Neučit se, neučit se, neučit se! O prázdninách ne

Autor: SXC

Blížící se školní rok oživuje vzpomínky na nepovedená vysvědčení. Má smysl honit neúspěšné školáky do učení ještě o prázdninách? Psychologové se vzácně shodují: učení nechte na září.

Devatenáctiletý Honza si letos prázdniny dost pokazil. Vybouchl u státní maturity z angličtiny a na podzim ho čeká reparát. Přesto po dohodě s rodiče nestrávil celé prázdniny učením, ale jejich první polovinu věnoval brigádě, pak čtrnáct dní cestoval a na angličtinu se vrhl až teď s tím, že opravná zkouška ho čeká v říjnu.


Autor: SXC

Psycholožka Markéta Veselková jeho postup schvaluje: „Nemá smysl učit se hned od začátku prázdnin, ani když studenta na jejich konci čeká reparát, děti, a to i ty velké, si od školy potřebují odpočinout,“ vysvětluje psycholožka s tím, že chybou by bylo i to, kdyby rodiče dítě nutili, aby se učilo celé dny. Naopak, stačí třeba hodina, hodina půl intenzívního učení denně. Platí to i pro žáky a studenty, kteří sice nepropadli, ale rodiče je chtějí o prázdninách kvůli restům k učení přinutit.

Psychologové se tu nicméně vzácně shodují: dopřejte dětem celé dva měsíce volna, i v případě, že jejich vysvědčení za moc nestálo. O to důslednější ale buďte, až začne nový školní rok a předem na to děti upozorněte.

„Já se ale snažím děti na to, že jim opět začne škola a s ní spojené povinnosti připravit předem a to už o prázdninách. Jsem pak klidnější já a mám dojem, že i ony,“ říká Kateřina Pecková, která této přípravě už roky věnuje poslední srpnový týden. Projde si s dětmi učebnice, na opakovacích kapitolách si s nimi připomene, co braly naposledy, vypere školní batohy, doplní penály. Příprava na školu má v jejím podání navíc pro dospívající děti děti i příjemnou stránku v podobě nákupu nového oblečení.

„Já jsem na děti tvrdá a vím to o sobě, nicméně na své taktice nehodlám nic měnit. Takže pokud by měly na vysvědčení třeba trojky, musely by se učit i o prázdninách. Ale naštěstí se to nikdy nestalo, nicméně i tak jezdily například na jazykové tábory a tím pádem se vlastně vždycky něco učily, ale vzhledem k tomu, že to bylo formou hry a za přítomnosti kamarádů, nebraly to tak úkorně.“
Ilona, Josefov, dvě dcery, jedna studuje střední a druhá vysokou školu

U starších dětí na rozkoukávání není čas

Čím je dítě starší, tím méně může od školy čekat, že na něj bude po prázdninách brát ohledy a čekat týdny, až se srovná. „To jde možná na prvním stupni základní školy, ale na druhém stupni či dokonce u nás na osmiletém gymnáziu už vážně ne, to bychom pak nestihli probrat všechno, co musíme,“ vysvětluje kantorka Jana Jílková.

Doporučuje proto rodičům, aby se na školu svých dětí skutečně zaměřili už o prázdninách, ani ne tak tím, že je budou nutit do učení, ale že jim například už v této době domluví na školní rok doučování, pokud v nějakém předmětu extrémně plavou. „Když mělo dítě dejme tomu čtyřku z matematiky, hrozí, že se během dalšího půl roku propracuje k pětce a je lepší tomu předejít než to řešit až v pololetí,“ dodává matikářka ze zkušenosti. Doučování navíc nemusí znamenat, že dítě bude chodit domů někam k nerudnému učiteli, ale není problém sehnat studenty, kteří budou s vašim dítětem komunikovat třeba přes skype, facebook nebo email.

„Vždycky jsem o sobě prohlašovala, že budu matka, co dětem dopřeje skutečně dva měsíce volna. Po několika letech, co mám děti školou povinné, už vím, že to vždycky není ta nejlepší cesta. Zatímco mladší dítě, dcera, nemá se školou problémy a v září se v ní vždycky aklimatizuje, staršímu synovi to vždycky trvalo tak dlouho, že mu v tom radši pomůžu tím, že mu nějaké školní úlohy dávám už poslední týden dva prázdnin. Zopakujeme si jen to základní v matematice a češtině a pár slovíček z angličtiny a němčiny, je mu třináct a samozřejmě brblá, ale na druhou stranu už si celkem nechá vysvětlit, proč to potřebuje.“
Lenka, Praha, dcera 11 a syn 13 let

Vsaďte na dětskou paměť


Autor: SXC

Možná to u vás doma takhle ostré není, nicméně i tak je na místě si s dítětem už koncem léta domluvit noty na příští školní rok – kromě doučování to může být třeba fakt, že se s ním dohodnete na tom, kolik času bude denně věnovat přípravě do školy a kolik může mít různých zájmových aktivit, aby na školu mělo dost času. „Někdy to jsou paradoxně rodiče, kteří dítě přihlásí na množství kroužků a jazyků, a ono se pak nestíhá učit, což jim vadí,“ upozorňuje psycholožka Veselková. V každém případě volte pozitivní motivaci – místo toho, abyste dítěti vyjmenovali, co všechno mu zakážete, když nesplní vaše představy, nabídněte mu, co může získat, když je splní.

Pokud si dítě například šetří na nový mobil, nevyhrožujte, že mu stopnete kapesné, ale slibte mu, že mu přidáte, když nebude mít na vysvědčení ani jednu trojku či čtyřku, podle situace. 

„Mám zatím malého školáka, půjde teprve do druhé třídy a tu první zvládl celkem dobře. Ale nenápadně s ním cvičím pořád něco – počítáme spolu při nákupech, píšeme pohledy z výletů, učím ho poznávat kytky a stromy nebo číst v mapě a u moře jsme si spolu objednávali pití – považuju to za lepší, než to, že bych vyloženě nakoupila procvičovací sešity a nutila ho nad nimi sedět.“
Kateřina, Praha, osmiletý syn

Většinu dětí skutečně nemá smysl nutit do učení ještě o prázdninách. Že se vám to nezdá, protože máte pocit, že všechno zapomněly, o čemž svědčí třeba hrubky na korespondenčních lístcích z tábora? Buďte rádi, že dítě vůbec napsalo, a vězte, že s lidskou pamětí to není zdaleka tak špatné.

I autorka tohoto článku si vzpomněla na to, jak se řeší lineární rovnice, když s nimi potřeboval její syn poradit. A dětská paměť je rozhodně výkonnější než ta dospělá.

Jaké jsou vaše zkušenosti?