Víceletá gymnázia – silné místo v nevyrovnaném školství

V 90. letech rostly jako houby po dešti. Po vyprahlé době totality se školství vracelo k tradici prvorepublikových gymnázií. I když jejich kvalita byla ve své době nepopiratelná, nedá se dvakrát vstoupit do stejné řeky. A jejich znovuzrození umožnilo, aby v českém vzdělávacím systému vznikla schizofrenická situace. Děti jsou selektovány dřív, než se stačí rozkoukat.

Nejdřív trochu faktů. Ve školském zákoně jsou uzákoněna gymnázia osmiletá, šestiletá a čtyřletá. Přestože tento systém původně předpokládal maximální prostupnost, dnes by se podle zákona nemělo přecházet např. ze šestiletého gymnázia na osmileté, či ze sedmičky na osmileté gymnázium.

škola

Důvodem je prý rozdíl mezi školskými vzdělávacími programy, které jsou jiné pro základní školy a jiné pro gymnázia. „Není mi jasné, proč by žák základní školy nemohl přestoupit na gymnázium po přestupových zkouškách, má-li jeho škola podobné curriculum jako osmileté gymnázium. Zvláště je-li řada druhostupňových učebnic schvalována s doložkou pro např. 8. třídu a odpovídající třídy víceletých gymnázií. Používají-li obě školy stejné učebnice, kde je problém?“ ptá se KATEŘINA DEJMALOVÁ, ředitelka Lauderových škol v Praze. Upozorňuje tím na jeden z mnoha bodů školského systému, ve kterém víceletá gymnázia fungují jako neorganický prvek, se kterým si nikdo neví rady.

Student gymnázia, to zní dobře!

Ze strany ministerstva školství existuje dlouhodobý odpor vůči víceletým gymnáziím, Eduard Zeman se je v roce 2000 pokoušel neúspěšně zrušit, současní ministři jsou již v nabízeném řešení opatrnější. Jádro problému tkví v začátcích devadesátých let. Bez jakékoliv přípravy celkové koncepce školství ministerstvo podporovalo vznik těchto gymnázií. Nabízela totiž kvalitní vzdělávání pro děti rodičů, kteří chtěli pro své potomky vzdělávací doložku ke studiu na vysoké škole. Mediálně příznivá atmosféra zabetonovala přesvědčení, že žák gymnazijní sekundy je vždy lepší označení než sedmák.

Anketa

Vítáte existenci víceletých gymnázií?

Přijímací zkoušky na střední školy zavedené za vlády sociální demokracie vedly k tomu, že se žáci a jejich rodiče začali bát, zda je vůbec zvládnou. Jako jediná možnost se tedy jevilo a jeví zkusit přejít na gymnázium co nejdříve, už během povinné školní docházky. Dnes podle průzkumů odchází na osmiletá gymnázia 20–30 % žáků, po sedmém ročníku další část a ve třídě zůstávají ti, kteří mají plné právo se cítit zbytkem. Mnozí rodiče za této zmatené situace volí po páté třídě gymnázium už jen proto, aby jejich dítě nebylo negativně označeno.

Čtěte k tématu: Připravte si peníze, budou přijímačky

Mají nevzdělaní rodiče šanci umístit své dítě na výběrovou školu? / Úskalí tří přihlášek / Jde to i bez drahé přípravy?

Domácí vzdělávání: Chcete svoje dítě učit doma?

Učitelé ze základních škol jsou většinou zajedno. „Po odchodu šesti, sedmi dětí se v kolektivu katastrofálně změní prostředí, odejdou ti, kteří měli vztah k výuce, byli zvídaví, což je handicap jak pro třídu, tak pro učitele. Děti se přizpůsobují průměru, ten je horší a celý druhý stupeň je taková cesta dolů. Zatím jsem se nesetkal s učitelem, který by neměl podobnou zkušenost,“ reaguje na odchody žáků Mgr. FRANTIŠEK TEICHMANN, který na základní škole učil přes deset let.

Chybí elitě průměr?

Kvalita většiny víceletých gymnázií je nesporná, otázkou je motivace rodičů, kteří obvykle rozhodují. Podle statistik mají studenti těchto škol nadprůměrnou úspěšnost jak při přijímačkách na vysokou, tak při srovnávacích testech v porovnání se základními školami. Děti s vyššími intelektovými schopnostmi mohou pracovat odpovídajícím tempem, v kolektivu, kde se nenudí mezi sebou a učí se učit. Na mnoha základkách by jim stačila polobdělá přítomnost ve škole.

škola

Moje kamarádka, matka dnes dospělých dcer mi předložila další důvody k přechodu. „Sama jsem učitelka, ale v tomhle mám rodičovskou zkušenost, že u obou mých -  šikanovaných – dětí  pomohl přechod na specializovanou školu – u jedné dcery na matematickou, u druhé na osmiletý gympl. Přestaly vybočovat a všechno se srovnalo.“

Málokdo si ale uvědomuje, že děti oddělené v elitních třídách nadaných jedinců se pohybují ve velmi omezené sociální skupině a ztrácejí schopnost komunikace s dětmi méně nadanými. Celosvětově totiž panuje trend nevytvářet předčasné elity, ale integrovat, integrovat, integrovat a nevybírat děti předem jako rozinky z koláče.

Evropské „neselektivní“pří­klady:

  • Systém sekundárního vzdělávání v Nizozemí je jednotný, dítě se vždy ve dvanácti rozhoduje o dalším studiu, buď odborně nebo obecně zaměřeném. Vysoký podíl soukromých škol (70 %)  umožňuje pestrý výběr.
  • Francie má čtyřletá gymnázia zvaná collège, kam jsou přijímáni všichni žáci (zhruba v jedenácti letech) bez rozdílu, teprve kolem patnáctého roku si student volí lyceum s dalším zaměřením.
  • Finové nastupují do školy v sedmi letech a docházka trvá devět let, teprve poté si vybírají odborné nebo všeobecné vzdělávání. Navíc decentralizovaná podoba školství vkládá vše do rukou místní správy – organizací výuky počínaje, učebními materiály konče.

Pokud si spočítáte, že z každé třídy se na víceletá gymnázia hlásí pět až deset žáků, ztrácí na své síle i argument o výběrové škole jako místu pro nadprůměrně nadané jedince, ze kterých pěstujeme elitu. Nová úprava zákona, podle níž je dnes možno podat si tři přihlášky, vytváří navíc umělý přetlak zájemců. Víceletých gymnázií je víc, míst je víc, ale podíl talentovaných dětí je stále zhruba stejný. Plusem pro čtyřleté střední školy jsou pro letošek počty dětí, na 150 tisíc volných míst vychází jen 104 tisíc zájemců. Fakt, že dětí ubývá, způsobí, že minimálně dvě třetiny škol budou brát uchazeče podle prospěchu ze základní školy.

Reforma vzdělávání Českou republiku pořád ještě čeká, ale rušení víceletých gymnázií v současném systému nemá opodstatnění. Fungují a navíc jsou motorem pro základní školy, které musejí zůstat konkurenceschopné a vytvořit dostatečně zajímavé prostředí pro své žáky. Rodič se musí sám rozhodnout, zda je jeho desetileté dítě stvořené pro akademickou dráhu nebo mu neuškodí pobýt ještě na základní škole. Koneckonců ne my, ale naši děti vyrůstají v multikulturní společnosti plné rozdílů a nerovností.

Ilustrační foto: agentura SXC, Dreamstime

73 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 5. 2010 18:48