Vzal jsem si ji kvůli silikonům

Zvětšení prsou ani jiný plastický zákrok v těchto sférách neučiní vztah šťastným. Plastické operace mnohdy provázejí zklamaná očekávání.

Traduje se, že muži se dle svých preferencí v kánonu ženské krásy dělí na tzv. horňáky a dolňáky. Přesný procentuální odhad zastoupení v obou kategoriích není doposud zjištěn na reprezentativním vzorku populace. Tzv. sofistikovaný klinický odhad hovoří o mírné převaze první kategorie.

Velikost není všechno

Moderní kritická psychologie varuje před škatulkováním. Tj. před jednoduchými, nedostatečnými daty podloženými typologiemi. Přes ono varování předpokládám, že ženy se dělí též na dvě skupiny. První má problémy a nemilé pocity v souvislosti se svými malými ňadry. Druhá pak prožívá podobné pocity v souvislosti s pravým opakem předchozích zdrojů nespokojenosti. Tj. pod vlivem svých vpravdě nepřehlédnutelných prsou.

Dalším – opět pouze klinicky ověřeným zjištěním – je fakt, že mezi muži jsou jak ctitelé obrazně řečeno (mini) hruštiček (eventuálně jablíček), tak i milci (mega) melounů. Zdrobnělinu názvu posledně jmenovaného ovoce – melounky – sice čeština nabízí, ale skutečnost je jí pramálo vystižena.

Po vzoru slavných lékařů z (ne)dávných dob jsem se rozhodl uskutečnit jinak eticky nepřijatelný pokus na lidech. Přesněji – na jedné zkoumané osobě – sám na sobě. Po více než půlstoletí, jež uplynulo od radostné ztráty panictví, a po nejedné oběti věnované na oltář vědy mohu na základě psychologické metody introspekce tvrdit: „Malé nebo velké, to není to, oč tu hlavně běží.“

Minimum vědecké informace vyžaduje alespoň jedno srovnání. Porovnáme můj výše uvedený údaj s názory žen týkajících se velikosti nejmenovaného – výhradně mužům příslušejícího orgánu – pak tu je obvykle shoda. Velikost není všechno. Již staří Řekové konali v tomto směru tzv. křížové pokusy (muž a žena či jiné varianty). Jejich výsledky jsou stále svěží. V tomto směru není nic nového pod sluncem.

Perly z plastické chirurgie

Mezi psychologickými zákonitostmi je prokázána tendence splnit předpověď. Zamrazilo mne – připouštím, že ne na prsou -, když jsem na internetu četl pod hlavičkou jisté kliniky text, s jehož první větou zcela souhlasím:

Prsa jsou symbolem ženskosti, krásy a smyslnosti. Většinu žen ale trápí jejich nedostatečná velikost, plnost či nežádoucí tvar. Těhotenství, výkyvy váhy, ale i čas samotný se na stavu prsou podepíše a značně tak ovlivní sebevědomí žen, a to, jak se samy ve svém těle cítí…

Být čtenářkou, ženou, jež se v citaci poznává, vševědoucí Google mi nabídne východisko. Nabídek plastických chirurgů a pracovišť, jež jim vytvářejí údajně luxusní zázemí, je tam opravdu hodně. Zapomeňte na obvyklé katastrofické zprávy o tom, jak (obvodní) lékaři stárnou a ostatní „děkují a odcházejí“, potřebné atestace se u nás budou rušit a – zkrátka a dobře – bude zle.

Na fotkách plastičtí chirurgové působí mladistvě, leč zrale a optimisticky. Firmy s prsní krásou se předhánějí v různých benefitech lákajících pacientky. Vše je doprovázeno moudry nad zlato (respektive nad těch mizerných obvykle ani ne sto tisíc korun za operaci).

