Velká studie o stresu a depresi: Moc předjímáme

Stresu se v dnešním civilizovaném světě nevyhne nikdo. Záleží však, jak se s ním vypořádá. Nový rozsáhlý průzkum, první svého druhu u nás, naznačuje, co je nezbytné a jak jsme na tom.

Špatný životní styl, nespokojenost či přílišné nároky v zaměstnání, ale i nadměrné užívání alkoholu a léků. To vše přispívá ke stresu, depresi a může vyvrcholit až syndromem vyhoření. Aktuální průzkum českých lékařů zjistil, že projevy deprese, a to od mírných až po těžké, vykazuje jednatřicet procent populace, z toho sedm procent klinicky závažné. Syndromem vyhoření se cítí být ohroženo třicet čtyři procent lidí.

Studii s názvem Stres, deprese a životní styl v České republice provedla Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Výzkumu byla loni na podzim podrobena více než tisícovka pracujících lidí z celé České republiky ve věku pětadvacet až šedesát pět let.

Životní styl současných vyspělých společností je mnoha odborníky považován za nezdravý. Tato skutečnost přispívá k vyšší nemocnosti lidstva, a to i v oblasti duševního zdraví.

  • Dlouhodobý stres patří mezi nejzávažnější faktory, které ohrožují naše zdraví. Každý den na nás působí řada stresorů v osobním životě i práci. Dlouhodobý neřešený stres může mít velmi závažné následky nejen v rovině zdravotní, ale též psychické a sociální. Pod jeho vlivem se snižuje naše výkonnost, životní spokojenost a obecně kvalita života. Velmi častými důsledky dlouhodobého stresu je deprese, eventuálně syndrom vyhoření. Dlouhodobý stres patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory, které ohrožují naše zdraví. Je uváděn jako jedna z příčin celé řady závažných a fatálních onemocnění.
  • Deprese je závažné duševní onemocnění, které má své genetické, biologické i psychosociální příčiny. Nejčastěji se projevuje jako dlouhodobě smutná nálada, pocity ztráty energie, plačtivost, ztráta schopnosti těšit se z věcí, které člověku dělaly radost předtím. Velmi často se projevují pocity snížené výkonnosti v práci i osobním životě, což může i zásadním způsobem ovlivnit celý život dané osoby. Součástí depresivního syndromu jsou úvahy o smyslu života. Nejzávažnější komplikací depresivní poruchy je sebevražda.
  • Syndrom vyhoření je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, často spojený se ztrátou profesního zájmu nebo osobního zaujetí, vedoucího k poklesu efektivity práce. Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou chronický stres, permanentní časový tlak a vysoké emoční napětí. Syndrom vyhoření není důsledkem izolovaných zkušeností, ale je reakcí na postupné psychické vyčerpání a dlouhodobý stres. Nejčastější výskyt syndromu vyhoření se uvádí u osob, které mají náročný a intenzivní kontakt s lidmi, eventuálně osob, jejichž práce je stereotypní, neadekvátně ohodnocená atp. V současné době se ovšem ukazuje, že stres nemusí být nutně vázaný na charakter profese, ale spíše souvisí s osobnostními charakteristikami a způsoby vyrovnávání se se stresem a životním stylem.

Jde o první podobně zaměřený výzkum u nás. „Jeho výsledky jsou značně alarmující. Ukázalo se, že projevy deprese, stresu a syndromu vyhoření jsou v české populaci poměrně časté. Předpokládáme, že tato závažná situace souvisí též s pasivním životním stylem, pracovním stresem, případně nadměrným užíváním alkoholu a léků,“ uvádějí prof. Jiří Raboch a PhDr. Radek Ptáček, kteří byli hlavními řešiteli projektu.

Stresu se dnes nevyhne nikdo

Ne nadarmo se říká, ve zdravém těle zdravý duch. Podle profesora Rabocha souvisí psychické obtíže, které sužují jednu pětinu populace, právě s pasivním životním stylem. „Životní styl ovlivňuje náš psychický stav, má velký vliv na neuropsychiatrická onemocnění. Pokud se necítíme dobře po psychické stránce, můžeme to změnit úpravou životního stylu,“ říká psychiatr.

