Vyřízli vám znaménko. Jak se z něj pozná rakovina?

Vaše odebraná tkáň se dostává k lékařům, o jejichž existenci nemáte zdání. Respektive nevíte, co všechno o vás vědí a že to jsou právě oni, kdo posuzuje třeba to, zda nemáte rakovinu. Každá vaše piha se totiž ocitne na patologii.

Pokud jste četli naši sondu do světa naší současné patologie, asi vás už tak nepřekvapí, že na patologii se dějí i jiné věci než pitvy. Naprostou většinu času tu provádějí histologická vyšetření, tedy pod mikroskopem zkoumají a posuzují odebrané vzorky tkání živých pacientů. Ale vezměme to popořadě.

Co se zvětšuje, mělo by jít z těla ven

Znaménko, tedy nevus se obvykle odoperuje celé. Lékař ho vyřízne, uloží do lahvičky s formolem a pošle na patologii. Někdy přiloží svůj komentář, třeba „zvětšující se nevus“, „svědící nevus“, to vše může být pro patologa pomůckou při stanovení závěrů. „Uvádí se, že když se ze znaménka stává zhoubný kožní nádor, může to například svědit. Osobně si myslím, že co se zvětšuje, by mělo jít z těla ven v každém případě,“ říká Zuzana Špůrková, primářka patologicko-anatomického oddělení Nemocnice Na Bulovce.

Každé odebrané znaménko i jiné tkáně tu zpracují poměrně složitým postupem do formy histologického preparátu.

Zalité v parafinu

Rozkladné procesy začínají hned po zániku buňky, vzorky se proto musí uchovat pomocí speciální techniky, aby bylo možné je vyšetřit. Nejprve se zalijí do bločku parafinu, který je pak možné řezat na neuvěřitelně tenké plátky. Znaménka se do malého boxu s parafinem vkládají ručně, pinzetou, jedno po druhém. Někdy jsou to blechy okem sotva viditelné. Do parafinu je navíc vzorky potřeba „usadit“ ve správné poloze. A jsou jich stovky a tisíce. Kolik vzorků projde laborantům a následně patologům rukama, závisí na tom, při jakém zařízení působí. Na Bulovce je velké kožní oddělení, kožních biopsií tedy mají na patologii hodně. „Kožní je jeden z našich hlavních dodavatelů, odhadem od nich můžeme mít tak dva, dva a půl tisíce vzorků za rok. Ne všechno jsou znaménka,“ říká lékařka.

Vzorky připravené v parafinu přístroj nakrájí na tenké plátky, natáhnou se na sklíčko a obarví. Takto můžou putovat pod mikroskop. „Proces zpracování materiálu – tkáně na histologický materiál – trvá víc jak čtyřiadvacet hodin, příprava mikroskopického vzorku je hotová během půl dne,“ popisuje primářka.

Pod mikroskopem: dvě procenta špatných zpráv

Kožní lékař obvykle vaše znaménko nejprve prozkoumá dermatoskopem a již v této fázi je schopen poznat spoustu věcí, například podezření, že by mohlo být zhoubné. Ale rozhodující slovo má patologie. „Všechno, co se z těla vyřízne, by se mělo posílat k vyšetření na patologii. Protože kožař, plastický chirurg nebo chirurg, který tkáň vyřízne, si může myslet, že to nic není. A opravdu to většinou nic není. Ale v jednom, dvou procentech se může schovávat nějaký problém,“ říká Zuzana Špůrková. Může jít o melanom – zhoubný kožní nádor, nebo metastázu – druhotné ložisko vzniklé zavlečením nákazy z primárního ložiska – jiného nádoru do kůže. Proto je lepší vyšetřit všechno, i když devadesát osm procent ze sta je opravdu přesně to, co klinik předpokládal – tedy nic. „Ale myslím, že nikdo by nechtěl být zrovna v těch dvou procentech, kdyby je někdo vyhodil do koše.“ Vyhazovat by se podle patoložky nemělo nic. „Dnes už se to snad neděje, ale v devadesátých letech k tomu bohužel občas docházelo v rámci úspor. Každé vyšetření něco stojí.“