Namátkou MUDr. X. (muž) dí: „Většina žen, jež se na mne obracejí s žádostí o zvětšení prsou, pomoc opravdu potřebují.“

MUDr. Y. (též muž) kolegu doplňuje: „Poklesnutá či tzv. prázdná prsa by z medicínského hlediska žádnou úpravu nepotřebovala, ale z hlediska estetického a z pohledu ženy samotné je to vnímané jako něco, co není v pořádku. Je totiž narušena harmonie estetických tvarů, což působí nesourodě. Vzhledem k tomu, že dnes převládá názor, že vše musí být v harmonii, pak nám tato disharmonie vadí…“

Hle, zde hovoří nejen doktor veškeré medicíny, ale i (samozvaný) filosof a estetik. Nejen povislá prsa, ale i filosofii postmoderny bere takříkajíc „šimi miši“ vcelku a z jedné vody načisto. Málokdo, přesněji málokterá by svými prsy chtěl(a) být vředem na naprosté všeobecně známé harmonii současné společnosti a lidstva jako takového.

Hlas lidu (internetového)

Texty komentářů u článků na dané téma v internetových diskusích byly podrobeny rozboru formou analýzy diskursu. Jde o moderní metodu zaznamenávající a shrnující – zjednodušeně – obsah „toho podstatného, o čem je řeč“. Lze se zaměřit na všechny diskutující, jen na někoho, eventuálně i na písemné projevy.

Komentáře mužů desetinásobně převažují počet komentářů žen. Pánové se opakují v odmítání zákroku obvykle s emočním doprovodem typu: „Normální člověk neposuzuje ženskou podle toho, jak velká má prsa.“ Pánové, ač netázáni, informují svět: „Radši budu mačkat menší a povislejší, než silikony.“

MUDr. X. je zde na základě svého výše uvedeného výroku opakovaně považován jen za podnikatele, ne tedy za lékaře. Na rozdíl od jiných – nezřídka agresivně laděných diskusí – zde nejsou ojedinělá vyznání, jež sladce zní. Namátkou: „Každá žena má prsa krásná, a pokud ji její muž miluje, tak je má ještě hezčí…“ Dodat se chce jen: „A nikdy jinak!“

5+1 P aneb prsa a partnerský problém pohledem poradenského psychologa

Shrnu to, co jsem slyšel cestou poradenskou: Zvětšení prsou – odborně nazýváno augmentace – ani jiný plastický zákrok v těchto sférách neučiní manželství šťastným. Záletného Pavla nezmění v monogamního Šavla ani zavedení speciální výplně či implantátu pod prsní žlázu nebo sval jeho ženy.

Určující to není ani v opačném gardu. Dáma, jež hodlala svést ženatého kolegu, přičemž artilerii svých nyvých pohledů posílila dynamickým růstem v celkové anestezii – zplakala nad výsledkem. Věrná láska muže k vlastní ženě zvítězila – nejen nad lží a nenávistí, ale i nad přestupem z jedniček na trojky.

O peníze, jsou-li v peněženkách žen a manžel o nich (raději) neví – tu nejde. Dámy bývají velkorysé. V opačném případě – muž sponzor brble, jak je to strašně drahé. A co by se za „ty prachy“ dalo koupit. V tomto směru jej neobměkčí ani pohled na prasátko či zavařovačku, v němž bývaly léta spořeny drobné mince na kýžený zákrok.

Fascinující velikost a báječný tvar poprsí té druhé bývá muži zneužíván k pseudo zdůvodnění rozchodu. Skutečnost bývá složitější. Sebevědomí si – chirurgickým zákrokem – žena zvýšit může. Obvykle se tak i stane, leč ani zde se zázraky nedějí. Pokud obvyklý růst sebevědomí vyjádříme v hypotetických koruno-metrech, výsledek připomíná citát z díla klasika dobrého tónu J. S. Gutha-Jarkovského: „Je to přepych bohatých lidí, neboť stojí peníze, mnoho peněz.“ Na věci nic nemění, že ceremoniář na „Masarykově dvoře republikánském“ takto komentoval rozvod. Ne tedy pouhý rozchod s dříve již dosaženými rozměry poprsí.

Poučení nejen z internetu

Ženy mají mnohé, co zaslouží obdiv. Silnější pohlaví u nich přitahuje alespoň občas i ledacos, co nezasluhuje nejen zmíněný obdiv, ale ani následování. 

Muž, který se nechá tzv. utáhnout, ne snad na vařené nudli, ale na kusu umně zpracovaného silikonu, není rozumný chlap. Je to –  a moc se omlouvám za upřímnost – vůl.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 10. 2015 21:34