Hlavní navigace

V horku roste agresivita

22. 7. 2015

Sdílet

 Autor: Shutterstock.com
Teplé počasí, zvláště jeho předbouřková varianta zostřená kupříkladu jižním větrem, výrazně zvyšuje agresivitu v mezilidských vztazích.

Horké dny – a že jich bylo letos požehnaně – obracejí pozornost nejen na úpal, úžeh, pitný režim a oteplování planety. Teplé počasí, zvláště jeho předbouřková varianta zostřená kupříkladu jižním větrem, výraznězvyšuje agresivitu v mezilidských vztazích. „Úsekem častých nehod“ bývá jednání na úřadech, dále soužití partnerské a spory mezi řidiči. Horké dny jako by podporovaly agresivně zaměřenou kriminalitu.

Agresivita sílí

Jistěže vše nelze svádět na teplotní rekordy, ale svůj podíl zřejmě mají. Agresivita však narůstá i obecně. „Bouchání do stolu, kopání do židlí, shazování počítače, práskání dveřmi. A v poslední době i facky a vyhrožování zabitím používají rozzuření žadatelé o dávky na jihomoravských úřadech práce,“ tak začíná článek Úředníky už i bijí. Agresivita žadatelů o dávky stoupá z MF Dnes. „Vulgární nadávky již ani nepočítáme… městská policie k nám vyjíždí každý den,“ dodávají v textu citovaní ředitelé úřadů práce z Břeclavi a Hodonína. 

Podobné problémy znají i v deštivé a poměrně chladné Anglii. Odtamtud pochází dotazník, jenž má preventivně připomenout interní rizika na pracovišti. Táže se na následující:

Pro bezpečnost na pracovišti – prevence agresivního chování ze strany klientů

  • Je pro návštěvníky snadné najít cestu do přijímacích prostor či čekáren?
  • Je snadno dosažitelný a zasažitelný pracovník, který má na starost první kontakt s klienty?
  • Je dotyčný chráněn před možným útokem?
  • Má přehled po čekárně nebo vstupních prostorách?
  • Jsou v místnostech předměty, jež by mohly být použity jako zbraň?
  • Lze se dovolat pomoci jinak než křikem?
  • Odkládají si návštěvy kabáty v šatně?
  • Mají návštěvy snadný přístup k alkoholickým nápojům?
  • Lze využít nábytku v místnostech jako zbraně?
  • Jak je řešeno vaše pracovní místo? Relativně nejbezpečnější je sedět mezi klientem (či pacientem) a dveřmi.
  • Je do místnosti vidět i zvenku?
  • Je v místnosti, kde pracujete, nenápadné poplašné zařízení?
  • Je možná komunikace s ostatními zaměstnanci?
  • Vědí ostatní, že v místnosti pracujete s klientem?

Podobné otázky jsou zaměřeny i na potenciální rizika lidí, kteří alespoň část svého pracovního času prožijí mimo kancelář, v terénu.

Rizika a prevence proti napadení při práci v terénu

  • Pracujete sami?
  • Máte u sebe nějaký prostředek na komunikaci s kolegy?
  • Máte osobní poplašné zařízení?
  • Jak často převážíte ve svém vozidle problémové klienty?
  • Jak často ponecháte svůj vůz bez dozoru mimo hlídané parkoviště?
  • Jak často chodíte po tmavých či jinak opuštěných ulicích?
  • Máte u sebe nějaký prostředek na identifikaci?
  • Máte plášť nebo uniformu, logo na autě, oblečení… naznačující, že nosíte u sebe větší množství peněz nebo léky coby drogy?
  • Pracujete s klienty ve vás ohrožujících situacích?
  • Pracujete s penězi v hotovosti?
  • Pracujete s více než jedním klientem nebo pacientem?
  • Očekává se od vás, že fyzicky zasáhnete vůči nevhodnému chování, s nímž se setkáte?
  • Stalo se v minulosti, že na vás někdo zaútočil při výkonu vaší profese?
  • Pracujete s recidivisty – agresory?