Připravený histologický preparát prohlíží patolog a téměř vždy pak již ví, zda se mikroskopem dívá na nějaký problém. Lidé obvykle vůbec netuší, že se jejich zdravotním stavem zabývá i patolog. „Když je výsledek histologie naprosto jasný, patologa pacient v nadsázce prakticky vůbec nezajímá. Horší jsou méně obvyklé nádory nebo metastázy,“ popisuje Zuzana Špůrková. „Mám přístup do databáze pacientů Bulovky, můžu si příslušného člověka vyhledat včetně všech zpráv, které má v naší nemocnici uložené, prohlédnout si rentgeny a z toho se snažím dohromady složit nějaký obraz.“ Případy na konci spektra – zdravé znaménko a ošklivý melanom – lze prý rozlišit snadno (příklad vidíte v galerii). „Ale melanocytární léze, například melanomy a další poruchy, jsou tak složité, že někdy se ani patologové nedohodnou, co to přesně je. Zažila jsem i pár případů, které nikdy nikdo nerozseknul, jak to vlastně je, jestli je to zhoubné, nebo ne. To neznamená, že to nevím já nebo kolegové na patře, takové vzorky posíláme specialistům, kteří se zabývají jenom dermatopatologií, a stane se, že to nevědí ani oni. Ono teoreticky to vypadá velmi jednoduše, máme kategorie, co je nevus, co je melanom… ale v reálu je to strašně složité posoudit,“ popisuje primářka. „Nejhorší je šedá zóna mezi benigními (nezhoubnými) a maligními (zhoubnými) nálezy, jde o jednotky případů, které není schopen rozhodnout nikdo.“

I kvůli nejednoznačným případům, kdy se nad odebranou tkání sejde více odborníků, je namístě časová rezerva mezi odebráním vzorku a „vyřčením ortelu“ pacientovi. Celý proces od doručení vzorku po vyhodnocení trvá většinou zhruba týden. Každé vyšetření, ať už je nález jakýkoli, má svůj výsledkový list, který se posílá zpět k lékaři spolu s nálezem. Odesílající lékaři si zvou pacienty na kontrolu obvykle až po čtrnácti dnech. „Nechávají si určitou rezervu, výsledky by již měli mít určitě v ruce, aby pacient nebyl stresovaný. Mohl by získat pocit, že když nemá po týdnu výsledky biopsie, že se asi něco děje,“ vysvětluje patoložka. Každý pacient, který bohužel dostane diagnózu melanomu, by měl následně projít onkologickým kolečkem, kde vyšetří, jestli například nemá někde metastázy, sledují jej a eventuálně léčí.

Nepodceňujte prevenci – nechte si zkontrolovat znaménka

  • Každý rok přibývá lidí, které postihne zhoubný melanom. Denně na tento typ rakoviny kůže zemře zhruba jeden člověk.
  • Ani moderní léky nezaručí, že onemocnění neskončí fatálně. Zásadní význam má proto prevence. Nejlepší je chovat se tak, aby člověka melanom vůbec nepostihl (tzn. zejména chránit se před nadměrným slunečním zářením), případně aby byl zjištěn v co nejranějším stadiu, kdy je velká šance na uzdravení.
  • Nedávný průzkum, který na toto téma provedla Všeobecná zdravotní pojišťovna, ukázal, že lidé prevenci neberou příliš vážně. Pravidelné preventivní prohlídky mateřských znamének, které mohou včas odhalit rakovinu kůže, spíše ignorují. Každý druhý si znaménka nenechává lékařem kontrolovat vůbec (48,77 %). Naopak pravidelně to dělá jen 14,8 % dotázaných, zbývající jen občas (36,43 %). Ženy jsou i zde poctivější – pravidelně nebo alespoň občas si jich nechává u lékaře zkontrolovat znaménka 57 %, zatímco u mužů je to jen 35 %.
  • Bezmála 85 % dotázaných nicméně alespoň ví, jak poznat nebezpečné znaménko. U zbývajících 15 % nelze vyloučit, že by mohli některé varovné příznaky špatně vyhodnotit. A opět ženy vedou – varovné signály umí správně vyhodnotit 90 % žen a jen 71 % mužů.

Každá vaše piha leží roky ve skladu na patologii

Někdy, ve složitějších případech, je potřeba podívat se do minulosti pacienta, obrátit se na jinou patologii, aby zapůjčila preparáty, které od daného člověka před lety vyšetřovali. Nebo se podívat do vlastního archívu. Všechno se totiž schovává a to po dlouhá léta. Záleží na skladovací kapacitě dané patologie. Uchovává se jak tkáň zpracovaná do formy parafinových bločků, tak z ní připravené mikroskopické preparáty na sklíčku. „Snažíme se je uchovávat co nejdéle. Tady na Bulovce máme preparáty pět let, tkáně dvacet let, na víc už tu není místo. Je jich plný suterén. Jestli vám tu před dvaceti lety operovali žlučník, najdete ho tam,“ říká primářka. Více v článku Moderní patologie slouží jen živým pacientům.

Vzorky by měla uchovávat každá patologie. Nakonec, po letech, skončí všechny likvidací spolu s dalším odpadem ze zdravotnického zařízení. I ta vaše piha.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 6. 2016 9:51