Podle výsledků projektu pouze sedmnáct procent dotazovaných dodržuje zdravý životní styl, přičemž z těch, kteří vykazují depresivní projevy, se řídí jeho pravidly jen necelých šest procent. Třetina respondentů se nevěnuje zdraví prospěšné fyzické aktivitě ani půl hodiny týdně. Za to si libujeme v užívání léků: na uklidnění (18 % dotazovaných), na spaní (16 %) či na zlepšení nálady (11 %).

„Stresu se nevyhne žádný člověk v dnešním civilizovaném světě. Záleží však na tom, jak se s ním vypořádá. Někdo sedne na kolo a rozjede se do přírody, jiný si vezme lék na uklidnění, další sní tabulku čokolády a jiný si dá pivo nebo skleničku tvrdého alkoholu,“ říká profesor Raboch. Jedním dechem ovšem dodává, že špatné jsou jakékoliv extrémy: „Například zajímavým zjištěním je, že lidé, kteří konzumují alkohol příležitostně, tedy zhruba jednou týdně, depresemi trpí méně často. Výrazně vyšší projevy deprese vykazují abstinenti, nebo naopak ti, kteří pijí alkohol denně ve větší míře.“

Pro uchování duševního zdraví je tedy nezbytné provádět přiměřenou fyzickou aktivitu, zdravě jíst (konzumujeme málo ryb, ovoce a zeleniny), nekouřit, přespříliš nepít alkohol a věnovat se svým koníčkům. Důležitou roli hraje rovněž dobré citové zázemí, tedy fungující partnerský vztah a spokojenost v zaměstnání.

Podrobněji vysvětluje pojem zdravého životního stylu terapeutka Jana Divoká z poradenského centra Centra Respekton, byť přiznává, že na něj existuje spousta různých názorů. „Osobně se přikláním k jakémusi celostnímu chápání zdravého životního stylu, jako určitého souladu v biologické, psychické, sociální a spirituální složce lidského života. Ze zkušenosti lze říci, že zdravost svého životního stylu nejčastěji hodnotíme dle toho, zda máme vyvážený jídelníček, případně přiměřenou tělesnou hmotnost, dostatek pohybu, jak jsme odolní vůči stresu a zvládáme psychicky zátěžové situace, jestli vedeme uspokojivé osobní vztahy, a také jakou nám dává život šanci se seberealizovat a rozvíjet své silné stránky,“ popisuje.

Žít v přítomnosti

Stres je trendem doby. Stále častěji se s ním ve své praxi setkává koučka Petra L. Krajčinovič. „Ke stresu jedenadvacátého století přispívá přetížení – psychosociální a ekonomická krize, obrat společnosti k materiím, ze kterého plyne strach z budoucnosti a nejistoty. Velmi frekventovaným typem stresu je takzvaný anticipační stres, zjednodušeně řečeno stres předjímající, málo pohybu, strach z budoucnosti, špatná strava,“ říká Petra Krajčinovič a dodává: „V důsledku neschopnosti zpracovávat negativní myšlenky a emoce trpí lidé velmi často i somatickými potížemi.“ 

Dlouhodobý stres negativně ovlivňuje všechny aspekty našeho života, ale lze se mu vyhnout. „Primární a nejjednodušší řešení k odbourání stresu je naučit se žít v přítomnosti. Přestat se pitvat v minulosti a nezabývat se tím, co bude za den, týden, měsíc, rok. Přijímat věci jak přicházejí, nastavit si priority a pracovat na odbourání překážek, které nás brzdí. Dostatečně odpočívat, odpočatí se méně rozčilují, dávat tělu živiny, které mu prospívají, a dostatečně se hýbat. Naučit se žít bez dluhů, nebažit po zbytečnostech a nesrovnávat se s okolím a přestat se posuzovat,“ vyjmenovává koučka.

Co naopak stres určitě nezmírní je alkohol, nedostatečný spánek, málo odpočinku či moderní nešvar: práce na počítači či tabletu do pozdních večerních hodin. „Světlo z počítače, tabletu či mobilu zabraňuje tvorbě melatoninu, spánek není kvalitní, druhý den jsme podráždění a unavení a vystresovaní,“ vysvětluje Petra Krajčinovič.

