Vlčí děti

Autor: SXC

Chovají se jako zvířata. Nedovedou mluvit ani pořádně stát. Jediné, co cítí, je strach. To proto, že byly opuštěny, týrány, nemilovány.

V dalším dílu seriálu o lidské psychice se věnujeme problematice těch nejdůležitějších – dětí. Připomeneme si, jak velkou roli pro jejich vývoj hraje řádná výchova a přítomnost mateřské lásky a domova obecně. Co se stane, když je dítě o tyto faktory ošizeno?

Geny, nebo prostředí?

Otázka stará tak jako samo lidstvo. Předurčují náš charakter pouze geny nebo jsme během dospívání ovlivněni také prostředím? Kdo v tomto odvěkém souboji vyhrává? Když se podíváme na problematiku tzv. vlčích dětí, musíme jednoznačně připsat body na stranu prostředí.

Za posledních 300 let bylo zaznamenáno přes 50 případů tzv. vlčích dětí, tedy dětí, které byly vytrženy z rodinného zázemí velice brzy, ještě před tím, než si osvojily základní schopnosti nutné pro život ve společnosti.

Amala a Kamala - první "vlčí děti"

Amala a Kamala – první „vlčí děti“

Je nutné, aby se ve výchově dítěte neprošvihlo správné načasování, tzv. kritické období. A to se týká právě prvních pěti let lidského života. Právě v něm by se dítě mělo těmto schopnostem naučit, především řeči. Pokud jedinec díky nelidským podmínkám svůj vhodný čas prošvihne, může se stát, že se plně dorozumívat už nikdy nenaučí. Stejně tak jako bude mít vždy problém se vzpřímenou chůzí, normálním oblékáním, navazováním mezilidských vztahů a zdravými pravidelnými stravovacími návyky.

Ztráta lidskosti

Jako první vstoupily do učebnic sociologie pod přízviskem „vlčí děti“ dvě dívenky Amala a Kamala. Ty objevil v indickém lese misionář Joseph Singh roku 1920. Zde vyrůstaly ve společnosti vlčí smečky jako právoplatné příslušnice tohoto druhu. Když je misionář odvedl do domova, který v Indii pro opuštěné děti zřídil, netušil, jak velký úkol před ním stojí. Dvouletá Amala a osmiletá Kamala se zásadně pohybovaly po čtyřech. Kolena a lokty měly pokryté hrubými mozoly. Postavit se zpříma ani jedna z nich nedovedla, nevěděly ani jak použít ruce k úchopu předmětů. Byly schopné požít jen syrové maso. Co je však nejhorší: neuměly mluvit. Samy sebe pravděpodobně považovaly za vlky.

V domově byly nešťastné. Jejich opatrovník si kladl otázku: Nečiní špatně, že se snaží holčičky přivést do světa lidí? Nebylo by jim lépe s vlky? Amala zemřela po několika měsících v civilizaci, o Kamalu pečovali ještě několik let. Před svou smrtí už dovedla normálně chodit a požívat běžnou stravu. Stala se také mnohem důvěřivější v interakcích s ostatními dětmi. Nikdy se však nenaučila více než 40 slov.

Bez mateřské lásky to nejde

Děti žijící tak dlouho v izolaci utrpěly nejen na schopnostech, ale i na psychickém zdraví. Neukojení základních lidských potřeb, například hygienických nebo výživových, a především absence mateřské lásky a tepla domova činí dítě deprivovaným. Dochází k silnému poškození psychiky, ztráty důvěry v okolí, úplnému nepochopení lidských a společenských návyků. Představte si, že by neexistovala morálka, žádné společenské normy, psané i nepsané, mezilidské vztahy a svazky a žádné hygienické zvyklosti. Představte si život mezi zvířaty. To je život vlčích dětí.

Případ vlčích děvčat byla tragedie dětí bez rodičů, s moderní dobou získávají příběhy dětí bez mateřské lásky snad ještě hrůznější podoby. „Matka držela ve sklepě malého synka. Žil ve vlastních výkalech. Muž věznil a opakovaně znásilňoval dvě dcerky? Když křičely, zbil je… „ – doléhá k nám z médií. Kdo jsou ti lidé? Jaký rodič dovede zotročit vlastní dítě, proč to dělá? Většina z nich odpověď sama nezná. Přesto svým dětem berou život, sotva jim ho vdechli. A čím déle žijí tyto děti jako zvířata, tím menší mají šanci na návrat k normálnímu životu.

