Vajíčka a spermie v mrazáku… kdyby něco

Třicetileté, dosud bezdětné ženě za dalších pět let výrazně klesne možnost spontánně otěhotnět. Muži jsou na tom lépe, ale i oni si mohou nechat zmrazit pohlavní buňky. Kolik tahle legrace stojí a je to vůbec legrace?

I když se někomu nabízí přemýšlet o výhodném byznysu, tzv. „social freezing“ reflektuje dobu. Podle statistik se přirozeně otěhotnět po pětatřicátém roce věku daří jen každé padesáté ženě. „Předzásobit“ se svým genetickým materiálem je jednoduše možnost, jak si eventuální potíže (a kdo ví, u koho nastanou?) zmírnit.

Zmrazení vajíček nebo spermií totiž pochopitelně neznamená jistotu vlastního potomstva. Každopádně v zahraničí už si vydobývá své místo na slunci: už ono „pro jistotu“ totiž může mít velký psychologický efekt. V praxi tak třeba žena spontánně otěhotní ve čtyřiceti i proto, že si je jistá „zálohou“ na klinice reprodukční medicíny.

Evropa: o krok dál

„O social freezing se zajímají zejména ženy v rozvinutých zemích západní Evropy a Severní Ameriky, kde často odkládají své mateřství do reprodukčně pozdního věku. A to je často spojeno s komplikacemi otěhotnění,“ uvádí primář Centra asistované reprodukce ISCARE MUDr. Jaroslav Hulvert. „Zájem o tuto metodu začal výrazněji stoupat před několika lety, kdy se v IVF centrech začalo konečně dařit zamrazování a následné uchování vajíček.“

Český social freezing je zatím v plenkách a zájem o něj poměrně malý. Důvodem je pochopitelně vysoká cena (v případě žen) a také neinformovanost mladých lidí o pozdějších rizicích. Svou roli hraje určitě i fakt, že si možné problémy s neplodností hned tak někdo nepřipouští, pokud mu je třicet.

Co nás vede k social freezing?

Podle dr. Hulverta je jedna jasná kategorie žen i mužů, kteří se pro tuto metodu rozhodnou: „Jsou to zdravotní důvody, které je k tomu vedou, nejčastěji se jedná o pacienty, kteří mají před sebou onkologickou léčbu, která může zárodečné buňky nenávratně poškodit. V těchto případech ani nemluvíme o social freezing, ale zamrazování gamet ze zdravotních důvodů.“ Onkologicky nemocní mají také jako jediní zmrazení pohlavních buněk plně hrazené zdravotními pojišťovnami.

A ostatní důvody? Nejčastěji je skloňovaná kariéra, sociálně ekonomické důvody a také jednoduše fakt, že žena nemůže najít vhodného budoucího otce svých dětí.

Poněkud jednodušší mají celou situaci muži – a to na všechny strany. Aby totiž žena rodila v padesáti nebo šedesáti, je raritní záležitostí, nad kterou navíc většina lidí kroutí hlavou se slovy „nezodpovědnost“ nebo „to bych zakázal.“ Kolik tatínků šedesátníků i starších ale začíná hrdě vozit kočárky a přijímá gratulace k miminkům? Přibývá jich, i bez zmrazování.

„U mužů obecně s věkem také klesá kvalita spermiogramu, a tím i plodnost, nicméně zdaleka se nejedná o tak dramatické snížení plodnosti jako u žen,“ vysvětluje primář.

Rizikovější situace pro budoucí plodnost nastává (kromě zmiňovaných onkologicky nemocných pacientů) zejména u mužů pracujících v nebezpečném prostředí, kde jsou vystaveni působení chemických látek a radiačního záření.

Muži: nekomplikované a finančně snesitelné

Něco jako obyčejná návštěva jakéhokoliv lékaře – dá se říci o procesu před preventivním zmrazením mužských pohlavních buněk. Na kliniku se zájemci objednají telefonicky a po třídenní sexuální abstinenci jednoduše odevzdají vzorek spermatu. Podepíšou potřebné souhlasy, nechají si odebrat krev a celý proces se může několikrát opakovat.

Spermiologická laboratoř totiž vyhodnotí počet a kvalitu spermií. Výsledkem je uchovaný materiál a certifikát z kliniky. Sečteno a podtrženo: dva až tři tisíce korun a k tomu dobrý pocit do budoucna. Za každý rok uchovávání genetického materiálu pak muži vydají asi jeden až dva tisíce korun.

Ženy: nákladné a náročné

 „U žen je celý proces složitější a delší,“ vysvětluje primář Hulvert. „Od počátku menstruačního cyklu si žena po dobu jednoho týdne denně aplikuje injekce, po kterých v jejích vaječnících dozrává větší počet vajíček. Ta jsou pak v krátkodobé narkóze přes pochvu odebrána a v laboratoři zamražena. Celý proces od stimulace k odběru trvá obvykle dvanáct až čtrnáct dní, během kterých mohou ženy normálně fungovat a chodit do zaměstnání. Ultrazvukové kontroly i odběr vajíček se provádějí ambulantně.“

Den po odběru už může žena mít běžný denní režim a telefonicky se informuje o počtu zamrazených vajíček. Prozatímním výsledkem je také certifikát o preventivním zamrazení zárodečných buněk. A také ztenčené úspory – social freezing totiž nehradí zdravotní pojišťovny. Své zárodečné buňky „pro strýčka Příhodu“ bude mít žena pečlivě uschované za čtyřicet tisíc. A k tomu každý rok přidá další dva až tři tisíce korun za uchování.

Dostatečně pádný argument k tomu, že se z preventivního zmrazení vajíček nestane masová záležitost.

TÉMA DNE – čtěte dále: Kdyby muži platili daně ze spermií, utratili by čím dál míň