Vím, co se učíš, ale netuším, co piješ

Ptali jste se někdy svých dětí, jakou nabídku nápojů mají ve škole k obědu? Máte představu, zda lahvičku, kterou si ráno bere do aktovky, vypije postupně, naráz, nebo téměř netknutý obsah doma vylije? Víte, co a jak vaše dítě vlastně pije?

Děti tráví velkou část dne ve škole. Ty menší prosedí dopoledne v lavicích, odpoledne jsou mnohé v družině. Ty větší mívají i odpolední vyučování. Přestávky jsou krátké, hodiny se přetahují, je potřeba přesunout se do jiné třídy, připravit pomůcky na další hodinu, probrat něco s kamarády (a zjistit, co nového na Snapchatu a Facebooku). Na svačinu si hladovci ve vývinu čas většinou najdou, i když kvalita svačin výživového poradce nepotěší, jak jsme se přesvědčili v testu na jedné základní škole. Mají děti vůbec čas a chuť se napít? A když už pijí, víte co?

Seď a nevrť se

Během vyučovacích hodin většinou děti nemají dovoleno jíst a pít, i když se najdou i výjimky. Některým školám nebo jednotlivým učitelům nevadí, když si dítě vyndá lahvičku a napije se, pokud má žízeň. Pětačtyřicet minut se dá jistě bez tekutin přežít. Přežít se samozřejmě dá i celé vyučování, ale podle odborníků se to může podepsat například na soustředění dítěte na výuku. „Nepozornost ve škole může být způsobena i nedostatečným pitným režimem. Dehydratace totiž způsobuje únavu, bolesti hlavy a nesoustředěnost,“ říká Petr Tláskal, lékař specializující se na výživu. Zároveň upozorňuje, že je důležité, aby se dítě dostatečně napilo již ráno u snídaně.

Mírná dehydratace se projevuje sníženou schopností soustředění, prodloužením reakčního času a únavou. Jedny ze symptomů jsou suché rty a snížená tvorba moči. Při větším nedostatku tekutin nastupuje bolest hlavy, stres, nervozita a další potíže.

Během přestávek děti nemusí mít moc času, a pokud nejsou zvyklé se napít, snadno na to pro jinou činnost zapomenou. Lékaři proto doporučují vybudovat u nich zvyk „napít se“: „Pitný režim je třeba děti naučit zrovna tak, jako jiné návyky. Je proto na rodičích, aby je naučili, že pravidelný přísun tekutin je pro jejich zdraví a organismus opravdu prospěšný,“ říká lékařka Jana Foltinová. Podle odbornice není dobře, když dítě pije až v momentě, kdy pocítí žízeň. Pocit žízně je totiž ochranný mechanismus těla, který nastoupí ve chvíli, kdy zaznamená nedostatek vody. To už ale množství vody kleslo pod optimální hladinu, proto je dobré doplňovat tekutiny do těla průběžně a pocitu žízně předcházet.

Co děti pijí o přestávkách

Někteří školáci si nosí do školy vlastní nápoje, takže rodič může alespoň ovlivnit, co to bude. Už nemá moc velký vliv na to, jestli dítě nápoj skutečně vypije. Někdy se lahvička nese domů téměř netknutá, potomek obsah raději vylije do dřezu, než aby vysvětloval, proč se nenapil, a druhý den poslušně nafasuje další. Neznamená to nutně, že ve škole nepije. Zvláště větší děti, které už u sebe mají nějaké peníze, využívají možnost nákupu pití v automatu nebo školním bufetu či jídelně.

To byl donedávna celkem velký problém, některé školy totiž vyhověly poptávce dětí a nabízely hlavně různé přeslazené limonády a další nezdravé nápoje. Naštěstí už ale byla schválena takzvaná „pamlsková vyhláška“, která konkretizuje, jaké potraviny do školních bufetů a automatů patří a jaké ne. Školy tak teď mají zbytek kalendářního roku na nápravu a od 1. 1. 2017 tam už školáci žádné nezdravé limonády nenajdou. Vyhláška platí pro základní školy a pro společné základní a střední školy. Na samostatných středních školách si však studenti budou moci i nadále zakoupit svou oblíbenou limonádu.

Ve školních bufetech a jídelnách nabídka kolísá, většinou vedle vody a slabých minerálek, což jsou nápoje pro děti ideální a doporučované, najdeme ty z kategorie „tolerované“, tedy například ovocné šťávy a džusy, až po vyloženě nevhodné sladké limonády. Jistě, křiklavá malinovka nebo sladký kolový nápoj dětem čas od času neuškodí, ale jejich pravidelná konzumace vede k obezitě, zbytečně zatěžuje dětský organismus a přispívá rovněž ke vzniku zubního kazu.