Od pracovního stresu k syndromu vyhoření

Podle studie se na vzniku depresí a syndromu vyhoření podílí nejčastěji pracovní stres. Z výzkumu vyplynulo, že téměř třetina lidí zažila v práci šikanu, a to nejčastěji ze strany nadřízených. „To je poměrně vysoké číslo. I šikana může být příčinou toho, že jsou lidé depresivní a cítí se vyhořelí. Tuto situaci řeší nadměrným pitím alkoholu a užíváním léků, přičemž oboje přispívá k dalšímu prohlubování depresí. Tím však vzniká jakýsi začarovaný kruh,“ říká klinický psycholog Radek Ptáček.

Na druhou stranu je se svou prací spokojeno více než dvaašedesát procent respondentů. V rámci Evropy ovšem patříme k těm méně spokojeným. Mezi nejvýznamnější zdroje nespokojenosti patří plat, pokud by se zvýšil, pro osmdesát procent dotázaných by to znamenalo zlepšení stresové zátěže. Podle Radka Ptáčka je nezbytné si položit otázky, zda děláme to, co nás baví a zda se nám v práci daří. Pro mladší ročníky to znamená dobrou volbu profese. Třicet procent respondentů zvažuje změnu zaměstnání.

Od pracovního stresu je jenom krůček k syndromu vyhoření. Jak ho poznáte? Dostaví se pocit únavy, cítíte se, jakoby se vám vybily baterky, nic vás nebaví a všechno postrádá smysl. „Člověk se velmi často cítí nedobře fyzicky. Stres a syndrom vyhoření mají i somatické příznaky například pocení, bušení srdce a bolest hlavy, nechutenství či přejídání, padání vlasů, ale i vyrážku na kůži. Dále se může dostavit plačtivost a přecitlivělost,“ říká koučka Krajčinovič.

Duševní poruchy – problém budoucnosti

Syndromem vyhoření se cítí být dle výzkumu ohrožena třetina respondentů, pětina Čechů má konkrétní příznaky. „Syndrom vyhoření je častější u žen a mladších osob, u nichž dochází ke střetu ideálů s realitou. Zároveň je vázán kromě osobnostní charakteristiky i na profesi. Nejvyšší výskyt syndromu vyhoření je v profesích s velkou odpovědností, to znamená u manažerů, u lidí na řídících pozicích. Nejméně jsou naopak ohroženi zemědělci a farmáři,“ popisuje Radek Ptáček. V České republice je výskyt syndromu vyhoření poměrně výrazně vázán na kraj, nejčetněji se vyskytuje v Moravskoslezském kraji.

Přestože se v posledních letech zvýšila návštěvnost ordinací psychologů a psychiatrů, odborníci se shodují, že pomoc v případě deprese či syndromu vyhoření vyhledá jen málo postižených. Podle Jiřího Rabocha je duševní porucha stále vnímána negativně, jako něco, co si dotyčný zavinil sám. „Lidé spíš vyhledají psychologa než psychiatra a ani úroveň prevence není dobrá,“ uzavírá Raboch.

Přitom neuropsychiatrická onemocnění představují dle Světové zdravotnické organizace a Světové banky největší zdravotní zátěž současného rozvinutého světa a jejich negativní význam se má do roku 2030 ještě zvýšit. Pravděpodobnost onemocnění některou z duševních poruch z hlediska celoživotního se blíží padesáti procentům. Podle odborníků je proto nutné věnovat problematice duševního zdraví a jeho souvislostem maximální možnou pozornost.

