Vítězství v léčbě diabetu

Epidemie jednadvacátého století – tak se někdy hovoří o cukrovce neboli diabetu. Nedá se přitom říci, že se zde uplatňuje nadsázka – už nyní se s diabetem v České republice léčí skoro 800 tisíc lidí. Větu „máte cukrovku“ loni z úst lékaře slyšelo 60 000 nových pacientů – o deset tisíc více než v předchozím roce.  Pokud tento trend bude pokračovat, v roce 2035 už bude s touto nemocí sledován každý desátý Čech. 

Epidemie jednadvacátého století – tak se někdy hovoří o cukrovce neboli diabetu. Nedá se přitom říci, že se zde uplatňuje nadsázka – už nyní se s diabetem v České republice léčí skoro 800 tisíc lidí.

Větu „máte cukrovku“ loni z úst lékaře slyšelo 60 000 nových pacientů – o deset tisíc více než v předchozím roce.  Pokud tento trend bude pokračovat, v roce 2035 už bude s touto nemocí sledován každý desátý Čech. 

Rodina, kde není diabetik, je přitom už dnes spíše výjimkou. Navíc i zde lékaři hovoří o pověstné špičce ledovce – další statisíce lidí s cukrovkou žijí, ale zatím nebyla diagnostikována. Čím to je? Jednou z příčin je stárnutí populace – čím je člověk starší, tím je cukrovka pravděpodobnější. Druhá hlavní příčina tkví v nezdravém životním stylu.  Jednoduše řečeno – Češi tloustnou a málo se hýbou. Cukrovka a obezita přitom tvoří spojené nádoby.

Samotná zvýšená hladina cukru v krvi by až takovým problémem nebyla – nebolí a neobtěžuje. Co ale bolet může – a co v konečném důsledku může i zabíjet  – jsou komplikace diabetu. Neléčená cukrovka má destruktivní vliv především na cévy a nervy – to ve svém důsledku může vyústit v infarkt, mrtvici, selhání ledvin, slepotu nebo nutnost amputace nohou.

I laik, který se s cukrovkou (zatím) nepotkal, tuší, že má něco společného s inzulinem. Podstatou této nemoci je, že tělo buď tvoří inzulinu málo (případně jej netvoří vůbec), anebo jej nedokáže využívat. Základem léčby diabetu je tedy buď dodání inzulinu zvenčí anebo podpora jeho vstupu do jednotlivých buněk. V poslední době se ale do popředí dostává další cesta, jak udržet hladinu cukru v krvi v žádoucím rozmezí. I ta souvisí s hormony – v tomto případě s těmi, které se tvoří ve střevní stěně. Důležitý je především ten, který lékaři označují zkratkou GLP-1. Kromě toho, že tato látka snižuje koncentraci cukru v krvi, má z hlediska léčby diabetu celou řadu dalších pozitivních účinků. Zdá se, jako by v organismu bylo předem počítáno, že se s něčím takovým, jako je cukrovka, může potkat a GLP-1 byl pro tuto situaci rezervou či dokonce tajnou zbraní.

Samozřejmě se nabízí otázka – nešlo by tedy tento hormon využít k léčbě stejně jako inzulin? Odpověď zní: „nešlo“, protože se v organismu rozpadá během několika minut. S touto odpovědí se ale vědci nespokojili. Podařilo se jim vyvinout přípravky, které jsou s GLP-1 téměř totožné, ale v těle vydrží aktivní i 24 hodin. Co je důležité, jejich vlastnosti skutečně věrně napodobují přirozený hormon – proto se nazývají GLP-1 analoga. Snižují hladinu cukru v krvi díky zvýšené stimulaci tvorby inzulinu a také tím, že omezují uvolňování glukózy, která je nahromaděna v játrech.

To, co diabetiky skutečně ohrožuje, je vzestup hmotnosti – každý kilogram navíc zvyšuje riziko onemocnění srdce, ledvin nebo například pohybového systému. Dosavadní léčba nemocným v tomto ohledu příliš nepomáhala – ještě donedávna platilo, že všechny léky na cukrovku vedou k přírůstkům na váze. GLP-1 analoga mohou působit opačně. Studie totiž prokázaly váhový úbytek 3–5 kg za měsíc. Bylo přitom prokázáno, že taková léčba působí několika několik různými způsoby. Zmenšuje chuť k jídlu, pravděpodobně ovlivněním centra sytosti v mozku. Zpomaluje také vyprazdňování žaludku – člověk se díky tomu cítí déle sytý. Každý kilogram se přitom počítá. Rozhodně není cílem, aby každý nemocný měl postavu trénovaného atleta. Obrovský význam pro zdraví má už snížení tělesné hmotnosti o pět až deset procent.

Více o nemoci: Cukrovka (Diabetes mellitus)

Dalším hrozbou, která nad diabetiky visí, je vysoký krevní tlak. Ne nadarmo se mu říká „tichý zabiják“. Nijak na sebe neupozorňuje, může ale vést ke katastrofě v podobě infarktu nebo mrtvice. Rovněž zde byl potvrzen pozitivní účinek GLP-1 analogu – studie prokázaly, že snižuje především systolický (tedy ten „horní“) tlak.  I tady platí to, co u obezity:  Každé zlepšení kontroly tlaku přináší pacientovi prospěch.

Léčba prostřednictvím GLP-1 analog má ještě jednu zásadní výhodu – není spojena s vyšším výskytem hypoglykémií – tedy nežádoucím poklesem koncentrace cukru v krvi. Tělo si složitým mechanismem hlídá, aby GLP-1 nebylo moc, a dokáže to, i když se setká s „umělým“ hormonem. Nejde jen o to, že hypoglykémie je pro diabetika velmi nepříjemná zkušenost. Dnes se již ví, že časté hypoglykémie zkracují život.

Léků na diabetes přibývá a s nimi i možnosti, jak „ušít“ léčbu na míru každému pacientovi.  Existuje už na tisíc možných kombinací jednotlivých přípravků – jistě ne všechny najdou v praxi uplatnění. O GLP-1 ale určitě lékaři a pacienti budou komunikovat stále častěji.

„Diabetes dlouhou dobu nevede ke konkrétním potížím, proto si mnoho lidí myslí, že nějaké číslo – míním tím vyšší glykémii -, přece není nic závažného," upozorňuje diabetolog profesor Milan Kvapil, přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a prezident Diabetické Asociace ČR.