Vyhodnocení

„Ano“ u každé položky naznačuje jistou míru ohrožení.

Souhlas se třetinou položek naznačuje podcenění potenciálního ohrožení, dvě třetiny „ano“ signalizují ohrožení značné, souhlas přesahující dvě třetiny je ohrožení výrazné. Stav popsaný v každé položce by měl znamenat zvýšenou ostražitost personálu i zaměstnavatele.

Jak se bránit? Jako rukojmí

Jednu z promyšlených a vyzkoušených variant obrany proti masivní agresi nabízí doporučení „Jak přežít jako rukojmí“. I když potenciální teroristé zrovna nebrousí kolem vaší kanceláře, rady mají i tak inspirativní hodnotu. Jsou „od pramene“. Autoři jsou členy speciálních útvarů USA v rámci antiteroristického programu a s agresory mají své zkušenosti.

Jak přežít jako rukojmí

  • Je třeba zachovat klid a optimistický výhled do budoucna. Situace se zadržovanými rukojmími končívá obvykle OK. Je třeba plnit příkazy těch, kdož rukojmí zadržují. Pozor v první půlhodině, jak rukojmí, tak i zločinec prodělávají určitý šok. V situacích, kdy rukojmí dodržují instrukce teroristů, je s nimi zacházelo obvykle slušně. 
  • Všímejte si všeho, čeho si všimnout můžete, ale pozor, abyste nebyli přistiženi při upřeném pozorování nebo třeba při šeptání s druhými zadrženými.
  • Vyvarujte se unáhlených pohybů, věznitelé je mohou brát jako ohrožení.
  • S pachateli komunikujte co možná nejnormálnějším hlasem. Dbejte na to, abyste je nepopudili. Nedělejte nic, co by mohlo zhoršit situaci vaši nebo stejně postižených druhů.
  • Nedělejte hrdinu. Držitelé rukojmí jsou obvykle dobře ozbrojeni a útok z vaší strany vyvolá jejich násilí.
  • Nediskutujte s vězniteli, s největší pravděpodobností stejně zločince nepřesvědčíte. Nejlepší je mlčet, pokud vás věznitelé neosloví. Žádné návrhy. Pokud by se nepodařilo to, co navrhujete, mohli by vás teroristé vinit z nezdaru.
  • Poté, co budete osvobozeni, využijte psychologické služby

Doporučení shrnuje pět bodů, které mají obecnou platnost. Mohou se vám hodit, ať už budete na kterékoli straně „přepážky“. 

5 doporučení pro vypjaté situace

  • Smiřte se se situací.
  • Zachovejte klid.
  • Buďte ostražití.
  • Jednejte lidsky.
  • Mějte víru.

Možná namítáte, že nejsme na divokém východě, eventuálně západě, a tudíž riziko, že skončíme jako rukojmí, je malé. Nicméně povzdech „já se cítím jako rukojmí“ jsem slyšel již od mnoha klientů popisujících různé situace. Zaměstnání, riziko, že rozvodem „přijdu o děti“, dědictví, nepsané rodinné závazky a zákony… jen si vybrat. „Psychopatologie všedního dne“ bývá velmi proměnlivá, široká a výmluvná. I na její projevy lze vztáhnout výše zmíněnou pětici doporučení. Smířit se se situací není rezignace. Jen tu nerušíme, co slušně funguje, a „nebijem o mříž, duch a lví“, když víme, že ji nerozbijeme a jen vše zhoršíme.

Klid znamená nadhled a nekomplikování si již tak dosti složité situace. Ostražitost znamená stop naučené bezmocnosti a využití i drobných možností ke zlepšení trudného údělu. Lidskost nás vede k alespoň občasnému vcítění se do role domácího teroristy. Možná je přece jen menší padouch, než působí na první pohled. Ostatně nenávist není program – jen stres. Zbývá nezbytná víra – „jednou bude líp“.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).