle, kdy si lidé začnou stěžovat na poruchy paměti, uplyne v průměru 9 let do okamžiku klinické diagnózy a 12 let do fáze plné demence. V tomto mezidobí by se s tím prý mohlo něco dělat. (Ovšem dnes stejně nevíme co a navíc ne každý, kdo zapomíná klíče, vůbec musí takto skončit. Sledování bylo založeno zpětně – lidé účastnící se programu si zaznamenávali, zda pociťují zhoršování paměti, a u těch, kteří pak onemocněli, se zkoumaly jejich záznamy.)
6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 11. 2014 10:57