Souhrn hlavních nálezů studie Stres, deprese a životní styl v České republice:

ŽIVOTNÍ STYL

  • 17 % respondentů se snaží dodržovat pravidla zdravého životního stylu.
  • 32 % respondentů kouří klasické cigarety, pouze 4 % cigarety elektronické.
  • Alkohol příležitostně konzumuje 70 % respondentů, 14 % uvádí, že plně abstinuje, zatímco 17 % uvádí velmi častou až denní konzumaci alkoholu.
  • Fyzické aktivitě v délce minimálně 30 min pro účely zdraví se věnuje alespoň 1–2 x týdně 44 % respondentů, 31 % uvádí, že ani jeden den.
  • Pouze 25 % respondentů uvádí pravidelnou konzumaci ryb, naopak 75 % respondentů sdělilo, že dodržuje pravidelný pitný režim během dne.
  • 52 % respondentů se snaží chodit spát v pravidelnou dobu a 81 % spí alespoň 6 hodin denně.
  • 31 % respondentů trpí nadměrnou únavou, 32 % má problémy se spánkem v noci, ovšem pouze 5 % z nich tyto obtíže řeší s lékařem.
  • Více než 80 % respondentů nikdy nevyhledalo psychiatrickou nebo psychologickou pomoc. Pakliže ano, nejčastěji se obrátili na praktického lékaře – v 16 %, na psychologa – ve 13 %, nejméně často na psychiatra – v 9 %.
  • Někdy nebo pravidelně užívá léky na uklidnění 18 % souboru, na spaní 16 %, léky na zlepšení nálady 11 %. Léky si respondenti nejčastěji nechávají předepisovat od praktického lékaře.

PRACOVNÍ STRES

  • Se svojí prací je spokojeno více než 62 % respondentů.
  • Mezi nejvýznamnější zdroj nespokojenosti patří plat, se kterým je spokojeno pouze 38 % respondentů.
  • Nejvíce pracovního stresu je spojeno s kontaktem s klienty/zákazníky, a to
    v 63 %, a s platovým ohodnocením v 62 %.
  • Naopak stresovou zátěž by pro 80 % respondentů zlepšilo zvýšení platu, ale též další benefity, jako například delší dovolená a lepší motivace k práci ze strany zaměstnavatele.
  • 30 % respondentů uvažuje o odchodu ze svého současného pracoviště.
  • Více než 30 % respondentů zažilo v práci šikanu, nejčastěji ze strany nadřízeného.

DEPRESE

  • Projevy klinicky závažné deprese v posledním měsíci vykazovalo téměř
    7 % respondentů. Myšlenky o ukončení života přiznalo 9 % souboru, 1 % uvedlo, že o sebevraždě uvažuje velmi vážně.
  • Depresivní projevy velmi významně častěji vykazují ženy (22 %) než muži (15 %).
  • Nejvyšší výskyt depresivních příznaků je u osob mezi 35– 44 roky a nad 51 let.
  • Mezi depresivními osobami je častější výskyt nižšího vzdělání, 53 % osob, které uvádějí střední a těžké depresivní projevy, má pouze základní vzdělání nebo je vyučeno.
  • Protektivním faktorem v rozvoji depresivních projevů je existence fungujícího partnerského vztahu a spokojenost v zaměstnání.
  • Životní styl osob s depresivními projevy vykazuje více pasivity a více nežádoucích návyků. Pouze necelých 6 % osob s depresivními projevy dodržuje pravidla zdravého životního stylu, u osob s žádnými nebo minimálními projevy deprese to je téměř 20 %.
  • Osoby s depresivními projevy méně vyhledávají aktivní řešení problémů
    a statisticky významně více tyto obtíže řeší alkoholem a léky.

SYNDROM VYHOŘENÍ

  • Syndromem vyhoření se cítí ohroženo cca 34 % respondentů, u 20 % z nich lze hodnotit konkrétní projevy.
  • Syndrom vyhoření je častější u žen a mladších osob.
  • Syndrom vyhoření je vázán na profesi. Nejvyšší výskyt syndromu vyhoření je v profesích s velkou odpovědností. Zde se vyskytuje až u 38 % respondentů.
  • V České republice je výskyt syndromu vyhoření poměrně výrazně vázán na kraj. Nejvyšší výskyt syndromu vyhoření je v Moravskoslezském, Libereckém
    a Královehradeckém kraji. V Praze je vyhořelých osob méně, ale vyhoření je tu vyšší intenzity. Nejméně častý a nejméně intenzivní je syndrom vyhoření na Vysočině.