Nápoje vhodné pro děti:

  • přírodní pramenitá voda
  • nízce až středně mineralizované minerální vody
  • neslazené ovocné čaje
  • čerstvé nedoslazované džusy ředěné alespoň 1:1 s vodou

Co by děti pít neměly:

  • limonády
  • kolové nápoje
  • doslazované džusy a nektary
  • kávu
  • energy drinky
  • slazené ledové čaje

Některé školy zkouší novinky, například automat na čerstvou šťávu z pomerančů apod. A samozřejmě, všude teče voda z kohoutku. Ta by měla být pitná, i když – jak ukazují nedávné události a čerstvý případ v Brně – záruka kvalitní vody je spíše v lahvi. „Základem pitného režimu by měla být pramenitá voda, případně středně a mírně mineralizované přírodní minerální vody. Vyhýbat by se děti měly syceným nápojům, které snižují zájem o příjem tekutin, či limonádám, které přinášejí negativa v podobě nadměrného příjmu cukru. Přehánět by neměly ani ovocné šťávy, ty mohou obsahovat velké množství přirozeně se vyskytujících cukrů,“ říká Petr Tláskal.

Hurá, je tu oběd!

Školní jídelny nabízejí obvykle v rámci zaplaceného oběda i nějaký nápoj „zdarma“. Typicky je to slazený čaj, což podle odborníků není zrovna ideální volba. Podobně jako zmíněné limonády a šťávy se podepisuje na tloustnutí dětí. „K vyřešení dětské obezity někdy stačí jen odnaučit se zvyku pít čaj s cukrem, vodu se sladkou šťávou, neředěný ovocný džus či limonády,“ říká lékař. Lidé si mnohdy neuvědomí, kolik cukru ve slazených nápojích přijímají.

K obědu si děti mohou dokoupit jiný nápoj dle vlastní volby, nabídka je opět široká a záleží na vedení školy, jak si její složení nastaví. Když se však budete shánět po obyčejné vodě, uspějete pravděpodobně až na nejbližším WC. Při troše štěstí a osvícení jsou vody či minerálky alespoň v nabídce jídelny nebo bufetu k zakoupení. Pro menší děti jsou vhodné přírodní pramenité nebo slabě mineralizované vody, starší žáci a studenti mohou i ty středně mineralizované.

Jestli se děti u oběda napijí, či ne, se nikdo zvlášť nestará. A honem, honem, za chvíli zvoní a je tu odpolední vyučování nebo družina…

Jak ukázal nedávný průzkum českých dětí, pijí sotva dostatečně a vhodně, pokud jsou doma a s rodiči. Jakmile jsou v jiném prostředí, typicky ve škole, výsledky mohou být podstatně horší.

Podle belgické studie, kterou provedla univerzita v Gentu, tamní žáci základních škol dorazí do školy s nízkou úrovní hydratace a většina z nich tento stav během dne nezlepší. Pětasedmdesát procent dětí nebylo dostatečně hydratováno při příchodu do školy a více než polovina zůstala nedostatečně hydratovaná v průběhu dne. Zajímejte se nejen o to, co se dítě ve škole učí a jaké má známky, ale i co a jak tam pije. Má to svůj význam, jak ukazuje ve své práci americký lékař a popularizátor vědy Michael Greger, který zdůrazňuje důležitost správné hydratace pro duševní zdraví a kognitivní výkony.

MUDr. Petr Tláskal, CSc.

Vedoucí lékař oddělení léčebné výživy a předseda Nutričního týmu ve FN Motol. Předseda Společnosti pro výživu (SPV).

Dlouhodobě působí ve FN Motol, do roku 2012 byl primářem Dětské polikliniky. Zkušenosti s klinickou výživou získal při studijním pobytu v Hospital Necker – pařížské dětské nemocnici a při pracovním pobytu v nemocnici Argenteuil, Francie. V roce 1997 obhájil diplom pařížské univerzity René-Descartes pro klinickou výživu s platností v zemích EU. Problematikou výživy se zabýval i při pracovním pobytu v Tunisku, kde pracoval jako primář dětského oddělení. Je autorem řady publikací, článků, přednášek, které se vztahují k problematice výživy.


MUDr. Jana Foltinová

Vystudovala 3. LF UK. Pracovala na Krajské hygienické stanici Středočeského kraje jako hygienik v běžném i preventivním dozoru, na Ministerstvu zdravotnictví ČR v odboru hygieny a epidemiologie, posléze byla jmenována ředitelkou odboru hygieny a zástupkyní hlavního hygienika ČR. Z této funkce odešla po deseti letech do společnosti HBSW, kde měla na starost jakost balených vod.

Během své dlouholeté kariéry se podílela např. na zavedení celoplošných preventivních programů ochrany zdraví pro děti, vypracovala koncepci transformace hygienické služby, úzce spolupracovala na tvorbě legislativy v oblasti bezpečnosti potravin i harmonizaci české legislativy s normami EU, účastnila se také založení Monitoringu zdravotního stavu ve vztahu k životnímu prostředí. Byla ředitelkou Rady monitoringu, členkou Komise pro státní zkušebnictví, Rady pro akreditaci a zastupovala Ministerstvo zdravotnictví ČR v Radě životního prostředí a u Státního fondu životního prostředí.

Dnes je v důchodu, stále je však aktivní v oblasti bezpečnosti potravin a kvality balených vod, je technickým expertem Českého institutu pro akreditaci a místopředsedkyní Svazu minerálních vod.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 9. 2016 10:42