Fritzlové jsou i mezi námi

Před sto lety rodiče děti opustili. Dnes je po porodu zavřou do temné místnosti a mučí. A nejde o o ojedinělý úkaz. Hodně takových případů se odehrálo v Německu a Rakousku druhé poloviny 20. století. Vliv nacistické minulosti je zde podle odborníků více než patrný.

Josef Fritzl, dceru věznil ve sklepě 24 let

Josef Fritzl, dceru věznil ve sklepě 24 let

„Vyrostl jsem v době nacismu, což znamenalo ctít autoritu, potřebu někoho kontrolovat. Myslím, že jsem si některé z těchto hodnot osvojil,“ prohlásil Rakušan Josef Fritzl, který věznil ve svém sklepě vlastní dceru po celých 24 let. Zde žila v nelidských podmínkách, bez možnosti vyjít na denní světlo. Ale nejen to. Vlastní otec každodenně scházel z domu, kde žil normální rodinný život, aby zde dceru znásilňoval. Ta mu v podzemí porodila 7 dětí, jedno z nich krátce po porodu zemřelo. Děti i s matkou byly osvobozeny teprve v roce 2008. Když tehdy poprvé spatřily denní světlo, údajně připomínaly vězně z koncentračních táborů.

I tyto děti, začaly žít svůj skutečný život teprve tehdy, když už měli mnozí z nás první kamarády, první lásky, uměli počítat číst a psát. A je otázka, jestli jim se to kdy podaří.

Čtěte také: Pedofil má děti rád

Zdivočelé děti však nejsou problémem, nad kterým bychom mohli mávnout rukou. Týrání a zanedbávání dětí není Čechům cizí. „Množství odhalených případů týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání dětí je každým rokem vyšší. V roce 2010 bylo v ČR úřady evidováno celkem 5 787 případů, což je nejvíce za uplynulých deset let,“ uvádí Nadace Naše dítě. Média nám často přinášejí zprávy o nějakém tom českém Fritzlovi. Případ chlapečků ze severních Čech, kteří strávili několik měsíců svého života v malinké temné komůrce, zavšivení a ve výkalech, nebo snad nejznámější případ z Kuřimi by pro nás měly být alarmující.

Sociálky budou mít návod pro případy týrání dětí

V souvislosti zejména s nedávným případem týraného chlapce z Brna dojde ke změně systému péče o ohrožené děti, informovala začátkem června agentura ČTK. Sociální pracovníci dostanou návod, jak by měli podobným událostem předcházet. Rodinám by měli začít poskytovat pomoc hned, když se v nich objeví první problémy. Začnou spolupracovat také s lékaři, učiteli i policií.

Podle odborníků by sociální pracovníci měli změnit svůj přístup. Neměli by působit jako „orgán represe“, která už bohužel stejně dětem často nepomůže, ale měli by se soustředit hlavně na prevenci. Sociálka musí umět situaci v rodině vyhodnotit tak, aby v ní dětem nehrozilo nebezpečí, a eliminovat rizika.

„Společnost nesmí být k násilí na dětech slepá a nevšímavá. Nezapomínejme na oznamovací povinnost, kterou nám všem ukládá zákon. Pokud máte podezření, že ve vašem okolí dochází k týrání dítěte, neváhejte se obrátit na příslušné úřady. Můžete tak pomoci zachránit život dítěte,“ říká ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová.

Josef Fritzl se může vymlouvat na minulost svého národa. Ale vždycky si budeme klást úplně stejnou otázku: Který rodič může být něčeho takového schopný? Přestože rodiče-tyrani podstupují psychologická a psychiatrická vyšetření, pro pochopení nám tentokrát asi nepomůže žádná psychologická analýza. Pro některé činy zkrátka není omluvy.

Zdroje:
Giddens, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999
Hall, Allan. Josef Fritzl Netvor z Amstettenu. 1.vyd. Práh, 2009
en.wikipedia.org

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 11. 2013 16:03