Vodu z vodovodu, prosím! Přinesli vám ji?

Objednávám si jídlo za sto padesát osm korun. „A co si budete přát k pití?“ Už to začíná. Mám nebo nemám to říci? Slečna servírka vypadá mile. Pomalu to ze mě leze „Dala bych si… obyčejnou vodu.“ Kupodivu jí to nevyvede z míry a bez náznaku překvapení se ptá dál: „Chcete perlivou, jemně perlivou nebo neperlivou?“ Copak mi nerozuměla? „No, neperlivou přece!“ Za malou chvilku mi na stole přistane neperlivá voda ve skle za pětatřicet korun!

Příště a v jiné restauraci to zkouším znovu. Tentokrát pomalu a zřetelně řeknu, co chci: „Dala bych si vodu z vodovodu.“ Následuje trapná chvilka. Číšník si mě dlouze prohlíží a ptá se, zda to myslím vážně. Rázem si připadám jako naprostá socka, která chce ušetřit „jen“ třicet korun. Na čele mi vyrašily kapky potu. Celá rudá kývám a nejistě dodávám: „Ano, mě chutná více než minerálka.“ Číšník koukne na můj doprovod, kterému není situace rovněž příjemná, a praví: „Stejně jí přinesou mattonku.“

ČTĚTE TAKÉ: Co pít, když sportuji

Proč piji vodu z vodovodu?

Samozřejmě jsem rovněž před časem podlehla módě a nějakou dobu si kupovala petláhve s minerálkou. Dle doporučení lékařů jsem i střídala značky. Trvalo mi několik let, než jsem dostala rozum a navrátila se ke starému dobrému zvyku – natočené vody přímo z kohoutku rovnou do sklenice.

Důvodů je hned několik. Tak zaprvé, voda z vodovodu je opravdu pitná a vysoce kvalitní, za druhé, což je velice podstatné – už jsem přeminerálkovaná a pražská voda mi prostě chutná, za třetí je to mnohonásobně levnější a v neposlední řadě jsem líná tahat do třetího patra těžké balíky vod a následně zase vynášet petláhve, které se velice rychle hromadí, do kontejneru na plasty.

ČTĚTE TAKÉ: Seriál o víně: Jak se stát otravným hostem

Proč mám platit za něco, co nechci?

Majitelé restaurací si zřejmě říkají, ať si doma piji co chci, u nich musím drahé bublinky, a to mě rozčiluje. Jejich zaměstnanci mi dokonce drze nabízejí i neperlivou vodu ve skle a to už postrádá smysl – proč platit tolik peněz za balenou neperlivou vodu, když litr točený z vodovodu vyjde zhruba na 0,0055 koruny? Přičemž balená neperlivá voda je často jen stočenou vodou z kohoutku. Opravdu si raději dám čerstvou vodu, než tu, která na mě už nějakou dobu čeká v mrazáku.     

K TÉMATU: Ovocné džusy: Víte, co pijete?

Změnit postoj

Chce to změnit postoj. Můj i restaurací. Sebevědomě si o „kohouta“ říkat. A červenat se musejí ti, kteří mi nevyhoví. Ne, nejsem socka, já tedy ne. Vždyť jim přece udělám útratu za jídlo, někdy i za víno. To jim opravdu těch třicet korun navíc za to stojí?

Naštěstí jsou i pokroková pohostinná zařízení, kde na hosta automaticky čeká džbánek nebo karafa s vodou a třeba i plátkem citronu. Bohužel jich je více v zahraničí, kde bývá karafa s vodou z vodovodu samozřejmostí. V arabském světě na vás v restauraci naopak běžně čeká konvička s čajem a pokud jste žízniví, bez remcání přinesou čaj nový. Tak proč je to v České republice problém?

Kde mi v Praze bez problémů nalili čistou vodu?

• Restaurace Barbar ve Všehrdově ulici v Praze 1

• STROP Café v Balbínově ulici v Praze 2

• Kavárna Mlejn na Kampě

• Mexická restaurace AmigoS v ulici Anny Letenské v Praze 2 – karafa s vodou a plátkem citronu je naprostou samozřejmostí.

Foto: Agentura SXC